29 Cdo 1920/2010
Datum rozhodnutí: 16.11.2011
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




29 Cdo 1920/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně M. K. , zastoupené Mgr. Janem Hraško, advokátem, se sídlem v Liberci, Revoluční 123, PSČ 460 01, proti žalovanému P. G. , jako správci konkursní podstaty úpadce P. W., zastoupeného JUDr. Petrem Svatošem, advokátem, se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Sadová 1585/7, PSČ 702 00, za účasti REALIS-INVEST, s. r. o. , se sídlem v Ostravě - Porubě, Svojsíkova 2/1596, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 25872478, zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem, se sídlem v Ostravě, Josefa Skupy 1639/21, PSČ 708 00, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 46 Cm 20/2005, o dovoláních žalovaného a vedlejší účastnice proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. ledna 2010, č. j. 15 Cmo 252/2009-230, takto:

I. Dovolání se odmítají .
II. Žalovaný a vedlejší účastnice jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobkyně.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalovaného a vedlejší účastnice proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. července 2009, č. j. 46 Cm 20/2005-179, kterým byly ze soupisu konkursní podstaty úpadce P. W. vyloučeny ve výroku specifikované nemovitosti, Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), jako nepřípustná.
Ve vztahu k dovolání vedlejší účastnice tak učinil proto, že vedlejší účastník z příčin popsaných v usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na něž se odkazuje) není osobou oprávněnou k podání dovolání.
Ve vztahu k dovolání žalovaného tak učinil proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Žalovaný v dovolání napadá závěr odvolacího soudu, podle něhož smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 33/93, uzavřená 8. června 1993 mezi L. P. jako zástavcem a AB Bankou, a. s. jako zástavní věřitelkou (dále jen zástavní smlouva ) měla zajišťovat pouze pohledávku ze směnky znějící na 53,000.000,- ATS, nikoli ze směnky znějící na jinou sumu či jinou měnu, neboť L. P. neprojevil v zástavní smlouvě vůli, aby - pro případ zrušení směnky znějící na 53,000.000,- ATS a jejího nahrazení směnkou znějící na 8,000.000,- DEM - byla zástavou zajištěna i pohledávka z této další směnky (od které odvozuje svou pohledávku vedlejší účastnice). Jelikož AB Banka, a. s. nikdy částku 53,000.000,- ATS za úpadce neplnila, pohledávka banky, která by měla být zástavním právem zajištěna, neexistuje, a protože k zajištění jiné pohledávky zástava nesloužila, není zde důvod pro realizaci zástavního práva (tj. není zde důvod pro soupis sporných nemovitostí do konkursní podstaty úpadce).
Posouzení otázky, na které pohledávky se zajištění zástavním právem podle zástavní smlouvy vztahovalo, je však významné pouze pro projednávanou věc, postrádá potřebný judikatorní přesah a přípustnost dovolání jeho prostřednictvím založit nelze (k tomu srov. např. důvody usnesení uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výklad obsahu smluv a jejich dodatků, jak jej provedly soudy nižších stupňů, přitom plně respektuje zásady výkladu právních úkonů určené ustanoveními § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a § 266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a formulované např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/2003, uveřejněném pod číslem 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.
Nelze-li přípustnost dovolání založit námitkou, že zajištění zástavním právem ke sporným nemovitostem se vztahuje na pohledávku za úpadcem posléze nabytou vedlejší účastnicí, pozbývá významu i polemika dovolatele se závěrem odvolacího soudu, podle něhož k nabytí pohledávky vedlejší účastnicí nepostačovalo pouhé postoupení, ale bylo třeba i indosace směnky.
Důvod připustit dovolání žalovaného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné být nemůže.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání byla odmítnuta a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny advokáta za řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ustanovení § 8, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 2.250,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů za dovolací řízení tedy s připočtením náhrady za 20 % daň z přidané hodnoty celkem činí 3.060,- Kč.
Protože dovolání žalovaného a vedlejší účastnice vystupující v řízení na jeho straně byla odmítnuta, dovolací soud jim podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby žalobkyni její náklady společně a nerozdílně nahradili k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2007), se podává z ustanovení § 432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (insolvenčního zákona), podle kterého se pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy, tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. prosince 2007 i občanský soudní řád v témže znění.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 16. listopadu 2011

JUDr. Filip Cileček
předseda senátu