29 Cdo 2151/2008
Datum rozhodnutí: 28.05.2009
Dotčené předpisy: § 14 odst. 1 ZKV, § 19 ZKV, § 263 odst. 1 IZ.





29 Cdo 2151/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobce JUDr. T. P., advokáta, jako insolvenčního správce dlužníka P. s. b. d., proti žalovanému JUDr. Z. U., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadce P. H., o vyloučení výtěžku zpeněžení ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 43/2006, o dovolání Pražského stavebního bytového družstva proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. ledna 2008, č. j. 13 Cmo 89/2007-128, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Vrchní soud v Praze k odvolání původního žalobce P. s. b. d. (dále jen družstvo ) rozsudkem ze dne 31. ledna 2008, č. j. 13 Cmo 89/2007-128, potvrdil rozsudek ze dne 21. září 2006, č. j. 58 Cm 43/2006-99, ve znění opravného usnesení ze dne 18. ledna 2007, č. j. 58 Cm 43/2006-118, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o vydání částky 3.000.000,- Kč z konkursní podstaty .


Odvolací soud - odkazuje na ustanovení § 24 odst. 2, § 24f, § 24g a § 347 hospodářského zákoníku (dále jen hosp. zák. ) - přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož smlouva o převodu spoluvlastnického podílu v důvodech rozhodnutí specifikované nemovitosti, uzavřená 16. října 1991 mezi družstvem (jako převodcem) a pozdějším úpadcem (jako nabyvatelem), je platná, jelikož ji družstvo dodatečně bez zbytečného odkladu schválilo, což bylo potvrzeno nejen přijetím kupní ceny od úpadce, ale jednáním s ním v průběhu dalších třinácti let a i v době po prohlášení konkursu na úpadcův majetek .


Proti rozsudku odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), považuje za zásadně právně významné řešení otázek, zda:


1) je platným právní úkon ke zcizení nemovitosti žalobce učiněný jeho ředitelem (resp. jeho ekonomickou náměstkyní ), když ve stanovách ani v jiných vnitřních předpisech nebylo upraveno oprávnění těchto osob k takovému právnímu úkonu;


2) může být za schválení právního úkonu považováno zaplacení údajné kupní ceny, i když kupní cena nebyla zaplacena v celém rozsahu .


Dovolatel namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž akcentuje, že v předmětném řízení nebylo ničím prokázáno, že by žalobce předmětnou kupní smlouvu bez zbytečného odkladu schválil .


Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


V průběhu dovolacího řízení bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2009, č. j. MSPH 96 INS 714/2009-A-256, rozhodnuto o úpadku družstva a byl prohlášen konkurs na jeho majetek.


Ačkoli podle ustanovení § 263 odst. 1 věty první zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), platí, že není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, prohlášením konkursu se přerušují soudní, správní a jiná řízení o právech a povinnostech, která se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník, v projednávané věci Nejvyšší soud bez dalšího v dovolacím řízení pokračoval jako se žalobcem s insolvenčním správcem původního žalobce (družstva) JUDr. T. P. Učinil tak proto, že již v důvodech rozhodnutí ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Odo 674/2006, uzavřel, že spor vyvolaný konkursem (tj. spor, k němuž by nebýt konkursu nedošlo - viz bod XXV. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), se prohlášením konkursu na majetek konkursního věřitele (resp. žalobce v řízení o žalobě podle ustanovení § 19 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání) nepřerušuje a účastníkem řízení se namísto úpadce bez dalšího stává - vzhledem k účinku prohlášení konkursu uvedenému v § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb. - správce konkursní podstaty; uvedený závěr se přitom plně uplatní i v případech, kdy byl konkurs na majetek konkursního věřitele (rozuměj věřitele v konkursu prohlášeného na majetek dlužníka podle zákona č. 328/1991 Sb.), resp. žalobce v řízení o žalobě podle § 19 téhož zákona, prohlášen podle zákona č. 182/2006 Sb. (kde se insolvenční správce prohlášením konkursu na majetek dlužníka stává osobou s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě).


Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


Učinil tak z důvodu, že posouzení, zda chování žalobce po uzavření kupní smlouvy lze považovat za schválení právního úkonu bez zbytečného odkladu ve smyslu ustanovení § 24g hosp. zák., postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významné právě a jen pro projednávanou věc, nehledě na to, že polemikou s hodnocením důkazů, jak je provedly soudy nižších stupňů, dovolatel neuplatňuje dovolací důvod, jehož existence by mohla založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06).


Závěr, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, přitom Nejvyšší soud neshledává ani rozporný s hmotným právem, když ustanovení § 24g hosp. zák. obecně konvalidaci právního úkonu neplatného z důvodu, že zástupce při jednání překročil své oprávnění nebo někdo jednal bez oprávnění, výslovně upravuje.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 28. května 2009


JUDr. Petr Gemmel


předseda senátu