29 Cdo 1806/2009
Datum rozhodnutí: 13.01.2010
Dotčené předpisy: § 13 předpisu č. 42/1992Sb.





29

Cdo 1806/2009


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka ve věci žalobkyně
Č. r. Ú. p. z.s. v. v. m
., proti žalovanému
Z. d.
V., zastoupenému

JUDr. V. H., CSc., advokátem, o zaplacení 684.808,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 9 C 53/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně pobočky v Jihlavě ze dne 25. února 2009, č. j. 54 Co 500/2008-48, takto:



Rozsudek Krajského soudu v Brně pobočky v Jihlavě ze dne 25. února 2009, č. j. 54 Co 500/2008-48, a rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 20. října 2008, č. j. 9 C 53/2008-32,
se zrušují
a věc
se vrací
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Brně pobočka v Jihlavě v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 20. října 2008, č. j. 9 C 53/2008-32, kterým tento soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně (jako právní nástupkyně zemřelého M. Ch.) proti žalovanému družstvu domáhala zaplacení částky 684.808,- Kč s 9 % úrokem z prodlení od 1. srpna 2006 do 31. prosince 2006 a dále s úroky z prodlení ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o sedm procentních bodů od 1. ledna 2007 do zaplacení .

Vycházeje ze skutkového zjištění, podle něhož původní vlastník transformačního majetkového podílu M.Ch. zůstal po transformaci žalovaného jeho členem, odvolací soud dovodil, že jeho majetkový podíl z transformace se jednoznačně přeměnil na členský podíl v družstvu, neboť právo na vyplacení majetkového podílu měly jen osoby, které se po transformaci nestaly členy družstva. Ztotožnil se i se zjištěním soudu prvního stupně, že majetkový podíl členů družstva se po transformaci stal dalším vkladem těchto členů do majetku družstva, pročež tito členové a jejich právní nástupci (tedy i žalobkyně) mají nárok pouze na vypořádací podíl.

Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řád (dále jen o. s. ř. ) a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolatelka uvádí, že na základě usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 24. února 2006, sp. zn. D 1274/2005 (jež nabylo dne 18. března 2006 právní moci), jí připadlo celé dědictví po zemřelém M. Ch., zahrnující mimo jiné pohledávku zůstavitele za žalovaným ve výši 684.808,- Kč, specifikovanou jako majetkový podíl v Z. V. V. . Tuto pohledávku oznámilo do dědického řízení žalované, její hodnotu určil v rámci dědického řízení soud (§ 175o o. s. ř.). Aktiva dědictví nebyla sporná, výrok pravomocného usnesení v rozsahu, v jakém je závazný pro účastníky řízení, je závazný též pro všechny orgány, tedy i pro stát a všechny jeho organizační složky.

Dovolatelka zdůrazňuje, že její postavení je odlišné od postavení dědice, neboť dědictví jí připadlo jako odúmrť podle ustanovení § 462 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Nešlo tedy o nabytí z titulu dědění, ale o realizaci zvláštního subjektivního práva státu. Odkazujíc na ustanovení § 30 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku Č. a jejím vystupování v právních vztazích, dovolatelka tvrdí, že Č. r. se nemůže stát členem družstva podle § 232 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ), protože stát nemůže nabýt účast v družstvu na základě své svobodné vůle. Stát nemůže do družstva vstoupit.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu řeší otázku povahy žalobou uplatněného nároku v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Argumentace žalobkyně, podle níž jí žalobou uplatněná pohledávka svědčí, neboť jí byla pravomocně přiznána usnesením, kterým soud potvrdil, že celé dědictví po zemřelém M.Ch.připadlo jako odúmrť Č. r. Ú. p. z. s.ve věcech majetkových, je chybná. Závěr, podle něhož zařazení pohledávky mezi aktiva dědictví bez dalšího neimplikuje její existenci, je vyjádřen v řadě rozhodnutí Nejvyššího soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, ze dne 30. května 2006, sp. zn. 29 Odo 462/2005 či ze dne 24. května 2007, sp. zn. 29 Cdo 48/2007).

Nadto je třeba předeslat, že odvolací soud (ani soud prvního stupně) se k existenci žalobou uplatněné pohledávky přímo nevyslovily, když uzavřely, že M. Ch., který se stal členem transformovaného družstva, nemá nárok na vyplacení majetkového podílu z transformace (§ 13 odst. 2 a 3 zák. č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech; dále jen transformační zákon ), ale jedině na vyplacení vypořádacího podílu (§ 233 odst. 1 obch. zák.). Řešily tedy toliko povahu žalobou uplatněného nároku.

Dovolání je přesto důvodné.

Závěr odvolacího soudu, podle něhož zůstal-li M. Ch.členem žalovaného družstva i po jeho transformaci, přeměnil se jeho majetkový podíl na členský vklad v družstvu, v důsledku čehož nesplňoval podmínky pro vydání majetkového podílu ve smyslu § 13 odst. 2 a 3 transformačního zákona, a žalobkyně tedy takový nárok nemohla jako odúmrť po zemřelém M.Ch. nabýt, platí totiž pouze v případech, nevyplývá-li ze stanov družstva něco jiného.

Již v rozsudku uveřejněném pod číslem 74/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud odlišil situaci, kdy stanovy (transformovaného družstva) určují, že vkladová povinnost členů se týká celého jejich majetkového podílu z transformace, od situace, kdy stanovy neupravují ohledně majetkového podílu z transformace vkladovou povinnost člena v rozsahu celého vkladu (srov. i nález Ústavního soudu ze dne 21. ledna 1998, sp. zn. I. ÚS 107/97). V posledně uvedeném případě má i osoba, která zůstala členem družstva po transformaci ale další členský vklad do družstva nevložila zachován nárok na vydání odpovídající části majetkového podílu z transformace.

Protože odvolací soud uzavřel, že žalobkyně může mít nárok jedině na vypořádací podíl, aniž by se zabýval tím, zda a jakým způsobem se k otázce vkladové povinnosti členů družstva po jeho transformaci vyjadřují stanovy žalovaného, je jeho právní posouzení věci neúplné a tudíž nesprávné.

Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl tudíž uplatněn právem, pročež Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i rozsudek soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§ 243d odst. 1 věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 13. ledna 2010


doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu