29 Cdo 2275/2010
Datum rozhodnutí: 23.02.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




29 Cdo 2275/2010


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka, v právní věci žalobců a) F. Š. , zastoupeného JUDr. Františkem Šáchou, advokátem, se sídlem v Kunovicích, V Grni 1636, PSČ 686 04, b) JUDr. F. Š. , c) L. B. , zastoupené JUDr. Františkem Šáchou, advokátem, se sídlem v Kunovicích, V Grni 1636, PSČ 686 04, d) M. Š. , zastoupeného JUDr. Františkem Šáchou, advokátem, se sídlem v Kunovicích, V Grni 1636, PSČ 686 04, proti žalovanému Zemědělsko-obchodní družstvo Mír , se sídlem v Kunovicích 1487, PSČ 686 04, identifikační číslo osoby 00140929, zastoupenému Mgr. Liborem Rojarem, advokátem, se sídlem v Uherském Ostrohu, Veselská 710, PSČ 687 24, o zaplacení částky 411.555,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp.zn. 6 C 103/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 2. září 2009, č. j. 59 Co 367/2005-135, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Uherském Hradišti vyhověl rozsudkem ze dne 3. září 2003, č. j. 6 C 103/2003-22, žalobě a uložil žalovanému zaplatit F. Š., procesní předchůdkyni současných žalobců (zemřelé dne 24. záři 2005), částku 411.555,- Kč s příslušenstvím.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 3. ledna 2005, č. j. 21 Co 34/2004-36, uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. května 2005, č. j. 6 C 103/2003-47, opětovně vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit procesní předchůdkyni žalobců částku 411.555,- Kč s příslušenstvím.
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně poté (opět k odvolání žalovaného) v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 29. září 2006, č. j. 59 Co 367/2005-93, změnil tak, že žalobu zamítl.
Rozsudkem ze dne 12. března 2009, č. j. 26 Cdo 909/2007-116, zrušil Nejvyšší soud k dovolání žalobců rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
V záhlaví označeným rozsudkem změnil Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, k odvolání žalobce rozsudek ze dne 11. května 2005, č. j. 6 C 103/2003-47, kterým Okresní soud v Uherském Hradišti vyhověl žalobě, tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobcům (jakožto dědicům původní žalobkyně) částku 411.555,- Kč s příslušenstvím.
Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně v plném rozsahu ) podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), odmítl jako nepřípustné.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti druhému výroku napadeného rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek, a proti třetímu výroku rozsudku o nákladech řízení, je objektivně nepřípustné (srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti (obsahově) potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé pak může být dovolání přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel však Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v § 241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle § 237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o. s. ř.).
Námitkou, podle níž tvrzení žalobkyně učiněná již v písemném vyhotovení žaloby, jež byla následně potvrzena i účastnickým výslechem žalovaného, ústila ve skutkový závěr o uzavření dohody o vypořádání majetkového nároku , dovolatel ve skutečnosti polemizuje s opačným skutkovým závěrem odvolacího soudu (podle něhož k uzavření dohody nedošlo); uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., jenž však (jak výše vysvětleno) nemá k dispozici a jehož prostřednictvím na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzovat nelze.
Námitkami, podle nichž odvolací soud nesprávně aplikoval § 120 odst. 4 o. s. ř. , v rozporu s principem neúplné apelace vzal v úvahu tvrzení žalobců ohledně uzavřené dohody učiněná až v odvolacím řízení a neprovedl jím navrhovaný důkaz (opakovaným) výslechem člena jeho představenstva, pak dovolatel vystihuje dovolací důvod § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.; jelikož dovolatelem tvrzené vady řízení nezahrnují otázku zásadního právního významu, nelze k jejich přezkoumání dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. připustit.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, § 224 a § 142 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobcům podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle něhož Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. července 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. února 2011
JUDr. Petr Š u k předseda senátu