29 Cdo 2114/2008
Datum rozhodnutí: 20.05.2010
Dotčené předpisy: § 121 odst. 3 obč. zák., § 20 odst. 5 ZKV ve znění do 31.12.2007




29 Cdo 2114/2008

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci úpadce Mototechna, státní podnik v likvidaci , se sídlem v Praze 5, Bavorská 856, PSČ 155 41, identifikační číslo 00009334, o částečném rozvrhu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 96 K 20/98, o dovolání konkursní věřitelky J. Z .zastoupené JUDr. Josefem Provazníkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Lidická 28, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. prosince 2007, č. j. 1 Ko 380/2007-1447, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. prosince 2007, č. j. 1 Ko 380/2007 1447, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Rozvrhovým usnesením ze dne ze dne 26. ledna 2007, č. j. 96 K 20/98-1295, povolil Městský soud v Praze (dále též jen konkursní soud ) částečný rozvrh výtěžku zpeněžení konkursní podstaty úpadce jeho věřitelům, tak, že:
1/ Část dosavadního výtěžku zpeněžení konkursní podstaty ve výši 368.922,60 Kč připadající k uspokojení nezjištěných pohledávek první třídy podle usnesení o prvním částečném rozvrhu, č. j. 96 K 20/98-750, ze dne 9. října 2002 a složená do úschovy, se z této úschovy rozvrhuje mezi dodatečně zjištěné pohledávky první třídy podle uvedeného usnesení ve 100 % její výše (bod I. výroku).
Konkursní věřitelce J. Z. takto konkursní soud určil na úplné uspokojení jejích zjištěných pohledávek první třídy částky 211.086,75 Kč a 157.835,85 Kč.
2/ Část dosavadního výtěžku zpeněžení ve výši 3,450.307,70 Kč připadající k uspokojení nezjištěných pohledávek druhé třídy podle usnesení o prvním částečném rozvrhu, č. j. 96 K 20/98-750, ze dne 9. října 2002 a složená do úschovy, se z této úschovy rozvrhuje mezi dodatečně zjištěné pohledávky druhé třídy podle uvedeného usnesení 2,6036954 % jejich dosud neuspokojené výše (bod II. výroku).
Konkursní věřitelce J. Z. takto konkursní soud určil na uspokojení její zjištěné pohledávky druhé třídy ve výši 28.870,- Kč částku 751,70 Kč.
3/ Část dosavadního výtěžku zpeněžení konkursní podstaty ve výši 2,150.063,- Kč připadající k uspokojení nezjištěných pohledávek druhé třídy podle usnesení o druhém částečném rozvrhu, č. j. 96 K 20/98-1009, ze dne 25. listopadu 2004 a složená do úschovy, se z této úschovy rozvrhuje mezi dodatečně zjištěné pohledávky druhé třídy podle uvedeného usnesení 1,6658700 % jejich dosud neuspokojené výše (bod III. výroku).
Konkursní věřitelce J. Z. takto konkursní soud určil na uspokojení její zjištěné pohledávky druhé třídy ve výši 28.118,30 Kč částku 468,- Kč.
4/ Část dosavadního výtěžku zpeněžení konkursní podstaty ve výši 25,000.000,- Kč se rozvrhuje mezi zjištěné pohledávky druhé třídy 0,61216935 % jejich dosud neuspokojené výši (bod IV. výroku).
Konkursní věřitelce J. Z. takto konkursní soud určil na uspokojení její zjištěné pohledávky druhé třídy ve výši 27.650,30 Kč částku 169,- Kč.
K odvolání konkursních věřitelů 1/ J. Z., 2/ L. S. a 3/ V. S. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení konkursního soudu jen tak , že v bodech I. a II. výroku se namísto údajů č. j. 96 K 20/98-750 ze dne 9. října 2002 vkládají údaje č. j. 96 K 20/98-874 ze dne 19. června 2003 ; jinak je potvrdil.
Podstata odvolacích námitek konkursní věřitelky J. Z. (dále též jen konkursní věřitelka ) spočívala v tvrzení, že její pohledávka ve výši 28.870,- Kč byla nesprávně zařazena mezi pohledávky druhé třídy, ač šlo o pohledávku třídy první.
K tomu odvolací soud uvedl, že režim ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen ZKV ), dopadá výlučně na vlastní hmotněprávní restituční nárok, nikoli však již na náklady spojené s jeho (byť úspěšným) uplatněním u soudu.
Podle odvolacího soudu obecně platí, že skončí-li řízení o nároku uvedeném v § 68 odst. 1 ZKV v nalézacím řízení před konkursem pro věřitele úspěšně, je přisouzená pohledávka uspokojována jako pohledávka první třídy, kdežto pohledávka z titulu přiznaných nákladů nalézacího řízení patří do třídy druhé.
Z obsahu přihlášky nadto plyne, že konkursní věřitelka v ní popsala okolnosti, z nichž svůj nárok dovozuje, aniž výslovně uvedla, že pohledávka ve výši 28.870,- Kč je pohledávkou první třídy.
Odvolací soud uzavřel, že Městský soud v Praze v incidenčním řízení rozhodl, že i tento nárok konkursní věřitelky shledává oprávněným co do důvodu a výše (přesto, že před prohlášením konkursu nebyla tato pohledávka dovolatelce pravomocně přiznána) a tento výsledek incidenčního řízení je nutno respektovat. Rozhodnutí v incidenčním sporu je však třeba chápat tak, že v této části soud žalobě vyhověl v režimu v ní skutkově zdůvodněném, jenž ve smyslu shora uvedeného znamená nepreferované uspokojení. Pojal-li konkursní soud tímto způsobem výsledek incidenčního sporu, pak podle odvolacího soudu nepochybil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala konkursní věřitelka dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., namítajíc, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř, tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Konkrétně dovolatelka nesouhlasí s tím, jak odvolací soud vyložil ustanovení § 68 ZKV (co do rozdělení pohledávky tak, že restituční pohledávka přisouzená v nalézacím řízení má být uspokojována jako pohledávka první třídy, kdežto pohledávka z titulu přiznaných nákladů nalézacího řízení patří do třídy druhé).
Takový úsudek podle dovolatelky odporuje ustanovení § 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen obč. zák. ), jež je vykládáno tak, že příslušenství sdílí osud jistiny, což konkursní soud respektoval bod bodem I. výroku svého usnesení ohledně úroků z prodlení (částka 157.835,85 Kč).
Odvolací soud podle dovolatelky pochybil také při výkladu ustanovení § 20 odst. 1 věty druhé ZKV (v rozhodném znění), jestliže výraz důvody pro přednostní pořadí při rozvrhu nevyložil tak, že stačí skutkové vymezení umožňující bezpečné právní posouzení. Přitom dovolatelka zdůraznila, že v přihlášce pohledávky z 27. dubna 1999 jistinu označila jako nárok na náhradu za znehodnocení staveb podle § 14 zákona č. 229/1991 Sb., a poukázala na ustanovení § 32 odst. 2 a § 68 odst. 2 ZKV. Tím podle svého mínění identifikovala pohledávku (nejen jistinu, ale i příslušenství) jako pohledávku první třídy. V přihlášce dovolatelka také uvedla, že pohledávka ve výši 28.870,- Kč představuje náklady řízení, které jí vznikly při uplatnění nároku na náhradu za odstraněné stavby dle § 14 zákona č. 229/1991 Sb. ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 26/94, čímž splnila požadavek na uvedení důvodu pro přednostní pořadí při rozvrhu.
Jestliže posléze na základě výzvy správce konkursní podstaty pokračovala v řízení v posledně označené věci, přerušeném prohlášením konkursu, kde bylo následně určeno, že její pohledávka ve výši 28.870,- Kč je po právu co do důvodu a výše , bylo tím podle dovolatelky zároveň rozhodnuto, že tato pohledávka je příslušenstvím vlastního nároku, který je nárokem restitučním a v důsledku toho i o tom, že jde o pohledávku první třídy.
Správce konkursní podstaty úpadce má ve vyjádření dovolání za neopodstatněné, navrhuje je odmítnout, popřípadě zamítnout.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007).
Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., když přisuzuje napadenému rozhodnutí zásadní právní význam ve věci samé v řešení otázek dovoláním předložených. Ve výkladu ustanovení § 20 odst. 1 ZKV jde o otázku dovolacím soudem neřešenou a v posouzení povahy nákladů řízení o otázku zodpovězenou odvolacím soudem zčásti v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 20 ZKV, konkursní věřitelé přihlásí své pohledávky, a to ve lhůtě stanovené v usnesení o prohlášení konkursu, i když se o nich vede soudní řízení nebo se provádí výkon rozhodnutí. Současně uvedou, zda uplatňují oddělené uspokojení (§ 28 ZKV), jakož i jiné důvody pro přednostní pořadí při rozvrhu (odstavec 1). Přihlášky se podávají u soudu dvojmo. V přihlášce musí být uvedena výše pohledávky, její příslušenství, skutečnosti, na nichž se zakládá, a důkazy, jimiž může být prokázána. Pokud se pohledávka opírá o písemný právní úkon, je třeba připojit i listinu o něm. Je-li přihlašována pohledávka v cizí měně nebo pohledávka nepeněžitá, musí být uvedena její hodnota v české měně. Jde-li o pohledávku, o níž probíhá řízení, anebo pohledávku vykonatelnou, je třeba to prokázat listinou (odstavec 2). Správci doručí soud stejnopis přihlášky. Z přihlášených pohledávek sestaví správce seznam, v němž uvede, které pohledávky uznává (odstavec 5). Správce přezkoumá přihlášky především podle úpadcových obchodních knih a jiných dokladů a vyzve úpadce, aby se k sestavenému seznamu přihlášek vyjádřil. Tento seznam předloží soudu (odstavec 6).
Podle ustanovení § 68 ZKV věci, které mají být vydány oprávněným osobám podle zákonů upravujících zmírnění některých majetkových křivd, se zahrnují do podstaty pouze tehdy, jestliže nároky nebyly v zákonem stanovených lhůtách uplatněny nebo byly zamítnuty (odstavec 1). Nositelé pohledávek na náhradu podle předpisů uvedených v odstavci 1 jsou přednostními věřiteli (§ 32 odst. 2 písm. a/ a § 54 odst. 1 písm. a/ ZKV).
V této podobě, pro věc rozhodné (tedy naposledy ve znění zákona č. 12/1998 Sb.), platila citovaná ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání v době podání přihlášky dovolatelkou.
Dle ustanovení § 23 odst. 1 věty první ZKV p ohledávka se pokládá za zjištěnou, byla-li uznána správcem a nebyla-li popřena žádným z konkursních věřitelů.
Ustanovení § 24 odst. 1 ZKV pak určuje, že správce je oprávněn popřít nevykonatelný nárok přihlášený konkursním věřitelem, výši nároku nebo jeho právní důvod. O tom správce vyrozumí konkursního věřitele, o jehož nárok jde, a současně ho vyzve, aby svůj nárok, jeho výši nebo právní důvod uplatnil do 30 dnů u soudu, který prohlásil konkurs, s tím, že jinak nelze k popřenému nevykonatelnému nároku, jeho výši nebo právnímu důvodu přihlížet.
Tato ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání jsou citována ve znění účinném od 1. května 2000 (tedy ve znění zákona č. 105/2000 Sb.), pro věc rozhodném vzhledem k době konání přezkumného jednání.
Podle ustanovení § 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen obč. zák. ), ve znění, jež od podání dovolatelčiny přihlášky nedoznalo změn, příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.
Jak je dále patrno ze spisu (z jehož obsahu vyšla i rozhodnutí soudů nižších stupňů), dovolatelka podáním datovaným 27. dubna 1999 přihlásila do konkursu vedeného na majetek úpadce svou pohledávku vůči úpadci ve výši 422.173,50 Kč s 3% úrokem z prodlení od 8. února 1994 do 15. července 1994 a se 16% úrokem z prodlení od 16. července 1994 do zaplacení a dále pohledávku nákladů řízení ve výši 28.870,- Kč . Jako právní důvod vzniku přihlášené pohledávky označila:
1/ u částky 422.173,50 Kč s 3% úrokem od 8. února 1994 do 15. července 1994 a se 16% úrokem z prodlení od 16. července 1994 do zaplacení nárok na náhradu za znehodnocení staveb podle § 14 zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku;
2/ u částky 28.870,- Kč nárok na náhradu nákladů řízení.
Potud odkázala na nepravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 z 23. června 1998, sp. zn. 21 C 26/94, jímž jí byla přisouzena jistina pohledávky označené pod bodem 1/ s příslušenstvím tvořeným 3% úrokem z prodlení za dobu od 8. února 1994 do zaplacení a náhrada nákladů řízení vyčíslená pod bodem 2/.
V přihlášce je výslovně uvedeno, že konkursní věřitel je přednostním věřitelem podle § 68 odst. 2, s přihlédnutím k ustanovení § 32 odst. 2 a § 54 odst. 1 ZKV a že pohledávka nákladů řízení ve výši 28.870,- je pohledávkou podle § 54 odst. 1 ZKV .
Při přezkumném jednání, které se konalo 6. prosince 2000, soud informoval přítomné (mezi nimiž dovolatelka nebyla), že správce konkursní podstaty setrvává na svém stanovisku k pravosti a pořadí přezkoumávaných konkursních pohledávek, jak je předem vyznačil v příslušných listech seznamu pohledávek. Tamtéž zaznělo, že žádná z přihlášených pohledávek nemá právo na oddělené uspokojení a že mezi pohledávky první třídy zařadil správce konkursní podstaty pouze dovolatelčinu pohledávku ve výši 422.173,50 Kč. Všechny ostatní konkursní pohledávky zařadil správce konkursní podstaty pro účely jejich uspokojení v konkursu do druhé třídy.
Při témže jednání správce konkursní podstaty úpadce popřel co do právního důvodu jistinu dovolatelčiny pohledávku co do částky 211.086,75 Kč, příslušenství dovolatelčiny pohledávky tvořené úroky z prodlení co do částky 157.835,85, jakož i dovolatelčinu pohledávku z titulu náhrady nákladů řízení v plné výši (28.870,- Kč).
Rozsudkem pro uznání ze dne 6. června 2005, sp. zn. 32 Cm 52/2004, pak Městský soud v Praze k žalobě dovolatelky směřující proti správci konkursní podstaty úpadce určil, že pohledávky dovolatelky ve výši 211.086,75 Kč, ve výši 157.835,85 Kč a ve výši 28.870,-Kč přihlášené do konkursu vedeného na majetek úpadce, jsou po právu co do důvodu a výše.
V takto ustanoveném rámci věci uvádí Nejvyšší soud k jednotlivým dovolacím argumentům následující:
1/ K otázce, jaké pořadí má v konkursu přihlášené příslušenství pohledávky.
Literatura i soudní praxe nepochybuje o tom, že příslušenstvím pohledávky ve smyslu § 121 odst. 3 obč. zák., jsou coby náklady spojené s uplatněním též náklady soudního řízení, v němž byla pohledávka uplatněna, a to v rozsahu, v němž bylo věřiteli pohledávky pravomocně přiznáno právo na jejich náhradu. Srov. v literatuře např. Švestka, J. - Spáčil, J. - Škárová, M. - Hulmák, M. a kol: Občanský zákoník I. Komentář. 1. vydání, Praha, C. H. Beck 2008, str. 1236 a v judikatuře např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2009, sp. zn. 20 Cdo 1932/2007, jež je veřejnosti k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu.
K tomu lze doplnit, že jak Nejvyšší soud uzavřel v rozsudku ze dne 27. září 2007, sp. zn. 29 Cdo 238/2007, uveřejněném v časopisu Soudní judikatura, číslo 7, ročníku 2008, pod číslem 92, nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu.
Právě proto že jde o nárok, který je příslušenstvím pohledávky, pak platí, že neurčuje-li zákon (zde pro účely uspokojení věřitelovy pohledávky a jejího příslušenství v konkursu zákon o konkursu a vyrovnání) něco jiného, sdílí příslušenství pohledávky osud (právní režim) pohledávky (jistiny) samotné. Členění pohledávek konkursních věřitelů do tříd (v době podání dovolatelčiny přihlášky šlo o celkem tři třídy) pro účely jejich uspokojení v konkursu vedeném podle zákona o konkursu a vyrovnání, má svůj původ jen v úpravě obsažené v zákoně o konkursu a vyrovnání, která žádné zvláštní pravidlo o pořadí příslušenství pohledávky neobsahuje.
Proto obecně platí, že přihlášené příslušenství pohledávky, tvořené pravomocně přisouzenými náklady soudního řízení, coby náklady spojenými s uplatněním pohledávky má pro účely uspokojení v konkursu vedeném podle zákona o konkursu a vyrovnání stejné pořadí, jako má nebo (kdyby nebyla uspokojena) by měla pohledávka (jistina) samotná.
Právní posouzení věci odvolacím soudem tudíž potud správné není.
2/ K otázce, zda dovolatelka uplatnila v přihlášce právo na přednostní uspokojení pohledávky při rozvrhu.
Odvolací soud založil svůj úsudek na názoru, že dovolatelka ve své přihlášce výslovně neuvedla, že pohledávka ve výši 28.870,- Kč je pohledávkou první třídy.
Nejvyšší soud nicméně poukazuje na to, že dovolatelka se v přihlášce výslovně označila za přednostního věřitele, čímž v každém případě vyloučila (v souladu s ustanovením 20 odst. 1 ZKV) možnost aby o její přihlášce bylo uvažováno (při tehdejším rozvržení pohledávek konkursních věřitelů do celkem tří tříd) jako o přihlášce nepřednostní pohledávky (tedy pohledávky třetí třídy). Poukaz na text ustanovení § 68 odst. 2 ZKV (jež prostřednictvím zpětného odkazu na § 32 odst. 2 písm. a/ ZKV řadilo nositele pohledávek na náhradu podle tzv. restitučních předpisů uvedených v § 68 odst. 1 ZKV k přednostním věřitelům první třídy) v textu přihlášky je podle přesvědčení Nejvyššího soudu také dostatečnou obsahovou konkretizací (popisem) přednosti uspokojení pohledávky, uplatněné dovolatelkou (označením uplatněného příslušenství pohledávky coby pohledávky první třídy).
Právní posouzení věci odvolacím soudem tak ani v této části neobstojí.
3/ K popření pohledávky.
Závěr, že přes rozdílnou dikci § 24 ZKV správce konkursní podstaty rovněž popírá jen pravost, výši nebo pořadí pohledávky, Nejvyšší soud - vycházeje z úvah formulovaných ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pod bodem XXXI., str. 202 /378/ - učinil např. v důvodech rozsudku uveřejněného pod číslem 44/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v dalších svých rozhodnutích.
Odvolacímu soudu lze dát za pravdu v tom, že bylo-li v incidenčním sporu určeno (přesto, že náhrada nákladů řízení nebyla dovolatelce před prohlášením konkursu pravomocně přisouzena), že pohledávka dovolatelky ve výši 28.870,- Kč je po právu co do důvodu a výše, je soud tímto určením při rozvrhu vázán (srov. § 25 odst. 1 ZKV). Pořadí přihlášené pohledávky (té její části, kterou tvoří ona náhrada nákladů řízení) však správce konkursní podstaty při přezkumném jednání nepopřel. Za takový popěrný úkon nelze pokládat pouhé (nesprávné) zařazení pohledávky (přihlášené jako pohledávka první třídy) v seznamu přihlášených pohledávek do třídy druhé.
V seznamu přihlášených pohledávek (jak o něm hovoří § 20 odst. 5 ZKV ve znění účinném před i po 1. květnu 2000), coby podkladu pro přezkumné jednání, má být pohledávka označena pořadím, jaké jí v přihlášce přisuzuje přihlašovatel. To, že pohledávka má podle jeho názoru jiné pořadí, dá správce konkursní podstaty najevo tím, že přihlášené pořadí popře způsobem vyloženým v rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Jiný postup je nesprávný již proto, že seznam přihlášených pohledávek slouží rovněž jako podklad pro případné popěrné úkony konkursních věřitelů. Neuvede-li správce konkursní podstaty v seznamu přihlášených pohledávek pořadí, jaké pohledávce v přihlášce přisuzuje přihlašovatel, zbavuje tím ostatní konkursní věřitele možnosti účinně realizovat jejich popěrné právo co do pořadí pohledávky ve vztahu k přihlašovateli pohledávky.
Z výše uvedeného se podává, že dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první, o. s. ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 20. května 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu