29 Cdo 2096/2013
Datum rozhodnutí: 22.07.2015
Dotčené předpisy: § 657 předpisu č. 40/1964Sb., § 107a o. s. ř., § 23 odst. 2 ZKV




29 Cdo 2096/2013

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Bohemians Football, a. s ., se sídlem v Praze 10, Zlenická 1295/70, PSČ 104 00, identifikační číslo osoby 26 44 42 67, proti žalovaným 1) Jelínek Group, s. r. o., se sídlem v Kolíně, Ovčárecká 1452, PSČ 280 02, identifikační číslo osoby 28 87 18 71, 2) Bohemians Praha 1905, a. s., se sídlem v Praze 10, Vršovická 1489/31, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 27 23 21 40, zastoupené JUDr. Pavlem Fráňou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, PSČ 186 00, 3) L + K, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 10, Štěrboholská 1434/102a, PSČ 102 19, identifikační číslo osoby 64 58 21 75 a 4) Mgr. Robertu Hynkovi, advokátu, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 699/30, PSČ 110 00, jako správci konkursní podstaty úpadkyně FC Bohemians Praha, a. s., identifikační číslo osoby 25 71 92 20, zastoupenému JUDr. Františkem Hrudkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 699/30, PSČ 110 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 Cm 141/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. března 2012, č. j. 10 Cmo 60/2011-234, takto:

I. Dovolání žalobkyně proti výroku rozsudku ze dne 16. března 2012, č. j. 10 Cmo 60/2011-234, jímž Vrchní soud v Praze zamítl žalobu o určení, že žalobkyně má za úpadkyní pohledávku ve výši 1.000.000,- Kč, se zamítá .
II. Ve zbývající části měnícího výroku rozsudku ze dne 16. března 2012, č. j. 10 Cmo 60/2011-234, jíž Vrchní soud v Praze zamítl žalobu o určení, že žalobkyně má za úpadkyní pohledávky ve výši 400.000,- Kč a 1.200.000,- Kč, a ve výrocích o nákladech řízení se rozsudek odvolacího soudu zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. března 2011, č. j. 36 Cm 141/2007-159, rozhodl, že zpětvzetí žaloby proti druhé žalované (Bohemians Praha 1905, a. s.) není účinné (výrok I.), určil, že žalobkyně má za úpadkyní (FC Bohemians Praha, a. s.) pohledávku ve výši 3.700.000,- Kč ze smluv o půjčkách, přihlášenou do konkursního řízení vedeného u označeného soudu pod sp. zn. 60 K 26/2004 (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.).
Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Usnesením ze dne 1. února 2005, č. j. 60 K 26/2004-169, prohlásil Městský soud v Praze konkurs na majetek úpadkyně (FC Bohemians Praha, a. s.) a správcem konkursní podstaty ustavil Ing. V. H.
2) Přihláškou ze dne 1. března 2005 přihlásila žalobkyně v konkursním řízení pohledávku ve výši 3.700.000,- Kč. Tato pohledávka sestávala z částky 1.100.000,- Kč, kterou poskytla společnost EURO GRILL, s. r. o. (dále jen společnost ) úpadkyni na základě smlouvy o půjčce [a společnost pohledávku na vrácení půjčky postoupila (smlouvou ze dne 3. února 2004) žalobkyni], dále z pohledávek ze smluv o půjčkách uzavřených mezi žalobkyní a úpadkyní dne 26. března 2004 (ve výši 400.000,- Kč), dne 4. května 2004 (ve výši 1.200.000,- Kč) a dne 30. června 2004 (ve výši 1.000.000,- Kč).
3) Při přezkumném jednání dne 15. prosince 2005 přihlášené pohledávky popřeli konkursní věřitelé (JUDr. Z. N. a Bohemians Praha 1905, a. s.); správce konkursní podstaty úpadkyně pohledávky uznal.
4) Žalobu určení pravosti pohledávek podala žalobkyně včas.
5) V průběhu řízení Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. prosince 2007, č. j. 60 K 26/2004-2538, zprostil funkce správce konkursní podstaty úpadkyně Ing. V. H. a dalším správcem ustavil JUDr. P. T.; následně usnesením ze dne 17. září 2008, č. j. 60 K 26/2004-2861, posledně jmenovaného zprostil funkce správce a nově ustavil správcem konkursní podstaty úpadkyně Ing. J. D. (ve vztahu k tomuto správci jako ke třetímu žalovanému rovněž následně soudy obou stupňů rozhodly ve věci samé).
Na tomto základě soud prvního stupně odkazuje na ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ) a na obsah listin (smluv o půjčkách a smlouvy o postoupení pohledávky) dovodil, že žalobkyně uzavřela s úpadkyní (ve dnech 4. května 2004, 26. dubna 2004 a 30. června 2004) smlouvy o půjčkách, kterými se zavázala přenechat úpadkyni sjednané peněžní prostředky, úpadkyně se zavázala tyto peněžní prostředky v dohodnuté době žalobkyni vrátit a zaplatit smluvené úroky . Dne 7. ledna 2004 uzavřely společnost a úpadkyně smlouvu o půjčce ve výši 1.100.000,- Kč, přičemž společnost pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobkyni smlouvou ze dne 3. února 2004.
Poskytnutí peněžních prostředků dle smluv o půjčkách měl soud prvního stupně za prokázané příjmovými pokladními doklady č. 0547758 (ze dne 7. ledna 2004), č. 245470 (ze dne 26. dubna 2004), č. 245469 (ze dne 4. května 2004) a stvrzenkou č. 245408 (ze dne 19. dubna 2004), jakož i zprávou účetní a poradenské společnosti COMPA s. r. o. ze dne 24. ledna 2011, dle které byly pohledávky z půjček evidovány v účetnictví úpadkyně.
Jelikož žalovaní neprokázali zánik povinnosti úpadkyně k vrácení půjčených peněžních prostředků, shledal soud prvního stupně žalobu opodstatněnou.
Vrchní soud v Praze k odvolání druhé žalované rozsudkem ze dne 16. března 2012, č. j. 10 Cmo 60/2011-234, rozsudek soudu prvního stupně (s výjimkou výroku I.) změnil tak, že žalobkyně má za úpadkyní pohledávku druhé třídy ve výši 1.100.000,- Kč ze smlouvy o půjčce ze dne 7. ledna 2004; ve zbývající části žalobu ohledně pohledávek ve výši 2.600.000,- Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (první výrok) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud poté, co dokazování v potřebném rozsahu doplnil a zopakoval dospěl k následujícím zjištěním a závěrům :
a) Žalobkyní přihlášená pohledávka ve výši 1.100.000,- Kč je po právu, jelikož mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností) a úpadkyní byla uzavřena smlouva o půjčce (dne 7. ledna 2004) a úpadkyně půjčené peníze nevrátila.
b) Jde-li o pohledávku ve výši 400.000,- Kč (založenou žalobkyní tvrzenou smlouvou o půjčce ze dne 4. května 2004, jež měla být poskytnuta v hotovosti dne 26. března 2004) a o pohledávku ve výši 1.200.000,- Kč (dle žalobkyní tvrzené smlouvy o půjčce ze dne 26. dubna 2004, která měla být poskytnuta v hotovosti dne 4. května 2004), žalobkyně neprokázala, že by s úpadkyní zmíněné smlouvy o půjčkách uzavřela. Navíc žalobkyně v přihlášce jako důvod těchto pohledávek uvedla, že jde o půjčky poskytnuté podle smluv ze dne 26. března 2004 (pohledávka ve výši 400.000,- Kč) a ze dne 4. května 2004 (pohledávka ve výši 1.200.000,- Kč), přičemž v žalobě uvedla, že pohledávky jsou půjčkami podle smluv ze 4. května 2004 (pohledávka ve výši 400.000,- Kč) s tím, že tato částka byla poskytnuta v hotovosti 26. dubna 2004, a ze dne 26. dubna 2004 (pohledávka ve výši 1.200.000,- Kč) s tím, že tato částka byla úpadkyni poskytnuta v hotovosti dne 4. května 2004. V rozporu s ustanovením § 23 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV ), tak žalobkyně uvedla v žalobě jiný důvod těchto pohledávek, a to nejen v datech, kdy měly být smlouvy uzavřeny, ale i v určení okamžiku skutečného poskytnutí půjčky .
c) Jde-li o pohledávku ve výši 1.000.000,- Kč (ze smlouvy o půjčce ze dne 30. června 2004), žalobkyně neprokázala, že by úpadkyni sjednanou částku skutečně poskytla. Poskytnutí půjčky totiž prokazovala příjmovým dokladem ze dne 14. dubna 2004 (znějícím na částku 390.000,- Kč), ze dne 19. dubna 2004 (na částku 200.000,- Kč) a ze dne 23. dubna 2004 (na částku 410.000,- Kč), tj. doklady vystavenými úpadkyní dříve, než došlo k uzavření dohody o poskytnutí půjčky . Žalobkyně tak neprokázala, že dne 30. června 2004 úpadkyni půjčku ve výši 1.000.000,- Kč skutečně poskytla.
Konečně odvolací soud nepřihlédl k novým důkazům , které žalobkyně předložila při jednání odvolacího soudu dne 12. ledna 2012, jelikož účastníci byli soudem prvního stupně poučeni podle ustanovení § 118b a § 119a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ).
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu (posuzováno podle obsahu dovolání) jeho měnícího zamítavého výroku ve věci samé podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., namítajíc existenci dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolatelka zdůrazňuje, že odvolací soud při posuzování oprávněnosti přihlášených pohledávek sice správně posoudil první přihlášenou pohledávku ve výši 1.100.000,- Kč jako po právu , nicméně zcela nepochopitelně a ve zjevném rozporu s údaji a doklady uvedenými ve spise u zbylých tří pohledávek z půjček (ve výši 400.000,- Kč, 1.000.000,-Kč a 1.200.000,- Kč) takto nepostupoval. Přitom žalobkyně již při prvním jednání opravila písařskou chybu v datu přihlášky této pohledávky ze dne 26. března na 26. dubna 2004 a jako důkaz předložila smlouvu o půjčce na tuto částku z tohoto dne. Z tohoto dne je také příjmový doklad na tuto částku, rovněž založený ve spise; jako listinný důkaz byly tyto doklady čteny. U pohledávky ve výši 1.200.000,- Kč byly rovněž předloženy jako důkazy a jako listinné důkazy rovněž provedeny jak smlouva o půjčce ze dne 4. května 2004 a příjmový doklad na tuto částku z téhož dne. K poslední z uplatněných pohledávek ve výši 1.000.000,- Kč bylo v přihlášce uvedeno, že vychází z půjčky poskytnuté na základě smlouvy ze dne 30. června 2004, tato smlouva byla také jako důkaz založena (důkaz rovněž proveden) a stejně tak byl založen a jako důkaz proveden příjmový doklad na tuto částku. Navíc je ve spise založen doklad inventarizace účetních dokladů společnosti Bohemians Football, a. s., vydaný společností, jež audituje a vede účetnictví úpadkyně, potvrzující, že u společnosti úpadkyně jsou evidovány všechny uplatněné pohledávky .
Konečně dovolatelka odkazuje na závěr formulovaný v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 729/2006 (jde o rozsudek ze dne 18. prosince 2008, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2009, pod číslem 90), podle něhož dospěje-li soud ve sporu o určení pravosti pohledávky v konkursu vedeném podle zákona č. 328/1991 Sb. k závěru, že smlouva, o kterou se přihlášená pohledávka opírá, je neplatná, nebo že vůbec nevznikla, musí zvážit, zda identifikace skutku v přihlášce a v incidenční žalobě dovoluje učinit závěr, že přihlášený nárok je dán z jiného titulu (např. z titulu bezdůvodného obohacení nebo náhrady škody). Jiná právní kvalifikace téhož skutku změnou právního důvodu přihlášené pohledávky není.
Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Druhá žalovaná považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nedůvodné.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
V průběhu dovolacího řízení Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. června 2013, č. j. 60 K 26/2004-5169, zprostil funkce správce konkursní podstaty úpadkyně Ing. J. D. a novým správcem konkursní podstaty úpadkyně ustavil Mgr. Roberta Hynka; usnesení nabylo právní moci dne 8. srpna 2013.
Dále Městský soud v Praze usneseními ze dne 5. ledna 2015, č. j. 60 K 26/2004-44-14 a ze dne 26. ledna 2015, č. j. 60 K 26/2004-87/28-10, s odkazem na ustanovení § 107a o. s. ř. připustil, aby:
a) Na místo věřitele č. 44 JUDr. Z. N. vstoupila do konkursního řízení (vedeného na majetek úpadkyně) společnost Jelínek Group, s. r. o.,
b) Na místo věřitele č. 87 Bohemians Praha 1905, a. s. ve vztahu k pohledávce č. 28 ve výši 284.870,- Kč vstoupila do (téhož) konkursního řízení společnost L + K. spol. s r. o.
Ke shora uvedenému Nejvyšší soud přihlédl při označení účastníků řízení v záhlaví tohoto rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 223/2003, uveřejněné pod číslem 82/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání žalobkyně proti měnícímu (zamítavému) výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Nejvyšší soud úvodem zdůrazňuje, že ve vztahu mezi jednotlivými dovolacími důvody taxativně vypočtenými v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. neplatí vztah příčiny a následku (z existence jednoho nelze usuzovat na naplnění druhého); srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. správné, tedy dovolací soud vychází ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Pro tyto účely se též nezabývá námitkami, jež dovolatel ke skutkovému stavu věci, z nějž vyšel odvolací soud, snesl prostřednictvím dovolacích důvodů dle § 241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 o. s. ř.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
Podle ustanovení § 23 odst. 2 ZKV konkursní věřitelé nevykonatelných pohledávek, které zůstaly sporné co do pravosti, výše nebo pořadí, mohou se domáhat určení svého práva; žalobu musí podat u soudu, který prohlásil konkurs, proti popírajícím konkursním věřitelům i správci; smějí se v ní dovolávat jen právního důvodu uvedeného v přihlášce nebo při přezkumném jednání a pohledávku mohou uplatnit jen do výše v nich uvedené. O pořadí pohledávky rozhoduje vždy soud.
Nejvyšší soud již v rozsudku sp. zn. 29 Odo 729/2006 (na který odkazuje dovolatelka) formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož dospěje-li soud ve sporu o určení pravosti pohledávky k závěru, že smlouva, o kterou se přihlášená pohledávka opírá, je neplatná, nebo že vůbec nevznikla, musí zvážit, zda identifikace skutku v přihlášce a v incidenční žalobě dovoluje učinit závěr, že přihlášený nárok je dán z jiného titulu (např. z titulu bezdůvodného obohacení nebo náhrady škody).
Závěr, podle něhož jiná právní kvalifikace téhož skutku změnou právního důvodu přihlášené pohledávky není (rovněž obsažený v uvedeném rozsudku), je přitom v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu obecně zastáván (srov. rozsudek ze dne 27. října 1999, sp. zn. 1 Odon 153/97, uveřejněný pod číslem 74/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dále jen R 74/2000 , rozsudek ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2003, pod číslem 35 či rozsudek ze dne 22. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 506/2007).
Smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. je smlouvou reálnou, vznikající až skutečným odevzdáním (přenecháním) předmětu půjčky dlužníku (srov. shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. května 2004, sp. zn. 21 Cdo 2217/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2004, pod číslem 110, jakož i důvody usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. února 2015. sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, uveřejněného pod číslem 55/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dále jen R 55/2015 ). Jinak řečeno, dokud nedošlo k předání peněz či k bezhotovostnímu převodu sjednané částky, nevznikl mezi smluvními stranami právní vztah z půjčky. Smlouva, kterou se jedna smluvní strana (jen) zavazuje poskytnout (v budoucnu) druhé smluvní straně půjčku v určité výši, je smlouvou o smlouvě budoucí.
Uplatňuje-li tedy konkursní věřitel pohledávku vůči dlužníku v konkursu z titulu smlouvy o půjčce, pak již tím také tvrdí, že předmět půjčky dlužníku poskytl. Soud, který ve sporu o určení pravosti a výše takové pohledávky zjistí, že smlouva o půjčce je absolutně neplatná, se proto v takovém případě může zabývat i tím, zda přihlášená pohledávka je pohledávkou pravou a uplatněnou ve správné výši z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého přijetím plnění z neplatné smlouvy. Věřitel, který se soudně domáhá po dlužníku vrácení půjčených peněz, musí v intencích § 657 obč. zák. splnit důkazní povinnost (unést důkazní břemeno) nejen o tom, že s dlužníkem v určité době uzavřel smlouvu o půjčce peněz a že peníze měly být v dohodnuté době vráceny, ale i o tom, že tyto peníze dlužníku skutečně půjčil (přenechal mu je). Jinak řečeno, prohlášení, že se věřitel domáhá příslušné částky po dlužníku z titulu konkrétní smlouvy o půjčce, v sobě zahrnuje i tvrzení, že taková částka byla dlužníku též půjčena (poskytnuta) [viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 2090/2009, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2011, pod číslem 28].
Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů (ve vazbě na obsah spisu) je zjevné, že:
1) Jde-li o pohledávku ze smlouvy o půjčce ve výši 1.000.000,- Kč, žalobkyně v přihlášce (i v žalobě) uvedla, že smlouva o půjčce byla uzavřena dne 30. června 2004 a pohledávku dokládala písemnou smlouvou z téhož dne. Podle obsahu smlouvy se věřitel dlužníkovi ( ) částku 1.000.000,- Kč předá do pokladny ( ) či ( ) převede na bankovní účet . Následně v průběhu řízení (srov. protokol o odvolacím jednání ze dne 12. ledna 2012) žalobkyně uvedla, že finanční prostředky (částku 1.000.000,- Kč) poskytla úpadkyni (několika platbami) již dříve.
2) Jde-li o pohledávku ze smlouvy o půjčce ve výši 400.000,- Kč, žalobkyně v přihlášce (i v žalobě) uvedla, že smlouva o půjčce byla uzavřena dne 26. března 2004. U odvolacího jednání konaného dne 12. ledna 2012 (viz protokol č. l. 205 a násl.) upřesnila, že v přihlášce omylem uvedla datum vzniku smlouvy 26. března 2004, s tím, že smlouva o půjčce byla uzavřena (a peníze předány) 26. dubna 2004. Pohledávku dokládala písemnou smlouvou ze dne 4. května 2004, podle níž věřitel dlužníkovi ( ) částku 400.000,- Kč předá do pokladny a dlužník se tuto částku zavazuje zaplatit do 30. června 2004 .
3) Jde-li o pohledávku ze smlouvy o půjčce ve výši 1.200.000,- Kč, žalobkyně v přihlášce (i v žalobě) uvedla, že smlouva o půjčce byla uzavřena dne 4. května 2004; peníze byly předány 4. května 2004. Pohledávku dokládala písemnou smlouvu ze dne 26. dubna 2004, podle níž věřitel dlužníkovi ( ) částku 1.200.000,- Kč předá do pokladny a dlužník se tuto částku zavazuje vrátit do 30. června 2004 .
K pohledávce ve výši 1.000.000,- Kč.
Ohledně výše označené pohledávky z obsahu spisu vyplývá, že jejím právním důvodem (rozuměj skutečnostmi, na nichž se pohledávka zakládá viz R 74/2000) je dle přihlášky (i žaloby) smlouva o půjčce ze dne 30. června 2004, přičemž existenci této smlouvy žalobkyně dokládala písemnou smlouvou. V situaci, kdy sama žalobkyně připustila, že částka v úhrnné výši 1.000.000,- Kč byla úpadkyni poskytnuta dříve, není pochyb o tom, že přihlášená (a žalobou uplatněná) pohledávka nevznikla. Případná pohledávka z titulu vrácení částek vyplacených žalobkyní úpadkyni v době předcházející uzavření smlouvy ze dne 30. června 2004, je i kdyby v právu existovala pohledávkou jinou , v konkursním řízení nepřihlášenou.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tak co do nedůvodnosti žaloby o určení pravosti pohledávky ve výši 1.000.000,- Kč správné; Nejvyšší soud proto dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu v uvedeném rozsahu zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
K pohledávce ve výši 400.000,- Kč.
V projednávané věci je ze skutkových zjištění zjevné, že žalobkyně v přihlášce (i v žalobě) vymezila pohledávku jako pohledávku ze smlouvy o půjčce ze dne 26. března 2004 (respektive 26. dubna 2004 viz omyl v datu půjčky) a přenechání předmětu půjčky (částky 400.000,- Kč) prokazovala příjmovým dokladem ze dne 26. dubna 2004. Skutečnost, že existenci pohledávky současně (mimo jiné) dokládala písemnou smlouvou o (budoucí) půjčce, datovanou (až) 4. května 2004, je pro posouzení pravosti této pohledávky významné jen potud, že označená listina vznik smlouvy o půjčce ze dne 26. dubna 2004 nijak neprokazuje; není však způsobilá založit rozpor mezi právním důvodem přihlášené pohledávky a pohledávky uplatněné žalobou v tomto řízení.
K pohledávce ve výši 1.200.000,- Kč.
Rovněž ve vztahu k této pohledávce je nepochybné, že žalobkyně v přihlášce (i v žalobě) vymezila pohledávku jako pohledávku ze smlouvy o půjčce ze dne 4. května 2004, s tím, že předmět půjčky (částku 1.200.000,- Kč) přenechala úpadkyni téhož dne. Okolnost, že existenci pohledávky dokládala (mimo jiné) písemnou smlouvou o (budoucí) půjčce, datovanou 26. dubna 2004, je z hlediska souladu mezi právním důvodem přihlášené pohledávky a pohledávky uplatněné žalobou sama o sobě nevýznamná, když písemná smlouva (jen) předpokládala uzavření (budoucí) smlouvy o půjčce.
Jinak řečeno, jde-li o určení pravosti pohledávek ve výši 400.000,- Kč a 1.200.000,- Kč (bez ohledu na to, zda z titulu smluv o půjčkách nebo z titulu bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu, popř. z neplatného právního úkonu), je z hlediska naplnění požadavku plynoucího z ustanovení § 23 odst. 2 ZKV podstatné, zda žalobkyně úpadkyni zmíněné částky vskutku přenechala .
Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, není co do posouzení (ne)pravosti pohledávek ve výši 400.000,- Kč a 1.200.000,- Kč správné, Nejvyšší soud v tomto rozsahu, včetně souvisejících výroků o náhradě nákladů řízení, rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne (odvolací) soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. července 2015

JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu