29 Cdo 1436/2014
Datum rozhodnutí: 31.08.2015
Dotčené předpisy: § 56a odst. 2 předpisu č. 513/1991Sb., § 66 odst. 6 předpisu č. 513/1991Sb.



29 Cdo 1436/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatelky BDO Finkonsult s. r. o. , se sídlem v Plzni, Prešovská 194/15, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 40527034, zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, PSČ 110 00, za účasti společnosti BDO Audit s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1980/5, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45314381, zastoupené JUDr. Tomášem Prokopcem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 285/19, PSČ 120 00, o zaplacení 150.788 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 37/2011, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. října 2013, č. j. 7 Cmo 371/2012-86, takto:

I. Dovolání se zamítá .
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit společnosti BDO Audit s. r. o. na náhradu nákladů dovolacího řízení 9.002 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. května 2012, č. j. 37 Cm 37/2011-54, zamítl žalobu o zaplacení 150.788 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze rozsudkem (v písemném vyhotovení označeným jako usnesení) ze dne 11. října 2013, č. j. 7 Cmo 371/2012-86, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a změnil jej ve výroku II. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Soudy vyšly z toho, že:
1) Společnost BDO Audit s. r. o. (dále též jen BDO Audit ) se na základě dohody uzavřené dne 2. ledna 1993 se společností BDO BINDER B. V. stala členkou mezinárodní organizace označené jako BDO, která poskytuje auditorské, daňové a jiné služby v oblasti účetnictví . BDO Audit byla udělena nepřevoditelná licence, právo užívat zkratku BDO, technické příručky BDO a software BDO a právo uzavírat se subjekty na území České republiky sublicenční smlouvy.
2) Navrhovatelka byla zapsána do obchodního rejstříku dne 17. prosince 1991. Její předmět podnikání je totožný s předmětem podnikání BDO Audit. K datu 7. ledna 1994 byl v obchodním rejstříku u navrhovatelky zapsán BDO Audit jako společník se vkladem 60.000 Kč a s 30% obchodním podílem.
3) Dne 11. listopadu 1997 uzavřel BDO Audit s navrhovatelkou smlouvu, která navrhovatelku opravňovala k zastupování BDO v regionu Západní Čechy .
4) Dne 15. ledna 2004 uzavřel BDO Audit s navrhovatelkou sublicenční smlouvu, která měla podle svého článku 16 zaniknout dnem ukončení členské smlouvy uzavřené mezi BDO Audit a BDO BINDER B.V.
5) Dne 1. ledna 2010 uzavřel BDO Audit se společností BDO International Limited dohodu o přistoupení, na základě které se BDO Audit stal členskou firmou a kterou byla k 1. lednu 2010 zrušena práva a povinnosti podle shora citované dohody uzavřené dne 2. ledna 1993 se společností BDO BINDER B. V. K 1. lednu 2010 tudíž zanikla i sublicenční smlouva uzavřená mezi navrhovatelkou a BDO Audit.
6) BDO Audit odmítl s navrhovatelkou uzavřít novou sublicenční smlouvu.
7) Navrhovatelka se domáhá zaplacení 150.788 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která jí měla vzniknout tím, že v důsledku neuzavření nové sublicenční smlouvy nemohla poskytnout své služby společnostem ze skupiny ENERGIE AG.
Na tomto základě, s odkazem na § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen obč. zák. ), na § 265, na § 56a a na § 65 odst. 1 ve spojení s § 136 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen obch. zák. ), dospěl odvolací soud stejně jako soud prvního stupně k závěru, že navrhovatelka nemá za BDO Audit tvrzenou pohledávku na náhradu škody, neboť BDO Audit tím, že s navrhovatelkou novou sublicenční smlouvu neuzavřel, neporušil žádnou zákonnou nebo smluvní povinnost.
Odvolací soud zdůraznil, že společenská smlouva neobsahuje žádná omezení společníka týkající se zákazu konkurence , v důsledku čehož se na společníky nevztahuje zákaz konkurence ani nároky dle § 66 odst. 6 obch. zák. . Nesouhlasil ani s názorem navrhovatelky, že BDO Audit jakožto společníku svědčí povinnost péče řádného hospodáře.
Podle odvolacího soudu není porušením principu loajality ani porušením § 56a obch. zák., jestliže společník společnosti s ručením omezeným, jsa s touto společností v konkurenčních vztazích v rámci podnikání, jedná v rámci své podnikatelské činnosti, tedy provozuje svou podnikatelskou činnost. V rámci této činnosti může a nemusí takový společník coby nositel licence uzavřít sublicenční smlouvu (se společností) Tím spíše pak není (takové jednání) v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, když za poctivý obchodní styk lze považovat naplňování předmětu podnikání jak společníka, tak i společnosti . To platí tím spíše, že navrhovatelce i BDO Audit bylo jejich postavení na trhu známo již v době, kdy se BDO Audit stal společníkem navrhovatelky.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, resp., při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to
1) otázky vztahu povinnosti společníka chovat se vůči společnosti loajálně a jeho kontraktační svobody ,
2) otázky, zda jednání poškozující společnost může být posouzeno jako jednání v rozporu s § 56a obch. zák., a
3) výkladu § 66 odst. 6 obch. zák.
Dovolatelka, poukazujíc na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2007, sp. zn. 29 Odo 387/2006 (který je veřejnosti dostupný stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu 2001 na webových stránkách Nejvyššího soudu), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 1007/2005, dovozuje, že BDO Audit odmítnutím uzavřít s dovolatelkou novou sublicenční smlouvu porušil povinnost loajality (neboť upřednostnil své zájmy před zájmem dovolatelky) a jednal i v rozporu s dobrými mravy. Jednání BDO Audit považuje dovolatelka za svévolné, činěné za účelem získání dovolatelčiny klientely.
Oproti odvolacímu soudu má dovolatelka za to, že jednání BDO Audit, jehož cílem byla realizace zisku, kterého by jinak nedosáhl, na úkor společnosti a tudíž i ostatních společníků, odporuje i § 56a odst. 2 obch. zák.
Dovolatelka konečně považuje za nesprávný i závěr odvolacího soudu, podle něhož nelze odpovědnost BDO Audit posoudit podle § 66 odst. 6 obch. zák. Společník jako jediná osoba rozhodující o uzavření nebo neuzavření pro společnost životně důležité sublicenční smlouvy mohl podstatným způsobem ovlivnit chování společnosti, a je proto podle dovolatelky v souladu s § 66 odst. 6 obch. zák. ve spojení s § 194 odst. 5 obch. zák. a § 135 odst. 2 obch. zák. plně odpovědný za škodu, kterou neuzavřením sublicenční smlouvy společnosti způsobil.
Dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
BDO Audit považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné, dovolání za nepřípustné, resp. nedůvodné, a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popř. zamítl.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení dovolatelkou shora vytčených otázek hmotného práva, které nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny; není však důvodné.
1) K principu loajality společníka společnosti s ručením omezeným.
Dovolatelce lze přisvědčit, že společník společnosti s ručením omezeným je vůči své společnosti povinován nezbytnou loajalitou (srov. dovolatelkou citovaný rozsudek ze dne 26. června 2007, sp. zn. 29 Odo 387/2006, a dále např. usnesení ze dne 22. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 3704/2009, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročníku 2012, pod číslem 7, usnesení ze dne 17. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 2005/2012, usnesení ze dne 17. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 1441/2012, či usnesení ze dne 27. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 2731/2013).
Nicméně pouze z principu loajality nelze dovozovat povinnost společníka přenechat společnosti ze svého majetku určitou věc, právo či jinou majetkovou hodnotu, byť by byly potřebné pro podnikání společnosti.
Současně nelze přehlédnout, že společníka nestíhá ex lege zákaz konkurence; případná omezení může pro společníky upravit společenská smlouva (§ 136 obch. zák.). Jestliže tak neučiní, společník může (mimo jiné) podnikat ve stejném či obdobném oboru jako společnost. Podniká-li společník ve stejném oboru a na stejném trhu, logicky společnosti konkuruje, a získává obchody i na její úkor.
Ani z principu loajality přitom neplyne povinnost společníka, který této zákonné možnosti využije, aby uzavíral obchody se svojí společností či své společnosti (která je ve vztahu k němu soutěžitelem) poskytoval jakoukoliv konkurenční výhodu.
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že BDO Audit nebyl z titulu loajality povinen uzavřít s dovolatelkou novou sublicenční smlouvu.
2) K zákazu zneužití podle § 56a odst. 2 obch. zák.
Ustanovení § 56a odst. 2 obch. zák. reguluje vztahy uvnitř společnosti, nikoliv např. vztahy mezi soutěžiteli. Už z tohoto důvodu nelze uvažovat o jeho aplikaci na dovolatelkou vytýkané jednání BDO Audit. Obecně pak lze konstatovat, že nebyl-li BDO Audit povinen uzavřít s dovolatelkou novou sublicenční smlouvu; nelze její neuzavření považovat za jednání, jehož cílem je zneužívajícím způsobem znevýhodnit jiného společníka. Z dovolání ostatně ani neplyne, že by dovolatelka nemohla své služby i nadále nabízet, byť mimo organizaci BDO.
3) K výkladu § 66 odst. 6 obch. zák.
Nejvyšší soud sdílí názor dovolatelky, podle kterého společník s ručením omezeným může být osobou, která na základě dohody, podílu na společnosti či jiné skutečnosti ovlivňuje podstatným způsobem chování společnosti, přestože není orgánem ani členem orgánů společnosti (srov. např. shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2007, sp. zn. 29 Odo 387/2006).
Nicméně za takové ovlivnění nelze v poměrech projednávané věci považovat pouhé neuzavření sublicenční smlouvy, a to bez ohledu na to, že tato skutečnost mohla mít vliv na podnikání dovolatelky. Jak plyne z výše uvedeného, BDO Audit jakožto soutěžitel konkurující dovolatelce nebyl povinen sublicenční smlouvu uzavřít.
Jelikož se dovolatelce nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, a Nejvyšší soud neshledal ani vady řízení, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), zamítl dovolání podle § 243d písm. a) o. s. ř.
Podle § 200e odst. 1, odst. 3 věty druhé o. s. ř. a § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. se ve věcech sporu mezi společníkem a společností, jde-li o vztahy týkající se účasti na společnosti, rozhoduje usnesením. Skutečnost, že soud nižšího stupně rozhodl o věci samé rozsudkem (ačkoliv měl rozhodnout usnesením), nezbavuje soud vyššího stupně povinnosti rozhodnout o opravném prostředku proti takovému rozhodnutí (o odvolání nebo o dovolání) usnesením. To, že soud rozhodl jinou kvalitativně vyšší, leč v rozporu s procesním předpisem zvolenou formou rozhodnutí, je vadou řízení, která nemohla mít vliv na správnost rozhodnutí (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2000, pod číslem 45). Proto Nejvyšší soud i v této věci rozhodl o dovolání usnesením (§ 243f odst. 4 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo zamítnuto a BDO Audit vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Náklady řízení sestávají z odměny za zastupování advokátem, jež podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5. a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí 7.140 Kč, a náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., s připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.562 Kč tak Nejvyšší soud přiznal BDO Audit k tíži navrhovatelky celkem 9.002 Kč.
K důvodům, pro které Nejvyšší soud při výpočtu odměny za zastupování vycházel z advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.


V Brně dne 31. srpna 2015

JUDr. Petr Š u k
předseda senátu