29 Cdo 1500/2010
Datum rozhodnutí: 26.01.2011
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř., § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. ve znění od 01.07.2009




29 Cdo 1500/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva Kolín , se sídlem v Kolíně IV, Sladkovského 13, PSČ 280 00, identifikační číslo osoby 00 03 55 64, zastoupeného JUDr. Ladislavem Koženým, advokátem, se sídlem v Kolíně IV, Sladkovského 13, PSČ 280 00, proti žalovaným 1/ Ing. S. H. , zastoupenému JUDr. Milanem Břeněm, advokátem, se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 28, PSČ 568 02, 2/ J. H. , zastoupené Mgr. Markem Freundem, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Záramí 4422, PSČ 760 01, 3/ R. K. , zastoupenému JUDr. Milanem Břeněm, advokátem, se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 28, PSČ 568 02, a 4/ A. K. , zastoupené Mgr. Jarmilou Grumlovou, advokátkou, se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 98, PSČ 280 00, o zaplacení 63.495,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 8 C 51/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. září 2009, č. j. 27 Co 276/2009-222, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.584,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
III. Žalobce je povinen zaplatit druhé žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.584,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
IV. Ve vztahu mezi žalobcem a třetím a čtvrtým žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil výrok I. rozsudku
ze dne 4. prosince 2008, č. j. 8 C 51/2008-169, kterým Okresní soud v Kolíně uložil prvnímu a druhému žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 39.841,- Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku rozhodnutí, tak, že žalobu zamítl, potvrdil výrok IV., jímž soud prvního stupně zavázal žalobce nahradit třetímu a čtvrtému žalovaným náklady řízení před soudem prvního stupně, a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a prvním a druhým žalovanými před soudy obou stupňů a o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a třetím a čtvrtým žalovanými.
Žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost se opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno
a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (od 1. července 2009) se podává z bodu 1. a bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Dovolání žalobce Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218
písm. c/ o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti výroku napadeného rozsudku, jímž byl potvrzen výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně, a proti výrokům, kterými odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu ve věci samé upravuje ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení
je však výslovně vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. ve věcech, v nichž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč
a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Jelikož bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodováno o částce 39.841,- Kč
s příslušenstvím, dovolání s ohledem na ustanovení § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné není.
Přípustnost dovolání pak nemohla být založena ani poučením odvolacího soudu
o opravných prostředcích, v němž odvolací soud uvedl, za splnění jakých předpokladů lze proti jeho rozhodnutí dovolání podat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovaným vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že náklady dovolacího řízení vznikly pouze prvnímu a druhé žalovaným. Ty sestávají z odměny advokáta za řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ustanovení § 3 odst. 1 bod 4, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši
3.520,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů dovolacího řízení prvního a druhé žalovaných tedy - s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) - celkem činí u každého z nich
4.584,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.


V Brně 26. ledna 2011

JUDr. Petr Š u k
předseda senátu