29 Cdo 2028/2015
Datum rozhodnutí: 31.08.2015
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013




29 Cdo 2028/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce VERITAX s. r. o., se sídlem v Dobrušce, Pulice 19, PSČ 518 01, identifikační číslo osoby 60932945, zastoupeného JUDr. Borisem Vágnerem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1936/19, PSČ 602 00, proti žalovanému INSOLV, v. o. s., se sídlem v Praze 2 Novém Městě, Rumunská 1798/1, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 28398483, jako insolvenčnímu správci dlužníka PLASTCOM, akciová společnost, identifikační číslo osoby 563188, zastoupenému Mgr. Ing. Jakubem Antošem, advokátem, se sídlem v Praze 1 Novém Městě, Washingtonova 1599/17, PSČ 110 00, o zaplacení 36 571,20 Kč s příslušenstvím a 36 300 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 27/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2014, č. j. 25 Co 337/2014-143, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:
V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 28. března 2014, č. j. 19 C 27/2013-108, jímž Obvodního soudu pro Prahu 1 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 36 571,20 Kč, s blíže specifikovanými úroky z prodlení, a částky 36 300 Kč a uložil žalobci zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 31 363,20 Kč a státu nahradit náklady ve výši 2 267 Kč. Současně odvolací soud uložil žalobci zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 10 454 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), a uváděje, že napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč (72 871,20 Kč) a že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva [výkladu ustanovení § 253 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)], která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., článku II, zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. není dovolání přípustné podle ustanovení § 237 proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Soudní praxe je jednotná v závěru, podle něhož přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 9, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. září 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2000, pod číslem 55, usnesení Nejvyšší soudu ze dne 24. března 2005, sp. zn. 29 Odo 1373/2004, důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněného pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. 33 Cdo 4318/2014, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 10. dubna 2008, sp. zn. III. ÚS 307/05.
O takovou situaci jde i v poměrech projednávané věci, když žalobce se po žalovaném domáhal peněžitého plnění v částce 36 571,20 Kč z titulu nezaplacených účetních služeb a v částce 36 300 Kč z titulu smluvní pokuty. Jde tedy ve smyslu výše označené konstantní judikatury o samostatné nároky s odlišným skutkovým základem, přestože o nich soudy nižších stupňů rozhodly jedním výrokem. Okolnost, že součet požadovaných plnění přesahuje částku 50 000 Kč, je bez významu.
K tomu, že smluvní pokuta je samostatným nárokem (odlišným od uplatněné ceny za účetní služby), srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2012, sp. zn. 23 Cdo 4311/2011, uveřejněného pod číslem 101/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rovněž v části, ve které směřuje proti nákladovým výrokům, je dovolání krom toho, že trpí vadou, neboť ve vztahu k těmto výrokům žalobce neuvádí žádnou argumentaci objektivně nepřípustné (§ 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.). I těmito výroky totiž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Shora řečenému odpovídá i přiléhavé poučení odvolacího soudu o nepřípustnosti dovolání v této věci.
Nejvyšší soud proto odmítl dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. srpna 2015
Mgr. Milan P o l á š e k předseda senátu