29 Cdo 1808/2013
Datum rozhodnutí: 11.09.2013
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.




29 Cdo 1808/2013

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele P. H. , zastoupeného JUDr. Martinem Grubnerem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1599/17, PSČ 110 00, za účasti společnosti LIBATEX s. r. o. , se sídlem v Libavském Údolí 44, okres Sokolov, PSČ 357 53, identifikační číslo osoby 45349860, zastoupené JUDr. Michalem Magliou, advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 14, PSČ 360 01, o změnu zápisu do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. C 2258, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. ledna 2013, č. j. 14 Cmo 4/2012-517, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatel je povinen zaplatit společnosti LIBATEX s. r. o. na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejího zástupce.
O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 5. prosince 2011, č. j. F 29065/2011, C 2258-501, Krajský soud v Plzni odmítl návrh ze dne 3. listopadu 2011, kterým se navrhovatel domáhal zápisu své osoby jakožto společníka společnosti LIBATEX s. r. o. (dále jen společnost ) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první část výroku) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhá část výroku).
Odvolací soud uzavřel, že ustanovení § 115, § 116 odst. 2, § 148 odst. 1, § 149 a § 149a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, upravují taxativně zákonné způsoby zániku účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným, a proto na základě jiného důvodu tedy ani na základě rozhodnutí Zemského soudu v Berlíně ze dne 4. listopadu 2010, sp. zn. 18 O 168/09, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 30. listopadu 2010 (dále jen rozhodnutí německého soudu ) účast společníka ve společnosti nemůže zaniknout, a to ani v případě, že by rozhodnutí německého soudu bylo tuzemským soudem prohlášeno za vykonatelné, neboť usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 21. října 2011, č. j. 27 Nc 503/2011-41(jímž bylo rozhodnutí německého soudu prohlášeno za vykonatelné na území České republiky), může být pouze podkladem pro žalobu o nahrazení projevu vůle paní R. S. k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu.
Navrhovatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Dovolatel namítá, že podle jeho přesvědčení rozhodnutí německého soudu zakládá bez dalšího přechod obchodních podílů na navrhovatele jakožto insolvenčního správce majetku dlužníka B. S., a proto obchodní podíly ve společnosti náleží navrhovateli.
Potud však dovolatel zjevně vychází z jiného skutkového stavu z jiného obsahu rozhodnutí německého soudu než soudy obou stupňů v projednávané věci. Přestože podle výslovného znění výroku rozhodnutí německého soudu se jím žalovaná [R. S.] odsuzuje, aby na žalobce jako insolvenčního správce majetku insolvenčního dlužníka B. S. převedla veškeré obchodní podíly na společnosti LIBATEX s. r. o. , dovolatel dovozuje, že uvedené obchodní podíly ve společnosti mu náleží. Uplatňuje tak nezpůsobilý (skutkový) dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.), k posouzení jehož důvodnosti dovolání v projednávané věci připustit nelze.
Lze dodat, že dovolatel ani netvrdí, že podle německého práva rozhodnutí německého soudu nahrazuje projev vůle žalované, nehledě k tomu, že v takovém případě by nahrazovaný projev vůle musel splňovat požadavky kladené na smlouvu o převodu obchodního podílu (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 53/1991 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto, takže společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Náklady společnosti v dovolacím řízení činí celkem částku 2.178,- Kč (viz § 7 bod 4., § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k/, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a § 137 odst. 3 o. s. ř.).
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodů 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 11. září 2013

JUDr. Filip Cileček
předseda senátu