29 Cdo 2259/2013
Datum rozhodnutí: 23.10.2013
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013, § 2 odst. 8 předpisu č. 549/1991Sb.




29 Cdo 2259/2013



U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce V. K. , zastoupeného JUDr. Hanou Klusáčkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Údolní 326/11, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) CIMOD s. r. o. , se sídlem v Modřicích, Brněnská 404, PSČ 664 42, identifikační číslo osoby 28300050, a 2) FI Holding, a. s. , se sídlem v Modřicích, Brněnská 404, PSČ 664 42, identifikační číslo osoby 27088707, o zaplacení částky 120.512,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 Cm 471/2011, o dovolání druhé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. dubna 2013, č. j. 8 Cmo 130/2013-125, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. března 2013, č. j. 35 Cm 471/2011-117, zastavil řízení o odvolání druhé žalované (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání druhé žalované rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle § 238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle § 237 o. s. ř., neboť dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož se ustanovení § 2 odst. 8 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neprosadí v případě samostatných procesních společníků, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2011, č. j. 29 Cdo 1428/2011-267, ze dne 18. ledna 2012, č. j. 29 Cdo 3986/2011-436, ze dne 10. května 2012, č. j. 29 Cdo 990/2012-190 či ze dne 30. května 2013, č. j. 29 Cdo 538/2013-189). Uvedený závěr přitom shledal ústavně konformním i Ústavní soud (srov. např. odvolacím soudem přiléhavě citované usnesení Ústavního soudu ze dne 6. června 2012, sp. zn. III. ÚS 1711/12).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. ledna 2013) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. října 2013

JUDr. Petr Š u k
předseda senátu