29 Cdo 1935/2000
Datum rozhodnutí: 12.12.2000
Dotčené předpisy:




29 cdo 1935/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně J. a. s. proti žalovanému J. J., o zaplacení 34.099,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 C 255/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. května 1998, čj. 24 Co 222/96-67, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni svým rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu v Chebu ze dne 17.9.1996, čj. 7 C 255/95-36, ve věci samé, kterým soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 25.030,- Kč a ve zbytku řízení zastavil.

Žalovaný zastoupený advokátem podal proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Proto navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu byl změněn tak, že žaloba se zamítá.

Dovolání není přípustné.

Dle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu (v tomto případě je třeba považovat rozsudek odvolacího soudu za potvrzující, neboť ve věci samé bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno; pokud jde o vedlejší výrok o náhradě nákladů řízení, tento byl změněn, ale v tomto rozsahu není možné rozsudek odvolacího soudu napadnout), lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení § 237, 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nebo o ustanovení § 239 o. s. ř.

O případ podřaditelný ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, neboť potvrzený rozsudek okresního soudu je prvním rozsudkem okresního soudu ve věci.

Podle § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. V tomto případě však odvolací soud přípustnost dovolání nevyslovil. Přípustnost dovolání tak nelze opřít o ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. a zbývá posoudit, zda ji lze dovodit z ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř.

Podle § 239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. V tomto případě však dovolatel návrh, který je podmínkou pro uplatnění přípustnosti dle § 239 odst. 2 o. s. ř., nepodal.

Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení § 237 o. s. ř. Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nímž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v § 237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.

Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, 224 odst.1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalovaný, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 12. prosince 2000

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová