29 Cdo 1769/99
Datum rozhodnutí: 28.08.2000
Dotčené předpisy:




29 Cdo 1769/99

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce J., spotřební družstvo, proti žalovanému V. B., zast. advokátkou, o zaplacení 402.377,75 Kč s přísl., k dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 9. 1998, č. j. 17 Co 284/98-59, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 28. 9. 1998, č. j. 17 Co 284/98-59 odmítl odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 15. 6. 1998, č. j. 5 C 125/98-34.

V odůvodnění usnesení odvolací soud na základě doručenek založených ve spise zejména uvedl, že se pošta pokusila doručit rozsudek soudu prvního stupně žalovanému poprvé dne 23. 6. 1998. Žalovaný nebyl zastižen a tohoto dne byla učiněna výzva a po opětovném neúspěšném pokusu o doručení dne 24. 6. 1998 byla zásilka uložena na poště a žalovaný si ji nevyzvedl. Po opětovném pokusu o doručení rozsudku soudu prvního stupně a vyrozumění o uložení zásilky ze dne 31. 7. 1998, si žalovaný rozsudek osobně vyzvedl 4. 8. 1998.

Na základě uvedeného odvolací soud v souladu s ust. § 47 odst. 2 o. s. ř. dospěl k závěru, že dnem doručení rozsudku soudu prvního stupně byl den 29. 6. 1998 a opakované doručování rozsudku soudem prvního stupně a převzetí zásilky 4. 8. 1998 již nemělo předpokládané účinky a vliv na běh odvolací lhůty.

Vzhledem k tomu, že žalovaný podal odvolání dne 18. 8. 1998, tedy po uplynutí odvolací lhůty, odvolací soud odvolání jako opožděně podané podle § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítl.

Dovoláním ze dne 23. 10. 1998 napadl žalovaný výše uvedené usnesení odvolacího soudu.

V dovolání žalovaný zejména uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně mu byl doručován dvakrát na adresu J., J. 8, kde má trvalý pobyt, avšak bydlí na adrese Č., P. 37/II, kde je hlášen od 25. 11. 1997, o čemž svědčí evidenční list pro výpočet nájemného. O prvním doručování se nedozvěděl, na druhé doručení byl upozorněn svými rodiči, kteří na uvedené adrese bydlí a rozsudek si vyzvedl dne 4. 8. 1998 na poště. Odvolání pak podal v souladu s poučením dne 18. 8. 1998.

Dále dovolatel uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně mu měl být doručován do místa bydliště, tj. na adresu Č., P. 37/II nebo do místa podnikání, a to na adresu H., P. 561, dle živnostenského listu.

Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil uvedené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu projednání, neboť věc byla nesprávně právně posouzena.

Nejvyšší soud posoudil dovolání žalovaného z 23. 10. 1998 a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, dovolatel je zastoupen advokátkou a jí bylo dovolání též sepsáno.

Dovolání je přípustné podle § 238a odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť odvolací soud odvolání pro jeho opožděné podání odmítl.



Dovolatel, vzhledem k tomu, že k dovolání připojil jako důkaz o tom, že se nezdržoval v místě svého trvalého pobytu, tj. na adrese J., J. 8, pouze evidenční list pro výpočet nájemného ze dne 25. 11. 1998 pro nájemkyni P. M., s níž měl bydlet v bytě v Č., P. 37/II a na tuto adresu mu mělo být doručováno, byl po pokynu dovolacího soudu usnesením ze dne 22. 6. 1999, čj. 5 C 125/98 - 75 vyzván, aby doplnil dovolání o návrh důkazů, kterými by bylo prokázáno, že se v době doručování rozsudku soudu prvního stupně nezdržoval v místě svého trvalého pobytu, neboť doložený evidenční list není bez dalšího důkazem o této rozhodné skutečnosti.

Žalovaný v podání ze dne 21. 7. 1999 doplnil potvrzení manželů H. ze dne 30. 6. 1999, že žalovaný je spolubydlícím sl. P. M. v J. D. čp. 80, a to od 1. 12. 1997, dále byla připojena nájemní smlouva z 25. 11. 1997 na uvedený byt, včetně dodatku z 29. 11. 1998 a evidenční list pro výpočet nájemného.

Z předložených dokladů především vyplývá, že žalovaný je spolubydlícím sl. M. v bytě na adrese J. D. čp. 80, pošta O., nikoliv v bytě na adrese Č., P. 37/II, na níž mu, jak se tvrdí v dovolání, měl být mj. rozsudek soudu prvního stupně doručován.

Dodatečně předložené důkazy mohou pouze prokázat, že žalovaný je spolubydlícím sl. M., nemohou však prokázat, zda se žalovaný v době prvého doručování rozsudku dne 23. 6. 1998 zdržoval či nikoliv v místě svého trvalého pobytu, popř. na adrese J. D. čp. 80. Dále je zřejmé, že se v daném případě, a to podle předložených dokladů, nemohl zdržovat na adrese Č., P. 37/II.

Dovolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že žalovaný nepředložil, popř. nenavrhl takové důkazy, na jejichž základě by bylo možné po provedeném dokazování dospět k závěru, že se v době doručování rozsudku soudu prvního stupně nezdržoval v místě (na adrese), na níž byl rozsudek doručován, resp. nedoložil důkazy, které by svědčily o tom, že se v té době zdržoval na v dovolání tvrzené adrese, a to Č., P. 37/II, popř. na adrese jiné, a to na níž bydlí sl. M.

Vzhledem k uvedenému nezbylo, než aby dovolací soud konstatoval, že odvolací soud na základě skutečností vyplývajících ze spisu, tj. zejména z tam založených doručenek, posoudil okamžik doručení rozsudku soudu prvního stupně podle § 47 odst. 2 o. s. ř. správně a totéž platí podle § 204 odst. 1 o. s. ř. i pro posouzení zmeškání odvolací lhůty.

Pro úplnost je vhodné poznamenat, že žalovaný ve svých podáních soudu, popř. i v plné moci ze dne 17. 8. 1998 udělené advokátce k podání odvolání uváděl adresu svého trvalého bydliště a soudu nesdělil, že bydlí jinde.

Nejvyšší soud proto podle § 47 odst. 2, § 238a odst. 1 písm. e), § 241 odst. 3 písm. d) a § 243b odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání zamítl, neboť usnesení odvolacího soudu je správné.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na úspěch v dovolacím řízení tak, že žalovaný nemá právo na jejich náhradu a totéž platí i pro žalobce, a to proto, že mu podle spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 28. srpna 2000

JUDr. Ing. Jan H u š e k, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková