29 Cdo 1452/2000
Datum rozhodnutí: 26.10.2000
Dotčené předpisy:




29 Cdo 1452/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně J. B., zast. advokátem, proti žalovanému Zemědělskému obchodnímu družstvu J., v likvidaci, zast. advokátem, o zaplacení 131.615,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 16 C 189/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.4.1999, čj. 11 Co 234/99- 76, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 4. 1999, č.j. 11 Co 234/99-76 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19.10.1998, č.j. 16 C 189/97-58 tak, že zamítl žalobu na zaplacení 131.615,- Kč s příslušenstvím, jako podílu z transformace zemědělského družstva podle § 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb. (dále jen transformační zákon").

V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že z doplňující výpovědi žalobkyně zjistil, že vlastnictví k pozemkům, které jí byly vydány, převedla na syna a vnuka v roce 1992. Na těchto pozemcích hospodaří na základě uzavřené smlouvy o nájmu. Jako samostatně hospodařící rolník se zaevidovala v roce 1995. V té době hospodařit nemohla, neboť pozemky byly v nájmu zemědělského družstva. Již v roce 1994 však požádala družstvo o ukončení nájmu pozemků s tím, že jí budou vydány po vytýčení hranic. Pozemky měly být původně vyměřeny do konce října 1995, k tomu však nedošlo, i když se průběžně informovala, kdy budou pozemkové úpravy probíhat, neboť jinou činnost prakticky nemohla provádět. Na předmětných pozemcích družstvo na podzim 1995 zasilo ozimou pšenici a k vyměření pozemků došlo v dubnu 1996. K vyplacení majetkového podílu vyzvala družstvo před vyměřením pozemků. První činnost, kterou mohla provádět bylo, že v létě z výměry 5,5 ha sklidila ozimou pšenici. Na zbývající výměře okolo 5,5 ha sklidilo ozimou pšenici družstvo. Jednalo se o pozemky, které patřily její sestře a tyto pozemky jí byly vráceny v roce 1997. Až v tomto roce uzavřela se sestrou smlouvu o nájmu těchto pozemků a na pozemcích také hospodaří.

Podle § 13 odst. 2 transformačního zákona musí být oprávněné osobě, která se nestane účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu a provozuje zemědělskou výrobu, vydán majetkový podíl z transformace do 90 dnů ode dne, kdy o jeho vydání písemně požádala. Okresní soud uzavřel, že když žalobkyně prokázala, že podniká v zemědělské výrobě, má k dispozici pozemky, na kterých hospodaří, hospodaří podnikatelským způsobem, vede dokumentaci o své podnikatelské činnosti, je plátcem daně z příjmu fyzických osob, přičemž v rámci přiznání k této dani jako nejvyšší základ svého příjmu uvádí právě zemědělskou výrobu, splňuje podmínky § 13 odst. 2 transformačního zákona a žalovaný ji měl do devadesáti dnů od doručení výzvy majetkový podíl vydat.

Odvolací soud se zabýval nejprve otázkou, jaký rozsah a charakter provozování zemědělské výroby" naplňuje podmínku transformačního zákona pro splatnost majetkového podílu v devadesátidenní lhůtě. Dospěl k závěru, že je zapotřebí, aby provozování zemědělské výroby bylo prováděno podnikatelsky, tj. fyzickou osobou zapsanou v evidenci soukromě hospodařících zemědělců, přičemž tato podmínka musí být splněna ke dni podání žádosti o vydání majetkového podílu.

Z provedeného dokazování je zřejmé, že tato podmínka u žalobkyně splněna nebyla. Žalobkyně odeslala výzvu k vydání majetkového podílu 27.3.1996. Jak sama vypověděla, v té době žádnou zemědělskou činnost neprovozovala. Přitom v době, kdy zaslala výzvu k vydání majetkového podílu, již nebyla vlastníkem předmětných pozemků a neměla je ani v nájmu. Nájemní poměr k těmto pozemkům skončil žalovanému teprve vytýčením hranic pozemků dnem 23.4.1996. Protože žalobkyně v řízení neprokázala, že ke dni podání žádosti o vydání majetkového podílu provozovala zemědělskou výrobu, odvolací soud její žalobu zamítl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně zastoupená advokátem v otevřené lhůtě dovolání. Co do přípustnosti odkázala na ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), co do důvodu na ustanovení § 241 odst. 2 (správně má být 3) písm. d) o.s.ř.

V dovolání uvedla, že v době, kdy požádala o vydání majetkového podílu podnikat nemohla, neboť její zemědělské podnikání bylo závislé na vydání pozemků žalovaným, k němuž mohlo dojít až po jejich vyměření. Protože všechny její pozemky byly vloženy do družstva, mohla na nich hospodařit až po jejich vrácení, což také učinila. Přitom se jako zemědělec registrovala ještě před jejich vrácením. Dovolatelka dále tvrdí, že ke splnění podmínky vydání majetkového podílu podle § 13 odst. 2 transformačního zákona postačuje, jestliže se oprávněná osoba stane podnikatelem v oboru zemědělství kdykoli během sedmileté lhůty.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.

V projednávané věci soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně prokázala, že provozuje zemědělskou výrobu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 2 transformačního zákona. Odvolací soud pak založil své rozhodnutí na tom, že žalobkyně zemědělskou výrobu neprovozovala v době, kdy požádala o vydání majetkového podílu podle § 13 odst. 2 transformačního zákona, ale začala ji provozovat až poté, co jí žalovaný vrátil pozemky, sdružené v družstvu. Tuto skutečnost vypověděla sama žalobkyně a ani v dovolání ji nezpochybňuje. Z toho odvolací soud dovodil, že žalobkyně nesplňovala v době, kdy požádala o vydání majetkového podílu, zákonem stanovené podmínky pro jeho vydání ve lhůtě podle § 13 odst. 2 transformačního zákona.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy jedinou překážkou toho, aby žalobkyně skutečně provozovala zemědělskou výrobu bylo to, že jí žalovaný nevydal pozemky, k jejichž vydání byl povinen, přičemž žalobkyně sama všechny podmínky pro to, aby mohla zemědělskou výrobu provozovat splnila, a bez zbytečného odkladu poté, co odpadla překážka, bránící ji v provozování zemědělské výroby, tuto výrobu provozovat začala, nelze ji přičítat k tíži to, že ji žalovaný bránil ve faktickém naplnění podmínky provozování zemědělské výroby. Takový výklad ustanovení § 13 odst. 2 transformačního zákona by byl v rozporu s jeho účelem, kterým je umožnit oprávněným osobám podnikatelskou činnost s využitím prostředků z vydaného majetkového podílu v družstvu. Protože ani odvolací soud nezpochybnil, že žalobkyně vytvořila všechny předpoklady, které sama vytvořit mohla k zahájení zemědělské výroby a protože tuto výrobu bez zbytečného odkladu po odpadnutí překážky vytvořené družstvem zahájila, nelze než uzavřít, že splnila podmínky ustanovení § 13 odst. 2 transformačního zákona a družstvu proto vznikla povinnost vydat jí majetkový podíl ve lhůtě stanovené v tomto ustanovení.

Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), rozsudek odvolacího soudu podle § 243b odst. 1, části věty za středníkem a odst. 2 o.s.ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta prvá o.s.ř.).



Právní názor dovolacího je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o.s.ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 26. října 2000

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová