29 Cdo 2254/2008
Datum rozhodnutí: 26.11.2008
Dotčené předpisy: § 228 předpisu č. 99/1963Sb., § 30 předpisu č. 191/1950Sb.




29 Cdo 2254/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně A. P., a. s. v likvidaci, zastoupené JUDr. M. O., advokátkou, proti žalovanému R. P., zastoupenému Mgr. J. P., advokátem, o žalobě žalovaného na obnovu řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 48/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. července 2007, č.j. 5 Cmo 501/2006-119, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2.050,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám její zástupkyně.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 13. ledna 2005, č.j. 53 Cm 48/2004-13, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh na povolení obnovy řízení ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 50 Cm 468/2002 (jde o řízení, v němž bylo směnečným platebním rozkazem ze dne 28. května 2002, č.j. Sm 391/2002-14, který nabyl právní moci 10. června 2002, uloženo žalovanému zaplatit žalobkyni částku 2,000.000,- Kč s 6% úrokem od 5. ledna 2001 do zaplacení, směnečnou odměnu 6.666,- Kč a náklady řízení, když námitky žalovaného byly jako neodůvodněné odmítnuty).

Odvolací soud - odkazuje na ustanovení § 228 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) - shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že podmínky pro povolení obnovy řízení splněny nejsou.

Byť shledal důvodnou výhradu žalovaného co do vadného doručení předvolání k jednání o obnově řízení soudem prvního stupně, zdůraznil, že nejde o takovou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když byla odstraněna předvoláním žalovaného k odvolacímu jednání.

Ze žaloby na obnovu řízení - pokračoval odvolací soud - není zřejmé, jaké skutečnosti se žalovaný dozvěděl dne 14. května 2004, když to, že nebyl sepsán notářský zápis o prodeji jeho obchodního podílu ve společnosti I.-R., spol. s r. o. (dále jen společnost ), věděl již v době, kdy tuto smlouvu uzavřel (27. března 1998), nehledě na to, že zápis nebyl pro uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu potřebný. Dále přitakal soudu prvního stupně v závěrech, podle nichž je pro rukojemský závazek (čl. I § 30 až 32 zákona č. 191/1950 Sb. - dále jen směnečný zákon ) žalovaného bezvýznamné, zda: 1/ je či není společníkem společnosti, za kterou závazek převzal a 2/ k převodu obchodního podílu došlo podvodem , resp. v důsledku pochybení rejstříkového soudu .

Jelikož zde nejsou skutečnosti, které žalovaný bez své viny nemohl použít v původním řízení a které by pro něho mohly přivodit příznivější rozhodnutí v dané věci , shledal rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správným.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř, namítaje, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolatel akcentuje, že soud prvního stupně rozhodoval v jeho nepřítomnosti, aniž by mu umožnil sdělit a prokázat skutečnosti rozhodné pro kladné vyřízení žaloby na obnovu řízení . Současně brojí proti závěru odvolacího soudu, že vada mohla být narovnána tím, že mu byla dána možnost osobní účasti při jednání soudu odvolacího, které nevyužil . Soudům nižších stupňů rovněž vytýká, že porušily jeho právo na spravedlivý proces , když mu přes jeho žádost nebyl ustanoven právní zástupce a ani ho ve smyslu ustanovení § 30 o. s. ř. nepoučily. Konečně dovolatel poukazuje na širší okolnosti vzniku podstaty předmětu řízení , okolnosti vzniku směnky a snahu žalobkyně vymáhat směnečnou sumu toliko na nemajetných avalech směnky s opomenutím primárního dlužníka , jakož i na okolnosti nezákonného postupu rejstříkového soudu při změně vlastnictví obchodních podílů ve společnosti (výstavci směnky) .

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 238 o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení [odstavec 1 písm. a)]. Ustanovení § 237 platí obdobně (odstavec 2).

Jelikož v projednávané věci nejde o žádný z případů popsaných v ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., zabýval se Nejvyšší soud otázkou přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) zásadně právně významným neshledává.

Již v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. k tomu shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06). Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Takto formulované omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v § 241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon možnost jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popř. podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o. s. ř.). Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. na základě argumentů spojovaných s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu. Je zřejmé, že konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o právo - výklad procesní normy) nemá judikatorní přesah, přičemž z povahy věci nemůže zakládat ani rozpor s hmotným právem.

Přípustnost dovolání proto nejsou způsobilé založit výhrady dovolatele, podle nichž mu nebyl ustanoven zástupce a nebylo poskytnuto poučení podle ustanovení § 30 o. s. ř. Na přípustnost dovolání nelze usuzovat ani z pohledu námitky, že soud prvního stupně věc projednal, aniž žalovaného řádně k jednání předvolal (k tomu srov. závěry formulované v v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 53/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2004, sp. zn. 29 Odo 55/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2004, pod číslem 71, které obstálo i v ústavní rovině, když ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud usnesením ze dne 5. října 2004, sp. zn. II. ÚS 344/04, odmítl). Jiná vada, kterou tak odvolací soud zatížil řízení (tím, že rozhodnutí soudu nezrušil a věc nevrátil tomuto soudu k dalšímu řízení), totiž přípustnost dovolání založit nemůže.

Konečně zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani samotné skutečnosti tvrzené žalovaným coby důvody pro obnovu řízení, když jsou z hlediska povinnosti směnečného rukojmího (čl. I § 30 až 32 směnečného zákona) právně nevýznamné.

Jelikož dovolání není přípustné ani podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalovanému vznikla povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen vyhláška ), která podle ustanovení § 10 odst. 1, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky činí 1.750,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem činí 2.050,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. listopadu 2008

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu