29 Cdo 1484/2008
Datum rozhodnutí: 15.07.2008
Dotčené předpisy: § 107a předpisu č. 99/1963Sb., § 11 odst. 2 předpisu č. 191/1950Sb.




29 Cdo 1484/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Č.r. M. f., proti žalovaným 1) G. p., a. s., a 2) M. d. z. P. a. s., oběma zastoupeným JUDr. J. V., advokátem, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 Cm 18/2005, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. března 2007, č.j. 4 Cmo 19/2007-240 takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaných usnesením ze dne 15. března 2007, č. j. 4 Cmo 19/2007-240, potvrdil usnesení ze dne 11. prosince 2006, č.j. 17 Cm 18/2005-218, jímž Krajský soud v Ostravě připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně Č. k. a. vstoupil Ing. P. M..

Odvolací soud, odkazuje na ustanovení čl. I § 11 odst. 2 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen směnečný zákon ), ve spojení s ustanovením § 107a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), uzavřel, že zajišťovací rektasměnka (rozuměj směnka, o jejíž úhradě bylo Krajským soudem v Ostravě rozhodnuto směnečným platebním rozkazem ze dne 16. října 2003, č.j. 17 Sm 293/2003-29, proti němuž podaly obě žalované námitky) byla smlouvou ze dne 13. července 2006 postoupena na Ing. P. M. Přitom zdůraznil, že: a/ při převodu práv ze směnky není možné žádné omezení, neboť směnka je převoditelná neomezeně a jejímu oběhu nelze žádným způsobem zabránit a b/ skutečnost, že jde o rektasměnku, neznamená nemožnost směnku převést, nýbrž má vliv pouze na to, jakým způsobem k jejímu převodu dochází.

Proti tomuto usnesení podaly žalované dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím zpochybňují správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.

Dovolatelky zdůrazňují, že nezbytnou podmínkou pro vydání směnečného platebního rozkazu je, aby návrh byl podán oprávněným majitelem směnky, tj. osobou, které byla směnka vystavena nebo osobou, které svědčí nepřetržitá řada indosamentů . V případě rektasměnky - pokračují dovolatelky - nedochází k indosaci, ale k pouhé cessi směnečné pohledávky, takže nabyvatel směnečné pohledávky nenabývá práva směnečného věřitele a není tak ani aktivně legitimován k podání návrhu na vydání směnečného platebního příkazu . Jelikož nabyvatel získává pouze pohledávku ze směnky na základě běžné občanskoprávní cesse , uplatní se pro takový převod ustanovení § 525 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož nelze postoupit pohledávku, jestliže by postoupení odporovalo dohodě s dlužníkem. Je-li směnka vystavena s doložkou nikoli na řad , nelze ji indosovat na třetí osobu, ale je ji možné cedovat; uzavřou-li současně s vystavením rektasměnky výstavce a remitent dohodu, kterou vyloučí možnost postoupení pohledávky z rektasměnky, nemůže platně k postoupení pohledávky na třetí osobu dojít.

Proto dovolatelky požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil.

Ke dni 31. prosince 2007 Č. k. a. zanikla bez likvidace a jejím právního nástupcem je stát, zastoupený M.f. (§ 20 zákona č. 239/2001 Sb.). Soud prvního stupně proto - v souladu s ustanovením § 107 odst. 1 a 3 o. s. ř. - usnesením ze dne 12. února 2008, č.j. 17 Cm 18/2005-271, které nabylo právní moci 5. března 2008, rozhodl, že v řízení bude pokračováno na straně žalobkyně s Č.r. M. f.

Dovolání žalovaných, které je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř. odmítl jako zjevně bezdůvodné.

Učinil tak proto, že forma převodu rektasměnky (postupní smlouva - § 524 občanského zákoníku) jednoznačně vyplývá z ustanovení čl. I § 11 odst. 2 směnečného zákona a závěr, podle něhož dohody zakazující převod směnky nezakládají neplatnost takového převodu, je v soudní praxi ustálen (k tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2006, sp. zn. 29 Odo 280/2005, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2006, pod číslem 118, jakož i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2004, sp. zn. 5 Cmo 242/2004, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, č. 10, ročník 2005).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. července 2008

29 Cdo 1484/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Č.r. M. f., proti žalovaným 1) G. p., a. s., a 2) M. d. z. P. a. s., oběma zastoupeným JUDr. J. V., advokátem, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 Cm 18/2005, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. března 2007, č.j. 4 Cmo 19/2007-240 takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaných usnesením ze dne 15. března 2007, č. j. 4 Cmo 19/2007-240, potvrdil usnesení ze dne 11. prosince 2006, č.j. 17 Cm 18/2005-218, jímž Krajský soud v Ostravě připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně Č. k. a. vstoupil Ing. P. M..

Odvolací soud, odkazuje na ustanovení čl. I § 11 odst. 2 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen směnečný zákon ), ve spojení s ustanovením § 107a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), uzavřel, že zajišťovací rektasměnka (rozuměj směnka, o jejíž úhradě bylo Krajským soudem v Ostravě rozhodnuto směnečným platebním rozkazem ze dne 16. října 2003, č.j. 17 Sm 293/2003-29, proti němuž podaly obě žalované námitky) byla smlouvou ze dne 13. července 2006 postoupena na Ing. P. M. Přitom zdůraznil, že: a/ při převodu práv ze směnky není možné žádné omezení, neboť směnka je převoditelná neomezeně a jejímu oběhu nelze žádným způsobem zabránit a b/ skutečnost, že jde o rektasměnku, neznamená nemožnost směnku převést, nýbrž má vliv pouze na to, jakým způsobem k jejímu převodu dochází.

Proti tomuto usnesení podaly žalované dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím zpochybňují správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.

Dovolatelky zdůrazňují, že nezbytnou podmínkou pro vydání směnečného platebního rozkazu je, aby návrh byl podán oprávněným majitelem směnky, tj. osobou, které byla směnka vystavena nebo osobou, které svědčí nepřetržitá řada indosamentů . V případě rektasměnky - pokračují dovolatelky - nedochází k indosaci, ale k pouhé cessi směnečné pohledávky, takže nabyvatel směnečné pohledávky nenabývá práva směnečného věřitele a není tak ani aktivně legitimován k podání návrhu na vydání směnečného platebního příkazu . Jelikož nabyvatel získává pouze pohledávku ze směnky na základě běžné občanskoprávní cesse , uplatní se pro takový převod ustanovení § 525 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož nelze postoupit pohledávku, jestliže by postoupení odporovalo dohodě s dlužníkem. Je-li směnka vystavena s doložkou nikoli na řad , nelze ji indosovat na třetí osobu, ale je ji možné cedovat; uzavřou-li současně s vystavením rektasměnky výstavce a remitent dohodu, kterou vyloučí možnost postoupení pohledávky z rektasměnky, nemůže platně k postoupení pohledávky na třetí osobu dojít.

Proto dovolatelky požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil.

Ke dni 31. prosince 2007 Č. k. a. zanikla bez likvidace a jejím právního nástupcem je stát, zastoupený M.f. (§ 20 zákona č. 239/2001 Sb.). Soud prvního stupně proto - v souladu s ustanovením § 107 odst. 1 a 3 o. s. ř. - usnesením ze dne 12. února 2008, č.j. 17 Cm 18/2005-271, které nabylo právní moci 5. března 2008, rozhodl, že v řízení bude pokračováno na straně žalobkyně s Č.r. M. f.

Dovolání žalovaných, které je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř. odmítl jako zjevně bezdůvodné.

Učinil tak proto, že forma převodu rektasměnky (postupní smlouva - § 524 občanského zákoníku) jednoznačně vyplývá z ustanovení čl. I § 11 odst. 2 směnečného zákona a závěr, podle něhož dohody zakazující převod směnky nezakládají neplatnost takového převodu, je v soudní praxi ustálen (k tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2006, sp. zn. 29 Odo 280/2005, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2006, pod číslem 118, jakož i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2004, sp. zn. 5 Cmo 242/2004, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, č. 10, ročník 2005).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. července 2008

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu

předseda senátu