29 Cdo 1780/2015
Datum rozhodnutí: 20.01.2016
Dotčené předpisy: § 231 odst. 4 obch. zák., § 231 odst. 5 obch. zák.




29 Cdo 1780/2015


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky I. V. , zastoupené JUDr. Liborem Janků, advokátem, se sídlem v Chebu, Mánesova 265/13, PSČ 350 02, za účasti BD U SILA , se sídlem v Liberci, U Sila 358, PSČ 463 11, identifikační číslo osoby 27342069, zastoupeného Alexanderem Petričkem, advokátem, se sídlem v Liberci, Chrastavská 188/27, PSČ 460 01, o prohlášení rozhodnutí členské schůze o vyloučení navrhovatelky z družstva za neplatné, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 51/2012, o dovolání BD U SILA proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. října 2014, č. j. 7 Cmo 347/2013-143, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. října 2014, č. j. 7 Cmo 347/2013-143, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci usnesením ze dne 21. května 2013, č. j. 38 Cm 51/2012-121, prohlásil rozhodnutí členské schůze BD U SILA (dále jen družstvo ) konané dne 30. ledna 2012 o vyloučení navrhovatelky z družstva za neplatné (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání družstva Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. ve věci samé, výrok II. usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení zčásti změnil a zčásti potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Vyšel přitom z toho, že:
1) Navrhovatelka jako tehdejší členka družstva obdržela dne 6. června 2011 od družstva dopis ze dne 30. května 2011 obsahující upozornění, že dlouhodobě neplatí úhrady dle výměru nájemného úhrad za užívání bytové jednotky, a dlužná částka tak od 1. ledna 2009 do 30. dubna 2011 činí 28.543 Kč. Družstvo navrhovatelku v dopise upozornilo, že bude-li se situace opakovat, přikročí vůči ní ke krokům, které mu umožňují jeho stanovy (článek 17 odst. 1).
2) Dne 14. října 2011 přijalo představenstvo družstva rozhodnutí o vyloučení navrhovatelky z družstva, jež bylo písemně vyhotoveno a zasláno navrhovatelce dne 31. října 2011 s odůvodněním, že si své povinnosti související s placením úhrad neplní, čímž je dán důvod pro její vyloučení z družstva podle článku 17 odst. 1 písm. c) a článku 11 odst. 2 stanov. Představenstvo v písemném vyhotovení rozhodnutí dále uvedlo, že v případě těchto důvodů není vyžadováno, aby byla navrhovatelka na neplnění si svých povinností písemně upozorňována, na možnost vyloučení však byla písemně upozorněna dopisem ze dne 30. května 2011. Rozhodnutí o vyloučení dále obsahuje rozpis příslušných plateb a jim odpovídajících dlužných částek za období od 1. května 2011 do 30. září 2011, s celkovou výší dlužné částky 7.700 Kč za uvedené období; dlužná částka za období od 1. ledna 2009 do 30. dubna 2011 pak činí 28.543 Kč.
3) Podle článku 17 odst. 1 písm. c) stanov družstva může být jeho člen vyloučen, jestliže porušuje své členské povinnosti určené zákonem a stanovami (článek 11) nebo z jiných důvodů, zejména jestliže (člen nebo společný člen manžel) nezaplatil úhradu nebo část úhrady za užívání bytu nebo za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než dva měsíce.
4) Navrhovatelka se proti rozhodnutí představenstva o svém vyloučení z družstva odvolala dne 18. listopadu 2011 k členské schůzi.
5) Členská schůze družstva konaná dne 30. ledna 2012 potvrdila rozhodnutí o vyloučení navrhovatelky z družstva. Představenstvo toto potvrzení navrhovatelce oznámilo dne 21. února 2012.
6) Navrhovatelka podala návrh v projednávané věci dne 27. dubna 2012.
7) Družstvo podalo dne 11. května 2011 vůči navrhovatelce žalobu o zaplacení 28.543 Kč s příslušenstvím k Okresnímu soudu v Liberci; řízení vedené pod sp. zn. 12 C 69/2011 nebylo ke dni přijetí rozhodnutí odvolacího soudu pravomocně skončeno.
Odvolací soud dovodiv nejprve, že návrh byl podán včas, tj. před uplynutím tříměsíční prekluzivní lhůty stanovené v § 231 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) konstatoval, že nutnost písemné výstrahy před vyloučením vyplývá přímo z kogentního ustanovení § 231 odst. 4 obch. zák., takže je zcela nerozhodné, že stanovy družstva předchozí písemnou výstrahu nepožadují.
Následně odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí představenstva o vyloučení navrhovatelky z družstva ze dne 14. října 2011 je neplatné, neboť mu nepředcházela řádná výstraha ve smyslu § 231 odst. 4 obch. zák., pročež je neplatné i usnesení členské schůze ze dne 30. ledna 2012, kterým bylo vyloučení navrhovatelky z družstva potvrzeno. Upozornění ze dne 30. května 2011 požadavky kladené judikaturou (usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 29 Cdo 4002/2009, uveřejněným pod číslem 91/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále jen R 91/2011 ) na určitost výstrahy před vyloučením nesplňuje, neboť formulace, podle níž bude-li se situace opakovat, přikročí družstvo vůči navrhovatelce ke krokům, které mu umožňují stanovy, s poukazem na článek 17 odst. 1 stanov v závorkách, není konkrétním označením následků, které jsou s dalším porušováním dané povinnosti spojeny, tj. možnosti vyloučení z družstva, uzavřel odvolací soud.
Podle názoru odvolacího soudu, jenž v této souvislosti poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 1374/2005 (jež je veřejnosti dostupné stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 na jeho webových stránkách), nadto nelze ani pominout postup družstva, které před doručením upozornění ze dne 30. května 2011 navrhovatelce zvolilo jiný způsob domáhání se svých práv, když vůči navrhovatelce podalo žalobu o zaplacení dlužné částky, odpovídající částce uvedené v upozornění.
Proti usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, opírajíc jeho přípustnost o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), uplatňujíc dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci) a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení.
Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že na projednávanou věc nesprávně aplikoval závěry učiněné Nejvyšším soudem v usnesení sp. zn. 29 Odo 1374/2005 a v R 91/2011. Dovolatel namítá, že navrhovatelka byla na možnost vyloučení z družstva řádně upozorněna výzvou ze dne 30. května 2011. Byť toto upozornění toliko odkazuje na článek 17 stanov družstva, jde nepochybně o dostatečnou specifikaci následků, které jsou s dalším porušováním dané povinnosti spojeny, neboť navrhovatelka musela jako členka družstva jeho stanovy znát a respektovat. Článek 17 stanov je přitom přímo nazván Zánik členství vyloučením člena , přičemž je v jeho textu dostatečně a srozumitelně rozvedeno, porušení jakých povinností je důvodem pro vyloučení člena z družstva (neplacení příspěvků).
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při řešení v dovolání předestřené otázky předpokladů vyloučení člena z družstva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolání je i důvodné.
Podle § 231 odst. 4 obch. zák. člen může být vyloučen, jestliže opětovně a přes výstrahu porušuje členské povinnosti, nebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách. Fyzická osoba může být vyloučena také, byla-li pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin, který spáchala proti družstvu nebo členu družstva. O vyloučení, které musí být členu písemně oznámeno, rozhoduje, pokud stanovy neurčují jinak, představenstvo. Proti rozhodnutí o vyloučení má právo podat člen odvolání k členské schůzi. Není-li právo na odvolání uplatněno do tří měsíců ode dne, kdy se člen dověděl nebo mohl dovědět o rozhodnutí o vyloučení, zaniká.
Z § 231 odst. 5 obch. zák. se podává, že soud na návrh člena, jehož se rozhodnutí týká, prohlásí rozhodnutí členské schůze o vyloučení za neplatné, je-li v rozporu s právními předpisy nebo stanovami. Není-li právo na podání návrhu uplatněno do 3 měsíců ode dne konání členské schůze, která vyloučení potvrdila, nebo jestliže nebyla řádně svolána, ode dne, kdy se člen mohl dovědět o konání členské schůze, která vyloučení potvrdila, nejpozději ale do jednoho roku od jejího konání, zaniká.
V R 91/2011 Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož výstraha, daná členovi družstva podle ustanovení § 231 odst. 4 věty první obch. zák., musí obsahovat alespoň (skutkové) vymezení členské povinnosti, jejíhož porušení se člen družstva dopouští, jakož i konkrétní označení následků, které jsou s dalším porušováním dané povinnosti spojeny (možnost vyloučení z družstva). V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud rovněž dovodil, že placení nájemného (resp. úhrad za plnění poskytovaná s užíváním družstevního bytu) je jednou z členských povinností člena vůči bytovému družstvu, pro jejíž opětovné porušování může být člen z družstva vyloučen. Vyloučení pro tento důvod musí vždy předcházet výstraha (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 1155/2013).
Nejvyšší soud nesdílí názor odvolacího soudu v projednávané věci, že upozornění ze dne 30. května 2011 nesplňuje náležitosti výstrahy ve smyslu § 231 odst. 4 věty první obch. zák. V upozornění je jasně a srozumitelně vymezena členská povinnost, jejíhož porušení se navrhovatelka dopustila (navrhovatelce je vytýkáno soustavné dlouhodobé neplacení předepsaných úhrad), spolu s podrobným rozpisem dlužných částek za příslušná časová období.
Formulace Bude-li se situace opakovat, přikročí družstvo ke krokům vůči Vám, které mu umožňují stanovy BD U SILA (čl. 17, odst. 1) je určitým a srozumitelným označením následků, které jsou s dalším porušováním dané členské povinnosti spojeny. Článek 17 stanov družstva (nazvaný Zánik členství vyloučením člena ) totiž upravuje právě vyloučení člena z družstva.
Jinými slovy, je-li ve výstraze ve smyslu § 231 odst. 4 věty první obch. zák. zřetelný odkaz na úpravu vyloučení z družstva, obsaženou ve stanovách družstva (jež jsou pro členy družstva závazné), jsou tím konkrétně označeny následky, které jsou s porušováním členské povinnosti spojeny (tj. vyloučení z družstva), ve smyslu R 91/2011.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož vyloučení navrhovatelky z družstva nepředcházela řádná výstraha, tudíž není správný.
K poukazu odvolacího soudu na usnesení sp. zn. 29 Odo 1374/2005 (na které navazují usnesení sp. zn. 29 Cdo 1155/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 3433/2015) Nejvyšší soud zdůrazňuje, že závěr o neplatnosti rozhodnutí členské schůze o vyloučení člena z družstva z důvodu nepřiměřenosti sankce (vyloučení jakožto ultima ratio) ve vztahu k (nižší) závažnosti porušení členské povinnosti, nebo z důvodu zneužívající povahy takového postupu je v intencích výše uvedené judikatury možné učinit jen po zhodnocení konkrétních skutkových okolností dané věci (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 2949/2007, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. června 2015, sp. zn. 29 Cdo 5282/2014).
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně v tomto směru pouze konstatoval, že nelze pominout postup dovolávajícího se družstva, které před doručením upozornění podalo vůči navrhovatelce žalobu o zaplacení dlužné částky.
Z pouhé skutečnosti, že se družstvo (věřitel) po navrhovatelce (dlužnici) domáhá zaplacení splatných nedoplatků na nájemném (úhradách za užívání bytu) u soudu, nelze bez dalšího usuzovat na zneužívající povahu vyloučení navrhovatelky z družstva.
Bez zhodnocení všech okolností projednávané věci tak uvedená dílčí výtka odvolacího soudu jako samostatný důvod pro vyhovění návrhu, resp. pro potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně, neobstojí.
Dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. tak byl uplatněn právem. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 věta první za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. ledna 2016

JUDr. Filip Cileček předseda senátu