29 Cdo 15/2015
Datum rozhodnutí: 20.08.2015
Dotčené předpisy: § 243c odst. 3 o. s. ř., § 218 o. s. ř.




KSUL 44 INS 21548/2011
44 ICm 1191/2012 29 ICdo 15/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce LAURENCE AND PARTNERS LIMITED , se sídlem 1st floor, 32 Farringdon Street, EC4A 4HJ, Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, reg. číslo 04892237, zastoupeného Mgr. Jaromírem Kráčalíkem, advokátem, se sídlem v Hodoníně, Lipová alej 3205/6, PSČ 695 01, proti žalovanému Ing. Aleši Klaudymu , se sídlem v Děčíně, Masarykovo nám. 191/18, PSČ 405 02, jako insolvenčnímu správci dlužníka J. Ch., zastoupenému Mgr. Martinem Kolářem, advokátem, se sídlem v Děčíně, Na Vinici 1227/32, PSČ 405 02, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 44 ICm 1191/2012, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. Ch. , vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 44 INS 21548/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. října 2014, č. j. 44 ICm 1191/2012, 103 VSPH 261/2013-54 (KSUL 44 INS 21548/2011), takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 3. května 2013, č. j. 44 ICm 1191/2012-37, zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen insolvenční soud ) žalobu, kterou se žalobce (LAURENCE AND PARTNERS LIMITED) domáhal vůči žalovanému (insolvenčnímu správci dlužníka J. Ch.) určení pravosti své pohledávky ve výši 750.000 Kč (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žalobu zamítl pro předčasnost (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále též jen o. s. ř. ) [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 3 o. s. ř. a § 218 o. s. ř. jako bezpředmětné (v důsledku okolností nastalých po jeho vydání).
Učinil tak proto, že v průběhu dovolacího řízení vzal dovolatel přihlášku pohledávky zpět v rozsahu, jenž je předmětem řízení v tomto incidenčním sporu. Insolvenční soud vzal zpětvzetí přihlášky na vědomí usnesením ze dne 26. června 2015, č. j. KSUL 44 INS 21548/2011-P3-4, které nabylo právní moci 17. července 2015. V rozsahu zpětvzetí skončila věřitelova účast v insolvenčním řízení [§ 184 odst. 1 věta poslední zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)]. Spor o určení pravosti a výše pohledávky, jejíž přihlášku vzal věřitel zpět, tak ztrácí smysl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a tím, že žalobce toto právo vůči insolvenčnímu správci nemá (§ 202 odst. 1 insolvenčního zákona).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 20. srpna 2015

JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu