29 Cdo 2278/2007
Datum rozhodnutí: 28.05.2009
Dotčené předpisy:





29 Cdo 2278/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v konkursní věci dlužnice A. , s. r. o., zastoupené JUDr. P. P., advokátem, o návrhu věřitelů a/ J. R., zastoupeného JUDr. V. S., advokátem, a b/ R. N., zastoupeného JUDr. V. S., advokátem na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, vedené u Krajského soudu v Brně, pod sp. zn. 28 K 57/2004, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. října 2006, č. j. 1 Ko 180/2005-243, takto:


Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í:


Usnesením ze dne 16. června 2005, č. j. 28 K 57/2004-65, prohlásil Krajský soud v Brně konkurs na majetek dlužnice.


Soud dospěl k závěru, že oba navrhující věřitelé doložili své splatné pohledávky vůči dlužnici ve výši 6.605.000,- Kč a 3,960.000,-Kč a dlužnice je v úpadku z důvodu platební neschopnosti ve smyslu § 1 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen ZKV ), neboť má více věřitelů, kteří mají vůči ní splatnou pohledávku a není schopna své závazky po delší dobu hradit.


K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech státu vynaložených na svědečném (druhý výrok). Také odvolací soud - po doplnění dokazování - uzavřel, že navrhující věřitelé doložili své splatné pohledávky vůči dlužnici a že těmito pohledávkami je současně osvědčeno, že dlužnice má více věřitelů se splatnými pohledávkami, které nehradí od září 2003. Z toho, že podle jí předložené účetní rozvahy neměla dlužnice k 31. prosinci 2004 na účtech v bankách ani na hotových penězích dostatek prostředků k úhradě pohledávek navrhujících věřitelů, odvolací soud dovodil, že dlužnice byla v den prohlášení konkursu v úpadku z důvodu platební neschopnosti.


Jelikož odvolací soud přiznal svědkyni Ing. R. G. svědečné ve výši 747,50 Kč, uložil dlužnici, aby tyto náklady odvolacího řízení uhradila na účet Vrchního soudu v Olomouci.


Dovolání, jímž dlužnice napadla usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu, Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ a § 218a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen o. s. ř. ), jako nepřípustné.


Ve vztahu k výroku o nákladech státu tak učinil bez dalšího proto, že přípustnost dovolání v popsaném rozsahu nezakládá žádné z ustanovení občanského soudního řádu (srov. i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).


Dovolání proti potvrzujícímu výroku napadeného usnesení o prohlášení konkursu pak může být přípustné jen podle § 238a odst. 1 písm. a/, odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy na základě úvahy dovolacího soudu o zásadní významnosti napadeného usnesení po stránce právní).


Dovolatelka však v mezích způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Nejvyššímu soudu nepředkládá k řešení žádnou otázku zásadního právního významu.


Dovolatelka v této souvislosti klade důraz na požadavek, aby navrhující věřitel podle ustanovení § 1 odst. 2 věty první ZKV nesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní i ohledně skutečnosti, že dlužník po delší dobu není k úhradě svých splatných závazků schopen , usuzujíc, že této povinnosti v dané věci nedostál ani jeden z navrhujících věřitelů.


Otázku předkládanou mu k řešení dovolatelkou zodpověděl Nejvyšší soud v usnesení uveřejněném pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tam vysvětlil, že věřitel, který podal návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně všech skutečností rozhodných pro závěr, že byl osvědčen dlužníkův úpadek. Usnesení o prohlášení konkursu na návrh věřitele proto nelze založit na závěru, že dlužník neosvědčil, že k úhradě splatných závazků svých věřitelů, které nehradí po delší dobu, je schopen . Dodal též, že má-li jít o úpadek ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 věty první ZKV, musí navrhující věřitel vedle charakteristiky vlastní splatné pohledávky proti dlužníkovi v návrhu uvést nejen konkrétní údaje, z nichž plyne závěr o pluralitě věřitelů dlužníka a o tom, že dlužník své splatné závazky nehradí po delší dobu , nýbrž i údaje, z nichž plyne, že dlužník po delší dobu není k úhradě svých splatných závazků schopen .


Napadené rozhodnutí z těchto judikatorních závěrů vychází, když oba navrhující věřitelé svou povinnost tvrzení v daném směru splnili (v návrhu na prohlášení konkursu uvedli, že dlužnice jejich pohledávky uznala a z důvodu nedostatku finančních prostředků neuhradila) a odvolací soud po skutkové stránce uzavřel, že dlužnice úhrady svých splatných závazků schopna nebyla.


Rozhodné znění občanského soudního řádu a zákona o konkursu a vyrovnání (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně 28. května 2009


JUDr. Zdeněk K r č m á ř


předseda senátu