29 Cdo 1820/2007
Datum rozhodnutí: 23.06.2009
Dotčené předpisy:





29 Cdo 1820/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatele JUDr. Mgr. T. M., Ph.D., zastoupeného JUDr. M. P., advokátkou, za účasti B. d. B., zastoupeného JUDr. I.S., advokátkou, o neplatnost vyloučení z družstva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 Cm 38/2001, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. října 2006, č. j. 14 Cmo 608/2005-160, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Navrhovatel je povinen zaplatit B. d. B. na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.820,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.


Odůvodnění:


Navrhovatel podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 1. června 2005, č. j. 34 Cm 38/2001-107, kterým Městský soud v Praze zamítl návrh na určení neplatnosti rozhodnutí představenstva B.d. B. (dále jen družstvo ) ze dne 6. září 2000 o vyloučení žalobce z družstva a návrh na určení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů družstva konaného 26. dubna 2001 o vyloučení žalobce z družstva (dále jen shromáždění delegátů ).


Dovolatel namítá, že jsou dány dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), tj., že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Rekapituluje dosavadní průběh řízení a obsáhle argumentuje ve prospěch závěru o nezákonnosti založení družstva a z toho plynoucí neplatnosti ustavení orgánů družstva, jeho stanov i následném rozhodování orgánů družstva včetně rozhodnutí o jeho vyloučení z družstva. Tvrdí, že shromáždění delegátů nebylo řádně svoláno a rozhodovalo o jeho vyloučení, aniž by tento bod byl uveden v pozvánce. Uvádí, že neporušil žádné své členské povinnosti a že mu nebyla před rozhodnutím o vyloučení dána žádná výstraha. Odvolacímu soudu vytýká, že nehodnotil, zda jsou důvodná všechna jeho provinění , jichž se družstvo v rozhodnutí o jeho vyloučení dovolává. Vady řízení spatřuje v tom, že soudy nesplnily svou poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 a 2 a § 119a odst. 1 o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož soud prvního stupně postupoval správně, pokud nevyhověl žádosti navrhovatele o odročení jednání dne 1. června 2005 a jednal v jeho nepřítomnosti, protože žádost o odročení jednání nebyla podána včas. Za otázky zásadního právního významu považuje otázky týkající se platnosti vzniku družstva, volby statutárních orgánů a přijetí stanov družstva.


Družstvo považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.


Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.


Je tomu tak proto, že odvolací soud (ani soud prvního stupně) se otázkou platnosti založení a vzniku družstva, volby statutárních orgánů a přijetí stanov nezabýval a na nich své rozhodnutí nezaložil, vycházeje ze zjištění, že družstvo bylo řádně zapsáno do obchodního rejstříku a usnesení o jeho zápisu nabylo právní moci.


Pro posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jsou nevýznamné námitky, jimiž dovolatel polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu, namítaje, že tato zjištění jsou neúplná a nesprávná, ať už jde o dání výstrahy, samotné porušení povinností člena družstva, o postup při svolávání shromáždění delegátů, program uvedený na pozvánce a hlasování shromáždění delegátů. Jde o námitky podřaditelné pod dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., jenž u dovolání přípustného podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemá k dispozici.


Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu pak nelze usuzovat ani z hlediska námitek, že soudy obou stupňů nesplnily svou poučovací povinnost podle ustanovení § 118a a § 119a o. s. ř. a řízení je tak postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, protože jde o námitky, jež nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).


Argumenty snášenými na podporu závěru, že odvolací soud pochybil, považoval-li za správný postup soudu prvního stupně, pokud nevyhověl žádosti dovolatele o odročení jednání konaného dne 1. června 2005 a věc v jeho nepřítomnosti projednal, je z obsahového hlediska uplatňována zmatečnostní vada řízení ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř., k jejímuž prověření slouží žaloba pro zmatečnost. O dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nejde (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).


Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tedy dovolání přípustné není. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


Podle ustanovení § 200e odst. 1 a 3 o. s. ř. ve vazbě na ustanovení § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. se ve věcech vyslovení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení z družstva rozhoduje usnesením. Rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího mají proto povahu usnesení, i když tak nejsou označena. Uvedený nedostatek označení však není takovou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a navrhovateli vznikla povinnost nahradit družstvu náklady dovolacího řízení. Náklady dovolacího řízení sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 3.750,- Kč podle ustanovení § 7 písm. g), § 10 odst. 3, § 15, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném od 1. září 2006, z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném k témuž datu, a z náhrady za 19% daň z přidané hodnoty ve výši 770,- Kč a celkem činí 4.820,- Kč.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.


V Brně dne 23. června 2009


JUDr. Hana G a j d z i o k o v á


předsedkyně senátu