29 Cdo 1560/2008
Datum rozhodnutí: 23.02.2010
Dotčené předpisy: § 19 odst. 2 ZKV ve znění do 31.12.2007




29 Cdo 1560/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobců a/ S. Š. , b/ V. B., c/ A. B ., d/ M. M ., e/ V. M ., f/ L. N ., g/ M. M ., h/ O. Š ., ch/ A. Š ., i/ V. Š ., j/ M. H ., a k/ Z. F ., všech zastoupených Mgr. J. S., advokátem, proti žalovanému Ing. J. K., jako správci konkursní podstaty úpadkyně H. - A. spol. s r. o. v likvidaci, zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, o vyloučení částky 760.507,- Kč ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, pod sp. zn. 44 Cm 28/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2007, č. j. 15 Cmo 153/2007-204, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.060,-- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalovaného.
O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání žalobců rozsudek ze dne 18. ledna 2007, č. j. 44 Cm 28/2006-165, jímž Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích zamítl žalobu o vyloučení částky 760.507,- Kč ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně H. - A. spol. s r. o. v likvidaci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen o. s. ř. ).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku napadeného rozsudku může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Otázka, v jejímž posouzení dovolatelé spatřují zásadní právní význam napadeného rozhodnutí (zda se mohou domáhat vyloučení peněžní částky, získané pozdější úpadkyní před prohlášením konkursu na její majetek prodejem věcí ve vlastnictví dovolatelů, ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně), však byla odvolacím soudem (jakož i soudem prvního stupně) vyřešena v souladu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v rozsudku uveřejněném pod číslem 85/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
V něm Nejvyšší soud (odkazuje dále na svůj rozsudek uveřejněný pod číslem 81/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) vysvětlil, předmětem vylučovací žaloby sice může být i peněžité plnění, to však bez dalšího platí, jen jde-li o náhradní peněžité plnění získané správcem konkursní podstaty za majetek zpeněžený z konkursní podstaty, který by jinak sám byl (mohl být) předmětem vylučovací žaloby. Tamtéž dodal, že jinak může být taková vylučovací žaloba úspěšná jen domáhá-li se jí vylučovatel vyloučení peněz (jakožto věcí v právním smyslu) jednotlivě určených (individualizovaných).
Uvedené závěry se plně prosadí i v projednávané věci; na tom nemůže ničeho změnit ani argument dovolatelů, podle něhož se jejich nárok měl posoudit analogicky podle ustanovení § 33 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.
Prodala-li pozdější úpadkyně před prohlášením konkursu věci, jež vlastnicky náležely dovolatelům, a dovolatelé tento její úkon dodatečně schválili, mají za úpadkyní pohledávku na zaplacení (vydání) peněžitého plnění, získaného úpadkyní prodejem věcí. K jejímu uplatnění však v konkursních poměrech neslouží vylučovací žaloba, nýbrž přihláška pohledávky (§ 20 a násl. zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění).
Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, § 224 a § 142 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalovanému tím vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška ). Podle ustanovení § 8, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 a § 15 vyhlášky činí sazba odměny 4.500,- Kč. Takto určená sazba se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50%, tj. na částku 2.250,- Kč, jelikož zástupce žalovaného učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů ve výši 300,- Kč a s náhradou za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 510,- Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži dovolatelů celkem 3.060,- Kč. S přihlédnutím ke způsobu, jakým se žalobci domáhali vyloučení peněz, je Nejvyšší soud zavázal k zaplacení náhrady nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 23. února 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu