29 Cdo 1942/2011
Datum rozhodnutí: 19.10.2011
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




29 Cdo 1942/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a/ B. Š. a b/ Ing. S. Š. , obou zastoupených JUDr. Petrem Čápem, advokátem, se sídlem v Dobříši, Zámek Dobříš 1, PSČ 263 01, za účasti Bytového družstva Na Hrádku 1716/6 , se sídlem v Praze 2, Na Hrádku 1716/6, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 27217159, zastoupeného JUDr. Tomášem Vrchlabským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 87/1216, PSČ 120 00, o neplatnost usnesení členské schůze, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 201/2007, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 2010, č. j. 7 Cmo 370/2009-137, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelé jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit Bytovému družstvu Na Hrádku 1716/6 na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.860,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce družstva.
Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 25. května 2009, č. j. 71 Cm 201/2007-108, kterým Městský soud v Praze zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze Bytového družstva Na Hrádku 1716/6 (dále jen družstvo ) konané dne 17. května 2007 blíže specifikovaných ve výroku rozhodnutí a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok první), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Navrhovatelé napadli rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost opírají o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), uplatňujíce dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a navrhujíce, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání navrhovatelů Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného usnesení, jíž odvolací soud potvrdil výrok usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení, a proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelé přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládají.
Nejvyšší soud již v usnesení uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 64/98 formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož skutečnost, že platnost usnesení valné hromady je přezkoumávána soudem proto, že byla zpochybněna zákonnost svolání valné hromady, nebrání tomu, aby jiná, řádně svolaná valná hromada přijala obsahově shodné usnesení. Tento závěr se přitom obdobně uplatní taktéž v případě přezkumu platnosti usnesení členské schůze družstva. O otázku zásadního právního významu proto nejde.
Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, podle níž manželé T. byli přijati za členy družstva v rozporu s jeho stanovami, neboť dodatečný členský vklad nezaplatili před rozhodnutím družstva o jejich přijetí, ač jde o podmínku vzniku členství určenou stanovami družstva. Dovolatelé jejím prostřednictvím zpochybňují výklad stanov a napadeného usnesení členské schůze provedený odvolacím soudem, jenž uzavřel, že členská schůze napadeným usnesením fakticky odsouhlasila výši a způsob splácení dodatečného členského vkladu manželů T., jež s ohledem na článek 10 ad a/ stanov spadá do její působnosti.
Tento výklad dle názoru Nejvyššího soudu plně respektuje zásady výkladu právních úkonů formulované např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/2003 (uveřejněného pod číslem 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). K otázce aplikovatelnosti ustanovení o výkladu právních úkonů v případě usnesení valné hromady (obdobně též členské schůze družstva) srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. srpna 2003, sp. zn. 29 Odo 1013/2002, či ze dne 25. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 3646/2008, jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelů bylo odmítnuto, čímž družstvu vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jež podle ustanovení § 7 písm. g/, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. činí 3.750,- Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. S připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 810,- Kč tak Nejvyšší soud přiznal družstvu k tíži navrhovatelů částku 4.860,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 19. října 2011

JUDr. Filip Cileček
předseda senátu