29 Cdo 1903/2011
Datum rozhodnutí: 27.06.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., § 4 odst. 1 ZKV, § 7 ZKV, § 13 odst. 4 ZKV, § 22 odst. 2 ZKV, § 242 odst. 3 o. s. ř., § 107a o. s. ř., § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., § 243b odst. 2 o. s. ř.




29 Cdo 1903/2011


ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce TOWARZYSTWO UBEZPIECZEŃ EULER HERMES SPÓLKA AKCYJNA, se sídlem ve Varšavě, Domaniewska 50B, Polská republika, zastoupeného JUDr. Pavlem Novickým, advokátem, se sídlem v Praze, Malá Štupartská 635/6, PSČ 110 00, proti žalovanému JUDr. M. L., LL.M., Ph.D., jako správci konkursní podstaty úpadkyně PROVIO a. s., identifikační číslo osoby 25 97 71 81, zastoupenému Mgr. Ing. Vladimírem Mrázem, advokátem, se sídlem v Praze, Konviktská 297/12, PSČ 110 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cm 40/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. února 2011, č. j. 13 Cmo 56/2010-186, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. února 2011, č. j. 13 Cmo 56/2010-186, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 2. února 2011, č. j. 13 Cmo 56/2010-186, změnil rozsudek ze dne 8. ledna 2010, č. j. 4 Cm 40/2007-159, jímž Městský soud v Praze určil, že pohledávka žalobce v celkové výši 23.299,60 PLN, sestávající z pohledávky ve výši 23.184,94 PLN (166.166,47 Kč), vzniklé z právního důvodu nezaplacené kupní ceny a z pohledávky ve výši 114,66 PLN (821,77 Kč), vzniklé z právního důvodu nezaplacených úroků z prodlení, přihlášená žalobcem přihláškou ze dne 6. února 2007 (doručenou 8. února 2007) do konkursního řízení vedeného na majetek PROVIO a. s., je po právu, tak, že žalobu na určení pravosti pohledávky zamítl.
Přitom šlo o v pořadí druhá rozhodnutí soudů nižších stupňů, když první rozsudek ze dne 23. ledna 2008, č. j. 4 Cm 40/2007-119, jímž soud prvního stupně žalobu zamítl, odvolací soud usnesením ze dne 11. května 2009, č. j. 13 Cmo 159/2008-138, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Soudy obou stupňů vyšly z toho, že:
1) Úpadkyně si u společnosti CIECHANOWSKIE ZAKLADY DROBIARSKIE CEDROB S. A. (dále jen společnost CEDROB ) objednala dodávku zboží, které bylo společností CEDROB úpadkyni dodáno a jehož cena byla vyúčtována fakturami specifikovanými v žalobě úhrnnou částkou 212.799,51 PLN; úpadkyně cenu dodaného zboží neuhradila.
2) Společnost CEDROB a žalobce uzavřeli 28. října 2005 pojistnou smlouvu o pojištění rizika úvěru, podle níž se žalobce zavázal poskytnout společnosti pojišťovací ochranu zahrnující pohledávky z titulu prodeje zboží a služeb se spoluúčastí společnosti ve výši 10 %; smlouva se vztahuje i na prodej zboží a služeb do České republiky.
3) Na základě shora uvedené pojistné smlouvy žalobce uhradil společnosti CEDROB částku 191.519,56 PLN, přičemž dle potvrzení o realizaci převodu (datovaného 6. listopadu 2006) byl převod uskutečněn dne 6. listopadu 2006. K datu platby (vedle údaje shora zmíněného) soud prvního stupně v důvodech rozhodnutí dále uvedl, že odškodnění bylo uhrazeno 7. září 2006 .
4) Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. září 2006, sp. zn. 98 K 38/2006, prohlásil konkurs na majetek úpadkyně a správcem konkursní podstaty ustavil žalovaného.
5) Společnost CEDROB přihlásila do konkursu vedeného na majetek úpadkyně (přihláškou doručenou konkursnímu soudu 25. října 2006) pohledávku ve výši 25.761,06 PLN, a to z titulu nezaplacené kupní ceny, vyúčtované úpadkyni fakturou č. 20060116230; na přezkumném jednání byla tato pohledávka zjištěna.
6) Následně (po prvním přezkumném jednání) žalobce přihlásil do konkursu (mimo jiné) pohledávku z titulu poskytnutého pojistného plnění ve výši 23.184,94 PLN (90 % z vyfakturované ceny ve výši 25.761,06 PLN po odpočtu spoluúčasti) a pohledávku ve výši 114,66 PLN z titulu nezaplacených úroků z prodlení, kterou žalovaný u zvláštního přezkumného jednání konaného 13. března 2007 popřel z důvodu nároku a právního důvodu .
7) Žalobce podal proti žalovanému žalobu na určení pravosti pohledávky ve lhůtě určené ustanovením § 24 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV ).
8) Podle článku 828, § 1 Ústawy z dnia 23. kwietnia 1964 r., kodeksu cywilnego (Dz.U. 1964 Nr 16 Poz.93), není-li dohodnuto jinak, nárok pojistníka vůči třetí osobě zodpovědné za škodu přechází ze zákona na pojistitele v den zaplacení odškodnění pojistitelem, a to až do výše zaplaceného odškodnění. Byla-li pokryta pouze část škody, má pojistník v rozsahu zbývající části přednostní právo na uspokojení svého nároku před nárokem pojistitele.
Na tomto základě odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně, který vzal za prokázané, že pohledávka žalobce na náhradu vyplaceného odškodnění existovala ke dni prohlášení konkursu, byla do konkursu řádně přihlášena a v právu co do základu i výše existuje dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby.
Jakkoli shodně se soudem prvního stupně zdůraznil, že v rozsahu plnění poskytnutého pojistitelem pojistníkovi vstupuje pojistitel do práv pojistníkových a že sporná pohledávka, byť představuje jen 90 % pohledávky uplatněné pojistníkem, je pohledávkou shodnou, jež je vymezena shodnými skutkovými tvrzeními , za rozhodující považoval, že jde o zákonný přechod pohledávky, podobně jako v případě uzavření postupní smlouvy, a pokud nastane k zákonnému přechodu pohledávky za řízení, je třeba právní nástupnictví, ke kterému došlo na základě práva hmotného, vyřešit i v rovině procesní . V projednávané věci došlo k zákonnému přechodu práva na pojistitele po prohlášení konkursu vedeného na majetek úpadkyně, a proto bylo třeba, aby pojistník, který k 6. listopadu 2006 přestal být věřitelem úpadkyně, navrhl podle ustanovení § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), v konkursním řízení, aby soud připustil právní nástupnictví žalobce v rozsahu pojistného plnění do procesních práv pojistníka. Pokud žalobce přihlásil svou pohledávku do konkursu až v době, kdy byla zjištěna ve prospěch pojistníka, nebylo lze k ní přihlížet a brát ji na přezkum; její popření tak nemohlo mít zákonných účinků. Pokud pojistník návrh podle § 107a o. s. ř. nepodal, jedná se o jednání zakládající nároky žalobce vůči němu .
Nad rámec uvedeného doplnil, že i v případě, že by pojistník přihlásil do konkursu vedeného na majetek úpadkyně pohledávku, která mu ve skutečnosti z důvodu výše uvedeného zákonného přechodu již nesvědčí, nebylo by možné zjištěnou pohledávku v rozvrhu neuspokojit (potud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 579/2003 jde o usnesení ze dne 26. ledna 2006, uveřejněné pod číslem 21/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dále jen R 21/2007 ). Za takové situace by pak bylo třeba vážit, komu k tíži nastalou situaci přičítat, když žalovaný nepochybně žádnou svou povinnost neporušil a nastalá situace pramení výlučně ze vztahu pojistitele a pojistníka .
Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., namítaje existenci dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel popisuje skutkový stav věci (včetně toho, že odškodnění uhradil společnosti CEDROB dne 7. září 2006) a vyjadřuje přesvědčení, že výplatou pojistného plnění na něj přešly pohledávky společnosti CEDROB v plné výši vyplaceného pojistného plnění. Právní posouzení věci odvolacím soudem považuje za rozporné, když odvolací soud na jedné straně připouští, že nárok žalobce vůči úpadkyni je po právu a na straně druhé mu odmítá poskytnout právní ochranu. Poukaz odvolacího soudu na ustanovení § 107a o. s. ř. považuje za nepřípadný, s tím, že podle tohoto ustanovení nemá sám žalobce možnost jakoukoli svou pohledávku uplatnit , přičemž vzniklou situaci nelze v rámci konkursního řízení řešit ani postupem předvídaným ustanovením § 91a o. s. ř.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl, respektive jako nedůvodné zamítl.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání žalobce je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Nejvyšší soud jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08) v prvé řadě předesílá, že dovolacímu přezkumu nepodléhá skutkové zjištění ohledně obsahu článku 828, § 1 kodeksu cywilnego, ani závěr odvolacího soudu ohledně aplikace tohoto ustanovení na vztah vzniklý mezi žalobcem a společností CEDROB v důsledku výplaty pojistného plnění.
Dále Nejvyšší soud zdůrazňuje, že konkursní řízení se člení na několik relativně samostatných fází. První, přípravná fáze, počíná podáním návrhu na prohlášení konkursu a končí prohlášením konkursu, druhá, realizační fáze, se v době od prohlášení konkursu do podání konečné zprávy správcem konkursní podstaty pojí s přihlašováním pohledávek věřitelů, zjišťováním majetku patřícího do konkursní podstaty a zpeněžováním tohoto majetku a třetí, závěrečná fáze, počínající rozvrhovým usnesením, zahrnuje vlastní rozvrh výtěžku zpeněžení majetku konkursní podstaty mezi věřitele a zrušení konkursu (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 2917/2007, uveřejněného pod číslem 42/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přitom v jednotlivých fázích konkursního řízení je okruh účastníků řízení upraven odlišně. V době od podání návrhu do právní moci usnesení o prohlášení konkursu jsou účastníky konkursního řízení dlužník a věřitelé, kteří podali návrh, případně další osoby, jimž zvláštní zákon přiznává legitimaci k podání návrhu, jestliže takový návrh podaly (srov. § 4 odst. 1 a § 7 ZKV). Uvedené obdobně platí i tehdy, jestliže soud prvního stupně návrh na prohlášení konkursu zamítl, popřípadě řízení zastavil. V případě, že konkurs na majetek dlužníka byl prohlášen, jsou nadále účastníky konkursního řízení dlužník, jenž se stal úpadcem (srov. § 13 odst. 4, větu druhou, ZKV), a věřitelé, kteří přihlásili své pohledávky do konkursu (konkursní věřitelé). Společné mají tyto fáze konkursního řízení, že účastníkem řízení tu je (a vždy musí být) dlužník (úpadce). Ani věřitel, k jehož návrhu byl konkurs na majetek dlužníka prohlášen, se nestane účastníkem té části konkursního řízení, jež počíná běžet prohlášením konkursu, jestliže včas (srov. § 22 odst. 2 ZKV) nepřihlásil svou pohledávku u konkursního soudu. Opomenul-li přihlášku podat, končí účast tohoto věřitele v řízení právní mocí usnesení o prohlášení konkursu. Protože účast věřitelů v řízení po prohlášení konkursu se zakládá okamžikem, kdy se stali konkursními věřiteli , a protože konkursními věřiteli jsou věřitelé, kteří uplatňují v konkursu své nároky (srov. § 7 ZKV), považují se konkursní věřitelé za účastníky konkursního řízení ode dne, kdy jejich přihláška došla soudu.
Srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněné pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pod bodem XVIII., jako i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 1999, sp. zn. 1 Odon 155/97.
Konečně, jde-li o výklad ustanovení § 107a o. s. ř. pro konkursní poměry, je judikatura Nejvyššího soudu jednotná v závěru, že označené ustanovení platí přiměřeně (ve smyslu § 66a odst. 1 ZKV) i pro konkursní řízení. Jde-li o tu fázi konkursního řízení, v níž
se účastenství konkursních věřitelů zakládá podáním přihlášky pohledávky do konkursu (§ 20 ZKV), je k podání návrhu podle § 107a o. s. ř. legitimován dosavadní konkursní věřitel (přihlašovatel pohledávky). I v konkursních poměrech přitom platí, že předmětem řízení o návrhu ve smyslu § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 209/2010, uveřejněné pod číslem 15/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Právní posouzení věci odvolacím soudem, podle něhož k přihlášce žalobce nebylo lze přihlížet a brát ji na přezkum , a bylo nutné postupovat podle ustanovení § 107a o. s. ř. (jde-li o případnou změnu v osobě konkursního věřitele v situaci, kdy jak společnost CEDROB, tak i žalobce přihlásili do konkursu stejnou pohledávku) není správné.
Přihlásil-li totiž žalobce spornou pohledávku (jejímž věřitelem se stal v důsledku úhrady pojistného plnění společnosti CEDROB) do konkursu vedeného na majetek úpadkyně ve lhůtě do dvou měsíců od prvního přezkumného jednání (jinými slovy, nešlo-li o pohledávku, ke které se ve smyslu ustanovení § 22 odst. 2 ZKV nepřihlíží), potom skutečnost, že stejnou pohledávku přihlásila do konkursu společnost CEDROB (a tato pohledávka byla na prvním přezkumném jednání zjištěna), relevantním důvodem pro popření pohledávky žalobkyně, odůvodněným nezbytností postupovat podle ustanovení § 107a o. s. ř., není. O tom, že žalobkyně, jde-li o přihlášení sporné pohledávky, postupovala v souladu se zákonem o konkursu a vyrovnání a výsledek řízení v dané věci nemůže být závislý na případné procesní aktivitě (§ 107a o. s. ř.) společnosti CEDROB, tak nemůže být pochyb.
Jinými slovy, závěr odvolacího soudu, podle něhož pohledávka žalobce neměla být přezkoumána a nemělo k ní být přihlíženo, by mohl obstát jen tehdy, přihlásil-li by žalobce pohledávku do konkursu po uplynutí lhůty dvou měsíců od prvního přezkumného jednání, žalovaný by (byť opožděnou) přihlášku (nesprávně) přezkoumal (a popřel) a žalobce by podal žalobu o určení pravosti pohledávky. O takovou situaci však zjevně nejde.
Konečně nelze přehlédnout, že rozhodnutí odvolacího soudu neobstojí ani v rovině jeho vlastní argumentace. Vychází totiž z neúplného a tudíž nesprávného skutkového závěru, podle něhož právní skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, nastala 6. listopadu 2006, tj. poté, kdy společnost CEDROB pohledávku z titulu nezaplacené kupní ceny přihlásila do konkursu vedeného na majetek úpadkyně a stala se tak účastníkem druhé fáze konkursního řízení (po 25. říjnu 2006).
Jde-li o datum plnění žalobce společnosti CEDROB z titulu pojistné smlouvy, obsahuje spis i odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně rozdílné údaje. Tak v žalobě žalobce tvrdí, že částku 191.519,56 PLN uhradil společnosti CEDROB dne 7. září 2006, na čísle listu 48 a 49 je žurnalizováno potvrzení realizace převodu datované 6. listopadu 2006, s tím, že v příloze je zasláno potvrzení realizace převodu v částce 191.519,56 PLN společnosti CEDROB dne 7. září 2006, v přihlášce pohledávky (č. l. 55 57) žalobce tvrdí výplatu pojistného plnění dne 7. září 2006 a v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je obsaženo jednak zjištění o platbě dne 7. září 2006, jednak zjištění o převodu dne 6. listopadu 2006 (posledně zmíněný údaj o datu plnění 6. listopadu 2006 převzal bez dalšího i odvolací soud).
Ačkoli dovolatel avizoval pouze uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti (tím, že výslovně zopakoval, že odškodnění ve výši 191.519,56 PLN společnosti CEDROB uhradil dne 7. září 2006) zpochybnil i správnost skutkového zjištění ohledně data platby. Odvolací soud přitom bez bližšího zdůvodnění (a přes rozporná zjištění soudu prvního stupně) po skutkové stránce uzavřel, že pojistné plnění bylo žalobcem společnosti CEDROB poskytnuto 6. listopadu 2006 (tj. dne, kdy bylo vystaveno potvrzení o realizaci převodu), aniž se jakkoli vypořádal s odlišným tvrzením žalobce, podle něhož byla platba realizována 7. září 2006 a s obsahem shora zmíněných listin (rozuměj přihlášky pohledávky, potvrzení realizace převodu, vystaveného 6. listopadu 2006, včetně připojené přílohy).
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.).
V další fázi řízení odvolací soud (při respektování závěrů obsažených v R 21/2007) zohlední i oprávnění konkursního soudu, aby za stavu, kdy by tatáž pohledávka byla jednak zjištěna (ve prospěch společnosti CEDROB), jednak určena rozhodnutím soudu (v řízení o žalobě podle ustanovení § 24 odst. 1 ZKV) [ve prospěch žalobkyně], v rozvrhovém usnesení odepřel společnosti CEDROB výkon práva na byť jen částečnou (a poměrnou) úhradu pohledávky. V této souvislosti Nejvyšší soud dále podotýká, že v dané věci jsou splněny podmínky litisdenunciace (§ 93 odst. 2 o. s. ř.) ve vztahu ke společnosti CEDROB; případný postup dle označeného ustanovení je věcí odvolacího soudu.
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. června 2013

JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu