29 Cdo 1694/2010
Datum rozhodnutí: 21.12.2011
Dotčené předpisy: § 266 obch. zák., § 35 odst. 2 obč. zák.




29 Cdo 1694/2010

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně České republiky Správy státních hmotných rezerv, se sídlem v Praze 5, Šeříková 1/616, PSČ 150 85, identifikační číslo osoby 48133990, proti žalovaným 1/ MILETA a. s., se sídlem v Hořicích, Husova 734, PSČ 508 01, identifikační číslo osoby 45534403, zastoupené JUDr. Zdeňkou Kaňkovou, advokátkou, se sídlem v Hořicích, Husova 345, PSČ 508 01, 2/ SIMATEX, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 3, Biskupcova 91/1867, identifikační číslo osoby 00204897, a 3/ JUDr. M. Š. , jako správci konkursní podstaty úpadkyně Přádelna Jaroměř a. s. v likvidaci, identifikační číslo osoby 25977911, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 41 Cm 24/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2009, č. j. 15 Cmo 150/2009-191, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2009, č. j. 15 Cmo 150/2009-191, se v měnící části prvního výroku, jíž byla zamítnuta žaloba o určení pravosti pohledávky ve výši 20,911.770,30 Kč, a v závislém druhém a třetím výroku o nákladech řízení zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 15. dubna 2009, č. j. 41 Cm 24/2007-146, ve znění usnesení ze dne 29. května 2009, č. j. 41 Cm 24/2007-156, určil pravost pohledávky žalobkyně za úpadkyní Přádelna Jaroměř, a. s. v likvidaci ve výši 31,476.357,29 Kč jakožto pohledávky II. třídy (výrok I.), zamítl žalobu o určení pravosti pohledávky ve výši 8,953.584,57 Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok III.).
Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, jímž byla určena pravost pohledávky ve výši 10,564.560,- Kč, a dále změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o určení pravosti pohledávky ve výši 20,911.770,30 Kč (výrok první), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok druhý a třetí).
Soudy vyšly z toho, že:
1/ Dne 11. prosince 2003 uzavřela žalobkyně s pozdější úpadkyní (jako ochraňovatelkou) smlouvu o ochraňování hmotných rezerv č. 20031127 (dále jen smlouva o hmotných rezervách ), v níž se úpadkyně zavázala k ochraňování hmotných rezerv bavlny (dále jen zásoby ). Podle článku V. odst. 3 smlouvy o hmotných rezervách byla úpadkyně oprávněna provádět obměnu zásob tak, aby jejich množství nepokleslo pod 400 tun a nepřevýšilo 650 tun.
2/ Z článku VII. odst. 2 smlouvy o hmotných rezervách vyplývá, že v případě neoprávněného použití zásob budou ochraňovatelce účtovány majetkové sankce dle části (článku) IX. této smlouvy. Podkladem pro výpočet majetkových sankcí bude aktuální cena neoprávněně použitého materiálu.
3/ Podle článku IX. písm. a/ smlouvy o hmotných rezervách při neoprávněném použití zásob uplatňuje žalobkyně vůči ochraňovatelce majetkovou sankci ve výši 30 % z ceny neoprávněně použitého materiálu za každý i započatý měsíc neoprávněného použití zásob hmotných rezerv.
4/ Z obsahu dopisu předsedy Správy státních hmotných rezerv ze dne 25. února 2005 vyplývá, že pozdější úpadkyně dopisem ze dne 11. února 2005 žalobkyni žádala o dočasné snížení dolní meze zásob hmotných rezerv bavlny ochraňovaných dle smlouvy o hmotných rezervách o 200 tun.
5/ V dopise ze dne 25. února 2005 předseda Správy státních hmotných rezerv úpadkyni sdělil, že s ohledem na rozhodnutí vlády ČR o snížení výše hmotných rezerv bavlny budou tyto sníženy na 200 tun s tolerančními mezemi - 100/+50 tun. Rozdíl mezi skutečným množstvím ochraňované bavlny a nově navrhovaným smluvním množstvím doporučuje řešit formou odprodeje bavlny. Zároveň uvedl, že uvedené změny budou promítnuty do dodatku ke smlouvě o ochraňování hmotných rezerv č. 20031127, jehož návrh Vám zašle Správa státních hmotných rezerv .
6/ Podle článku X. odst. 2 smlouvy o hmotných rezervách lze smlouvu měnit, doplňovat a rušit jednotlivá ustanovení jen písemně po předchozí dohodě smluvních stran.
7/ Na základě kupní smlouvy ze dne 5. září 2005 č. 20050807/Zam (dále jen kupní smlouva ) uzavřené s žalobkyní (jako prodávající) pozdější úpadkyně odebrala dne 30. října 2005 celkem 54,923 tun bavlny v ceně 1,988.239,98 Kč. Kupní cena byla splatná dne 31. prosince 2005; na tuto kupní cenu uhradila úpadkyně dne 30. ledna 2006 pouze částku 300.000,- Kč.
8/ Z protokolu z kontroly dodržování podmínek smlouvy o ochraňování hmotných rezerv ze dne 10. dubna 2006 žalobkyně zjistila, že k uvedenému datu se dle evidence ve skladu mělo nacházet 493,9155 tun bavlny, skutečný stav zásob však činil 189,101 tun.
9/ Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. listopadu 2006, č. j. 45 K 51/2006-123, byl na majetek úpadkyně prohlášen konkurs.
10/ Žalobkyně přihlásila do konkursního řízení vedeného na majetek úpadkyně pohledávku v celkové výši 40,429.941,86 Kč, sestávající z nezaplacené kupní ceny ve výši 1,688.239,98 Kč, úroků z prodlení z nezaplacené kupní ceny ve výši 163.071,60 Kč, náhrady škody ve výši 16,300.501,48 Kč odpovídající ceně rozdílu zásob bavlny zjištěnému dne 10. dubna 2006 a smluvní pokutu za neoprávněné použití zásob bavlny ve výši 22,278.128,80 Kč.
11/ Na přezkumném jednání konaném dne 13. března 2007 byla pohledávka žalobkyně popřena co do pravosti, výše i pořadí první žalovanou a společností SHADOW LINE s. r. o. (právní předchůdkyní druhé žalované).
Soud prvního stupně - konstatuje, že oprávněnost pohledávek z nezaplacené kupní ceny (1,688.239,98 Kč) a úroků z prodlení (163.071,60 Kč) není mezi stranami sporná - uvedl, že 304,8145 tun bavlny, jež odpovídá zjištěnému rozdílu evidenčního a skutečného stavu zásob, bylo úpadkyní použito neoprávněně, když dle vysvětlení Ing. P., členky představenstva úpadkyně, si úpadkyně uvedené množství půjčila z důvodu nedostatku bavlny bez vědomí žalobkyně a dokonce jí zasílala nepravdivé výkazy stavu zásob. Uvedenému množství bavlny však odpovídá cena 8,713.248,76 Kč, a proto soud určil pravost dané pohledávky pouze v této výši.
Soud dále uvedl, že majetková sankce za neoprávněné použití zásob žalobkyni náleží pouze za období 8 měsíců, když takto byla uplatněna v přihlášce, a za delší dobu ji nelze s ohledem na § 23 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV ), přiznat. Tomuto období odpovídá výše smluvní sankce 20,911.796,95 Kč.
Odvolací soud naproti tomu uvedl, že kupní smlouva ze dne 5. září 2005 byla uzavřena v důsledku rozhodnutí o snížení množství hmotných zásob bavlny obsaženého ve sdělení ze dne 25. února 2005. Úpadkyně na základě kupní smlouvy odebrala celkem 400,766 tun bavlny, z níž zůstala neuhrazena - kromě fakturované částky 1,688.239,98 Kč - cena za 295,9775 tun bavlny. Nad rámec dané kupní smlouvy úpadkyně odebrala ještě 8,837 tun bavlny, celkové množství odebrané a nefakturované bavlny tedy činí 304,8145 tun, čemuž odpovídá tržní cena ve výši 8,713.248,76 Kč.
Na uvedeném závěru přitom podle odvolacího soudu nic nemění to, že nárok na zaplacení částky za nefakturovanou bavlnu soud posoudil podle jiných hmotněprávních ustanovení, než uvedla žalobkyně, když skutkový základ daného nároku zůstal shodný, jako byl žalobkyní uplatněn v přihlášce.
Zůstalo-li ve skladu 189,1 tun bavlny, neporušila úpadkyně smluvní podmínky o ochraňování hmotných rezerv, neboť toto množství odpovídá nově stanovým limitům hmotných zásob (200 tun bavlny s tolerancí -100/+50 tun). Pohledávka představující majetkovou sankci za neoprávněné použití zásob bavlny proto po právu není, neboť úpadkyně odebrala bavlnu v souladu s podmínkami stanovenými ve smlouvě o hmotných rezervách.
Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu výslovně pouze v části, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), uplatňujíc přitom dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolatelka namítá, že odvolací soud nezohlednil skutečnost, že ze zjištění Policie ČR, resp. k usnesení ze dne 8.12.2006 vyplývá, že úpadkyně odebrala 304,8145 tun bavlny v období leden 2005 - září 2005, tedy dříve, než byla mezi žalobkyní a úpadkyní uzavřena předmětná kupní smlouva. Nejen, že úpadkyně žalobkyni o odběru zásob neinformovala, ale zasílala dokumenty s nepravdivými údaji o faktickém stavu zásob.
Odvolací soud dle dovolatelky rovněž opomenul, že k oprávněnému odběru 304,8145 tun bavlny nemohlo dojít s ohledem na článek VIII. bod 4 kupní smlouvy, podle něhož neuhrazená částka za materiál nesmí překročit 2,000.000,- Kč, a skutečnost, že úpadkyně uhradila z fakturované částky 1,988.239,98 Kč pouze 300.000,- Kč.
Sankce za neoprávněné užití zásob ve výši 20,911.796,95 Kč byla podle názoru dovolatelky vyúčtována oprávněně, neboť je nepochybné, že úpadkyně smlouvu o hmotných rezervách porušila tím, že odebírala bavlnu z hmotných rezerv v rozporu se smluvními ujednáními a bez vědomí žalobkyně.
Dovolatelka zpochybňuje taktéž stanovení ceny za 304,8145 tun bavlny, jež neměla být dle jejího názoru určena jako průměrná tržní cena za období, kdy k užití bavlny (dle dovolatelky neoprávněnému) došlo (leden 2005 - září 2005), ale - s ohledem na závěr odvolacího soudu, podle něhož bylo uvedené množství bavlny úpadkyní odebráno v souladu s kupní smlouvou - dle ceny sjednané v kupní smlouvě, včetně daně z přidané hodnoty ve výši platné v uvedeném období, tj. ve výši 19 %; cena za předmětné množství bavlny tak dle dovolatelky činí 11,046.238,84 Kč.
Dovolatelka poukazuje taktéž na to, že první výrok rozsudku odvolacího soudu obsahuje součtovou chybu a odvolací soud měl dle jejího názoru potvrdit rozsudek soudu prvního stupně v částce 10,564.560,34 Kč a zamítnout v částce 20,911.796,95 Kč.
První žalovaná ve vyjádření k dovolání uvádí, že s ohledem na to, že pohledávky žalobkyně uznala, nemá k dovolání žádné námitky. Druhá žalovaná ve vyjádření k dovolání vyvrací jednotlivé dovolací námitky a navrhuje, aby dovolání žalobkyně bylo zamítnuto.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a je i důvodné.
S ohledem na datum uzavření smlouvy o hmotných rezervách je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodné znění níže uvedených ustanovení účinné k 11. prosinci 2003, tedy zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ), naposledy ve znění zákona č. 88/2003 Sb. a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ), naposledy ve znění zákona č. 88/2003 Sb. Uvedená ustanovení byla účinná v témže znění taktéž ke dni sepsání dopisu předsedy žalobkyně adresovaného úpadkyni (k 25. únoru 2005).
Podle § 266 obch. zák. projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám (odstavec 1). V případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá (odstavec 2). Při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí (odstavec 3).
Z ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. vyplývá, že právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Z obsahu dopisu předsedy Správy státních hmotných rezerv adresovaného pozdější úpadkyni ze dne 25. února 2005 vyplývá, že žalobkyně souhlasila s úpadkyní navrhovaným snížením výše hmotných rezerv bavlny na 200 tun s tolerančními mezemi -100/+50 tun. Není z něj ovšem nikterak zřejmé, zda úpadkyně tuto žádost učinila písemnou formou a zda by ji bylo možné vyložit jako návrh na změnu smlouvy o hmotných rezervách. Naproti tomu se z dopisu jednoznačně podává výslovná vůle žalobkyně upravit obsah smlouvy o hmotných rezervách v tomto ohledu následně, a to formou jejího dodatku.
I proto, že z článku X. odst. 2 smlouvy o hmotných rezervách plyne, že tato může být měněna písemným ujednáním stran, nelze - s ohledem na výslovný projev vůle žalobkyně uzavřít teprve v budoucnosti dodatek smlouvy o hmotných rezervách - dovodit, že ke změně smlouvy o hmotných rezervách došlo na základě dopisu ze dne 25. února 2005 ve spojení s (předpokládanou) žádostí pozdější úpadkyně o snížení minimálního množství hmotných rezerv. Otázkou, zda vůbec a popř. ke kterému datu došlo k uzavření avizovaného dodatku smlouvy o hmotných rezervách, se přitom odvolací soud nezabýval.
Do okamžiku uzavření (případného) dodatku smlouvy o hmotných rezervách, jímž by byly minimální limity zásob bavlny v předjednaném směru sníženy, byly přitom pro posouzení oprávněnosti odběru bavlny pozdější úpadkyní rozhodné limity zásob vymezené ve smlouvě o hmotných rezervách.
Závěr o (ne)oprávněnosti odběrů bavlny pozdější úpadkyní je přitom předčasný taktéž s ohledem na nedostatečná zjištění odvolacího soudu ohledně skutečnosti, k jakému konkrétnímu datu úpadkyně předmětná množství bavlny skutečně odebrala. Odvolací soud se nijak nevypořádal s tvrzením, podle něhož k neoprávněným odběrům mělo docházet v období ledna 2005 - září 2005 (tj. ještě před vyhotovením dopisu a před uzavřením kupní smlouvy), ani k jeho prověření neprovedl potřebné důkazy.
Tím, že odběry bavlny provedené pozdější úpadkyní před uzavřením kupní smlouvy podřídil režimu (následně uzavřené) kupní smlouvy, odvolací soud bez dalšího této smlouvě přisoudil povahu narovnání ve smyslu § 585 obč. zák. Předpoklady, za nichž lze takový úkon učinit, se rovněž nezabýval, zejména neobjasnil, zda žalobkyně tuto smlouvu uzavírala se záměrem vyřešit otázku již provedených odběrů bavlny, tj. narovnat právní vztahy mezi ní a úpadkyní. Pokud by tomu tak nebylo, vyvstává otázka, zda kupní smlouva, jíž žalobkyně prodala úpadkyni bavlnu, kterou tato již dříve spotřebovala, může být platná. Ani ji odvolací soud nezodpověděl.
Jelikož právní posouzení otázky změny minimálních limitů hmotných zásob bavlny provedené odvolacím soudem není správné a na základě dosavadních skutkových zjištění nelze určit, zda odběry bavlny učiněné pozdější úpadkyní byly oprávněné, či nikoliv, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v této části podle § 243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
S ohledem na dovolatelkou vymezený rozsah dovolání se Nejvyšší soud nezabýval námitkou zpochybňující způsob stanovení ceny za 304,8145 tun bavlny, neboť dovolatelka jejím prostřednictvím zpochybňuje částku přiznanou jí za odebranou bavlnu potvrzující částí prvního výroku odvolacího soudu, jež však s ohledem na to, jak dovolatelka vymezila rozsah dovolání, napadena nebyla.
Lze doplnit, že dovolatelka by nebyla k napadení potvrzující části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu dovoláním ani subjektivně legitimována, neboť odvolací soud - zohledňuje omezení určované částky učiněné žalobkyní v průběhu řízení (srov. č. l. 62 a 132 spisu) - žalobkyni v této položce v plném rozsahu vyhověl.
V dalším řízení se odvolací soud zaměří (při respektu k limitům založeným ustanovením § 118b o. s. ř. již v řízení před soudem prvního stupně) především na doplnění chybějících skutkových zjištění ohledně uzavření dodatku smlouvy o hmotných rezervách, jímž měly být minimální limity hmotných zásob změněny, a konkrétních dat jednotlivých odběrů bavlny provedených pozdější úpadkyní. Rovněž vysvětlí, jaký dopad na právní vztahy mezi žalobkyní a úpadkyní mělo uzavření kupní smlouvy.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta první a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Pro spory vyvolané konkursem prohlášeným podle zákona č. 328/1991 Sb. srov. též důvody rozsudku uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 21. prosince 2011

JUDr. Filip Cileček
předseda senátu