29 Cdo 215/2014
Datum rozhodnutí: 07.05.2014
Dotčené předpisy: § 138 odst. 1 o. s. ř.



29 Cdo 215/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobců a) D. T. , a b) S. R. , obou zastoupených JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Šumavská 991/31, PSČ 120 00, proti žalované CLMT a. s. , se sídlem v Praze 1, Dušní 22, PSČ 110 05, identifikační číslo osoby 60281308, zastoupené Dr. et Mgr. Jiřím Taišlem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, PSČ 186 00, o zaplacení 3.521,03 USD s příslušenstvím a 2.791.583,27 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 138/2011, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2013, č. j. 5 Cmo 317/2013-638, takto:


Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2013, č. j. 5 Cmo 317/2013-638, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 8. srpna 2013, č. j. 56 Cm 138/2011-572, Městský soud v Praze nepřiznal žalované osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení.
Soud prvního stupně - konstatuje, že žalovaná nijak nezareagovala na výzvu soudu k předložení důkazů prokazujících její majetkovou situaci - uzavřel, že žalovaná neprokázala splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků, když nijak nevylíčila své příjmy, pouze deklarovala nemožnost uhrazení soudního poplatku, a proto dané žádosti nevyhověl.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Odvolací soud uvedl, že žalovaná doložila svou majetkovou situaci podáním doručeným soudu prvního stupně 8. srpna 2013, tedy včas, neboť předmětná výzva soudu prvního stupně žalované žádnou lhůtu ke splnění této povinnosti neurčovala.
Uzavřel, že nelze dospět k jinému závěru, než že aktuální majetková situace žalované má svůj původ v důsledku jejího podnikání a s tím spojeného rizika, respektive vznikla v důsledku svobodného jednání žalovaného , neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by se žalovaná dovolávala své nepříznivé majetkové situace vzniklé v důsledku vyšší moci a dalších nepředvídatelných událostí (např. živelní pohromy či trestné činnosti třetích osob).
Podle odvolacího soudu z obsahu spisu rovněž nevyplývá, že by žalovaná absolutně nebyla schopna soudní poplatek zaplatit. Pro takový závěr nesvědčí okolnost, že žalovaná podniká se ztrátou, když to nevypovídá nic o její majetkové situaci (z ničeho neplyne, že by soudní poplatek měla zaplatit pouze ze zisku), a nadto jde o právnickou osobu, v jejíchž možnostech (obecně vzato) je opatřit si prostředky na úhradu soudního poplatku. Skutečnost, že nevyvíjí žádnou činnost za účelem příjmů , ale pouze hájí svá práva v řadě soudních řízení, jí nemůže být v případě rozhodování o osvobození od poplatků ku prospěchu.
Žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), uplatňujíc přitom dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolatelka namítá, že důvodem pro nepřiznání osvobození od soudních poplatků nemůže být sama o sobě skutečnost, že její nepříznivá majetková situace byla způsobena jejím podnikáním a s ním spojeným podnikatelským rizikem (v této souvislosti dovolatelka poukazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. března 1997, sp. zn. 11 Cmo 18/97, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněná pod čísly 6/1998 a 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále jen R 6/1998 a R 99/2013 ).
Dle jejího názoru není možné, aby soud nezohlednil skutečnost, že hájí svá práva v řadě soudních řízení, které nevyvolala a jejichž existence a důsledky nemohou být považovány za standardní součást podnikatelského rizika . Závěr odvolacího soudu, podle něhož si může opatřit finanční prostředky jinak, je pak dle dovolatelky zcela nereálný.
Uvádí, že doložila všechny údaje ohledně své majetkové situace, které soud požadoval, odvolací soud se však předloženými dokumenty vůbec nezabýval a žádost zamítl proto, že žalované, jakožto podnikatelce, stejně osvobození nelze přiznat.
Žalobci se ve vyjádření k dovolání ztotožňují s důvody rozhodnutí odvolacího soudu a navrhují, aby bylo toto rozhodnutí jako správné potvrzeno.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při posouzení hledisek rozhodných pro osvobození od soudních poplatků odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Dovolání je i důvodné.
Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
K otázce, zda lze žadateli (účastníku) odepřít osvobození od soudních poplatků (lhostejno, zda zcela nebo zčásti) jen proto, že jde o podnikatele, jenž nese podnikatelské či hospodářské riziko, které nelze přenášet (přiznáním osvobození) na stát, se Nejvyšší soud vyjádřil již uveřejněním R 6/1998.
Vedle závěru vyjádřeného v právní větě (podle něhož osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. lze přiznat i fyzické osobě - podnikateli) přitom R 6/1998 vychází především z úsudku, podle kterého odvolací soud nesdílí právní názor soudu prvního stupně, podle něhož žalobce jako podnikatel nese podnikatelské riziko, a protože předmět řízení souvisí s jeho podnikatelskou činností, že již proto není dán důvod k jeho osvobození od soudních poplatků. Z ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. nelze takový závěr dovodit (...). Není důvodu, proč by žalobci, který je podnikatelem - fyzickou osobou, nemohlo být za splnění zákonných předpokladů přiznáno (zcela nebo zčásti) osvobození od soudních poplatků .
V R 99/2013 pak Nejvyšší soud doplnil, že osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. lze přiznat i právnické osobě - podnikateli. Při splnění ostatních předpokladů pro přiznání plného nebo částečného osvobození od soudního poplatku pak nelze právnické osobě - podnikateli takové osvobození odepřít jen proto, že její objektivní neschopnost k úhradě soudního poplatku je důsledkem její podnikatelské činnosti (že potud nese podnikatelské nebo hospodářské riziko).
Podle závěrů obsažených v důvodech R 99/2013 dále obecně platí, že osvobození od soudních poplatků může být přiznáno na jejich žádost fyzickým osobám, právnickým osobám, obcím nebo krajům. Účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti (srov. v literatuře shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953).
Jelikož odvolací soud při posouzení majetkové situace žalované nerespektoval výše uvedené judikatorní závěry, neboť jí nepřiznal osvobození od soudních poplatků (pouze) s argumentem, že její aktuální majetková situace má svůj původ v důsledku podnikání a s tím spojeného rizika, není jeho právní posouzení věci správné.
Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
V dalším řízení se odvolací soud bude znovu zabývat majetkovou situací žalované, při jejímž posouzení zohlední též závěry uvedené v R 6/1998 a R 99/2013.
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 7. května 2014

JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu