29 Cdo 1620/2011
Datum rozhodnutí: 31.05.2011
Dotčené předpisy: § 239 odst. 3 o. s. ř., § 75b o. s. ř.




29 Cdo 1620/2011

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Z. K., proti žalovanému Ing. F. S., zastoupenému JUDr. Antonínem Kočendou, advokátem, se sídlem v Uherském Hradišti, Františkánská 172, PSČ 686 01, o odvolání samosprávy společenství a určení samosprávy jiné, o návrhu žalobkyně na nařízení předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 5 C 4/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 26. ledna 2011, č. j. 59 Co 518/2010-353, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, potvrdil k odvolání žalobkyně usnesení ze dne 9. září 2010, č. j. 5 C 4/2005-306, jímž Okresní soud v Uherském Hradišti postupem podle ustanovení § 75b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) odmítl návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření.
Proti usnesení odvolacího soudu brojila žalobkyně podáním ze dne 4. března 2011, jež Nejvyšší soud posoudil podle obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) jako dovolání a jež podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237 až § 239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není v dané věci dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé (usnesení o odmítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření není usnesením ve věci samé).
Podle ustanovení § 238, § 238a ani § 239 o. s. ř. pak dovolání není přípustné proto, že je nelze podřadit pod žádný z tam vymezených případů.
Podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a a 75b) nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví (§ 78d). Ustanovení § 237 odst. 1 a 3 platí obdobně.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření, není přípustné.
Jelikož v mezidobí bylo ukončeno řízení ve věci samé, rozhodl dovolací soud i o nákladech dovolacího řízení. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. července 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. května 2011
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu