29 Cdo 1759/2008
Datum rozhodnutí: 24.06.2008
Dotčené předpisy: § 200e předpisu č. 99/1963Sb.




U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky J., s. r. o., , zastoupené JUDr. F. K., advokátem, , o zápis změn do obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. C 39790, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. června 2007, č. j. 7 Cmo 278/2006-312, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze svým rozhodnutím potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2006, č. j. F 19088/2006 C 39790-293, kterým tento soud odmítl návrh na zápis změn do obchodního rejstříku, jímž se navrhovatelka domáhala výmazu dosavadních jednatelů G. S. a G. S., zápisu nového jednatele R. G, výmazu jediného společníka A. I- S. A. a zápisu společníků R.G. a E.-D. s. r. o.

Soud prvního stupně návrh odmítl z důvodu, že k návrhu nebyly připojeny listiny, jimiž měly být doloženy údaje o zapisovaných skutečnostech. Odvolací soud se proto zabýval tím, jakou listinu by měla navrhovatelka předložit, aby skutečnosti navrhované k zápisu do obchodního rejstříku prokázala. Měl za to, že zápis z valné hromady konané dne 28. prosince 2005, předložený navrhovatelkou, by byl způsobilým podkladem zápisu toliko tehdy, bylo-li by možné dovodit, že společníky navrhovatelky ke dni konání valné hromady byli skutečně R. G. a společnost E.-D. s. r. o., kteří na valné hromadě jako společníci vystupovali. Protože navrhovatelka dovozovala, že společnost A. I. S. A. (zapsaná jako jediný společník navrhovatelky v obchodním rejstříku) se jejím společníkem nikdy nestala, neboť smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 23. října 1995, na jejímž základě měla obchodní podíl v navrhovatelce nabýt, je absolutně neplatná, měla by doložit listinu prokazující, že jejím společníkem je osoba jiná než ta, která je zapsána v obchodním rejstříku, např. pravomocné rozhodnutí nalézacího soudu o tom, kdo je společníkem navrhovatelky, vydané v řízení, v němž by byla řešena otázka platnosti smlouvy o převodu obchodního podílu.

Odvolací soud shledal, že k určení, kdo je společníkem navrhovatelky, bude třeba provést dokazování, a to v nalézacím řízení. Vycházeje z toho, že řízení ve věcech obchodního rejstříku je založeno na principu registračním, uzavřel, že rejstříkový soud nemůže nahrazovat činnost nalézacího soudu a de facto provádět nalézací řízení a na základě jeho výsledku provést změnu zápisu. Je-li sporné, zda zápis v obchodním rejstříku a skutečný stav jsou či nejsou ve shodě, je-li zřejmé, že ke zjištění této skutečnosti bude třeba provést dokazování, je-li tu více stran, které nejsou ve shodě a stojí tedy proti sobě a zejména pak, má-li být posuzována platnost listiny, která jednou byla způsobilým podkladem zápisu a nyní má být podkladem zápisu opačného, pak takovéto řízení nemůže vést rejstříkový soud.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, odkazujíc co do jeho na přípustnosti na ustanovení § 239 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhujíc, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolatelka vychází z názoru, že společnost A. I. S. A. se nikdy nestala jejím společníkem. Smlouva o převodu obchodních podílů, kterou tato společnost uzavřela dne 23. října 1995 se společníky navrhovatele R. G. a společností E.-D. s. r. o. je absolutně neplatná. Ačkoli totiž z formulace ve smlouvě vyplývá, že mělo jít o převod úplatný, není konkrétní cena převáděných obchodních podílů ve smlouvě uvedena. Ani zápis společnosti A. I. S. A. jako jediného společníka dovolatelky do obchodního rejstříku, nezpůsobil, že by se tato společnost stala jejím společníkem, neboť má pouze deklaratorní charakter. Ke vzniku účasti společníka ve společnosti nedochází na základě zápisu do obchodního rejstříku, ale váže se k právní skutečnosti, v tomto případě k účinnému převodu obchodního podílu.

K absolutní neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu by podle přesvědčení dovolatelky měl soud přihlížet z úřední povinnosti. Mezi jednotlivými soudními řízeními přitom není rozdíl. I v řízení ve věcech obchodního rejstříku je povinností soudu přihlížet k absolutní neplatnosti právního úkonu, zvláště za situace, kdy zápis v obchodním rejstříku je zápisem deklaratorním a kdy dovolatelka ještě před vlastním zahájením řízení dala rejstříkovému soudu podnět k zahájení řízení o dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem (který však zůstal ze strany soudu bez odezvy).

Dovolatelka odvolacímu soudu rovněž vytýká, že za situace, kdy důvodem návrhu na zápis změn v osobách jednatelů byly změny ve společnosti provedené a doložené listinami, kdežto důvodem návrhu na zápis změn v osobách společníků bylo dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem nijak nerozvedl, zda jeho právní závěr, že v rejstříkovém řízení není možné přihlédnout k neplatnosti právního úkonu, lze vztáhnout na oba navrhované zápisy a zda tedy bylo na místě odmítnout návrh jako celek.

Dovolání je přípustné (§ 239 odst. 3 o.s.ř.); není však důvodné.

S přihlédnutím datu vydání usnesení soudu prvního stupně (14. března 2006) je pro další závěry Nejvyššího soudu rozhodný výklad občanského soudního řádu ve znění účinném do 14. března 2006, tj. naposledy ve znění zákona č. 56/2006 Sb.

Byť řízení ve věcech obchodního rejstříku obsahuje i po změnách provedených zákonem č. 216/2005 Sb. převážně prvky nesporného řízení, přinesla právní úprava řízení ve věcech obchodního rejstříku účinná od 1. července 2005 zásadní změnu koncepce rejstříkového řízení. Podle důvodové zprávy k návrhu zákona lze tuto koncepci stručně charakterizovat mimo jiné tím, že se opouští tzv. věcný přezkum a zavádí se princip registrační rejstříkový soud je tak oprávněn přezkoumat formální předpoklady návrhu a pouze dílčím způsobem také předpoklady hmotněprávní (a to zásadně jen tehdy, jestliže zapisované skutečnosti nemají podklad v notářském zápisu).

Jednou ze stěžejních změn spojených s novelizací rejstříkového řízení, provedenou s účinností od 1. července 2005 zákonem č. 216/2005 Sb., je určení zákonné lhůty pro rozhodnutí soudu o zápisu nebo pro provedení zápisu. Obecná lhůta činí pět pracovních dnů. Podle části páté, čl. V, bodu 2. zákona č. 216/2005 Sb., v období jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. do 1. července 2006) platilo, že lhůta podle § 200db odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se pro potřeby zápisu pro zmeškání lhůty prodlužuje o dalších pět pracovních dnů, a to i v případě, že je lhůta prodloužena podle § 200db odst. 2 o. s. ř. Do lhůty pro provedení zápisu do obchodního rejstříku se nezapočítává den, kde došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, tedy den, kdy byl podán návrh na zápis do rejstříku. Marné uplynutí lhůty pro zápis do rejstříku má uplynutí za následek fikci zápisu, spočívající v tom, že navrhovaný zápis se považuje za provedený (zapsaný) dnem následujícím po uplynutí zákonné lhůty, a to v té podobě, v jaké byl navržen (§ 200db odst. 3 věta před středníkem o. s. ř.).

V projednávané věci byl navržen zápis skutečností, jejichž účinnost a platnost nenastává až zápisem do obchodního rejstříku, tedy skutečností, jejichž zápis má jen deklaratorní povahu, přičemž navrhovatelem a jediným účastníkem řízení je pouze dovolatelka, tedy podnikatelka, které se zápis týká. Rejstříkový soud by proto zápis do obchodního rejstříku měl provést přímo, tedy bez toho, aby o něm vydával rozhodnutí (§ 200da odst. 4 věta první a druhá o. s. ř.). Soud prvního stupně tak byl povinen ve lhůtě deseti pracovních dnů buď provést tzv. přímý zápis nebo o návrhu rozhodnout usnesením.

K zápisu byla navržena změna v osobách společníků dovolatelky, jež měla být doložena smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 23. října 1995 (již založenou v rejstříkovém spise). Na základě této listiny byla přitom do obchodního rejstříku dovolatelky v minulosti zapsána opačná změna v osobách společníků. Dovolatelka tvrdí, že smlouva je absolutně neplatná. Je zjevné, že za této situace je okruh společníků dovolatelky sporný a k jeho zjištění bude třeba provést dokazování. Dokazování ovšem provádí soud při jednání (§ 122 odst. 1 o. s. ř.). Z povahy řízení ve věcech obchodního rejstříku po novele provedené zákonem č. 216/2005 Sb., vyplývá, že rejstříkový soud rozhoduje zásadně bez jednání.

Námitka dovolatelky, že k absolutní neplatnosti právního úkonu musí soud vždy přihlížet z úřední povinnosti, nevystihuje podstatu hmotněprávní otázky, kterou měl soud prvního stupně jakožto soud rejstříkový řešit. Otázku platnosti smlouvy o převodu obchodního podílu bude soud muset vyřešit jako otázku toliko předběžnou ve vztahu k otázce, kdo je v současné době společníkem dovolatelky a může tudíž hlasovat na valné hromadě. Dokazování k této základní sporné otázce se přitom nemusí omezit pouze na provedení důkazu smlouvou o převodu obchodního podílu. Při posuzování otázky, kdo je v současné době společníkem dovolatelky, může vyvstat potřeba zjistit i jiné rozhodné skutečnosti (viz. např. i rozhodnutí uveřejněné pod číslem 50/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. října 2007 sp. zn. 29 Odo 794/2006) a provést i jiné důkazy. Smlouva o převodu obchodního podílu potom nebude listinou, jež by sama o sobě dokládala, kdo je společníkem dovolatelky.

Za této situace postupoval odvolací soud správně, pokud dovodil, že má-li být posuzována platnost listiny, která již jednou byla způsobilým podkladem zápisu a nyní má být podkladem zápisu opačného, nemůže být platnost této listiny (opakovaně) posuzována v řízení ve věcech obchodního rejstříku. Procesní úprava řízení ve věcech obchodního rejstříku účinná od 1. července 2005 (ovládaná registračním principem), rejstříkovému soudu nedává prostor pro zjišťování sporných skutečností tak, jak je běžné v občanskoprávním (ať už sporném či nesporném) řízení. Naproti tomu v řízení podle ustanovení § 200e o. s. ř., které je jako tzv. řízení nesporné ovládáno zásadou vyšetřovací, má soud dostatek prostředků ke zjištění skutkového stavu. Rozhodnutí o návrhu na určení, kdo je společníkem dovolatelky, řeší celý obsah a dosah sporného právního vztahu a vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu tj. společnosti, osob, které jsou jako společníci dovolatelky zapsány v obchodním rejstříku a osob, které se tohoto postavení domáhají.

Tento názor odvolacího soudu se plně uplatní i pro tu část návrhu, kterou se dovolatelka domáhala zápisu změn v osobách svých jednatelů. Rozhodnutí o odvolání dosavadních a jmenování nového jednatele dovolatelky totiž učinily osoby, jejichž postavení jakožto společníků dovolatelky je sporné. Teprve na základě stanovení okruhu společníků lze uzavřít, zda osoby, které na valné hromadě dne 28. prosince 2005 vystupovaly jako společníci dovolatelky, těmito společníky skutečně byly a mohly tudíž jako společníci rozhodovat.

Dovolací soud uzavírá, že v projednávané věci není ani prostor pro zahájení řízení bez návrhu. Nejde totiž o situaci, kdy by tvrzený rozpor skutečného (právního) stavu a stavu zapsaného v obchodním rejstříku byl listinami připojenými k návrhu osvědčen nebo kdy by bylo možno takový rozpor alespoň hodnověrně předpokládat.

Protože se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 věta první a § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že navrhovatelka nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, neboť v dovolacím řízení nebyla úspěšná. V řízení, jehož se žádný další účastník (vůči němuž by toto právo bylo možno přiznat) neúčastní, ani logicky jiný výrok nemůže přicházet v úvahu.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. června 2008



JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu