29 Cdo 1425/2015
Datum rozhodnutí: 30.09.2015
Dotčené předpisy: § 156 odst. 2 obch. zák., § 237 o. s. ř.



29 Cdo 1425/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky Sokato a. s. , se sídlem v Brně, Staré náměstí 225/27a, PSČ 619 00, identifikační číslo osoby 25588184, zastoupené Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, za účasti společnosti LYCKEBY AMYLEX, a. s. , se sídlem v Horažďovicích, Strakonická 946, PSČ 341 01, identifikační číslo osoby 49790340, zastoupené JUDr. Jaroslavem Šímou, advokátem, se sídlem v Plzni, Radyňská 479/5, PSČ 326 00, o vydání opisu seznamu akcionářů společnosti, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 172/2008, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2014, č. j. 7 Cmo 269/2013-115, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Navrhovatelka je povinna zaplatit společnosti LYCKEBY AMYLEX, a. s. na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 28. února 2013, č. j. 44 Cm 172/2008-70, zamítl návrh na vydání opisu seznamu akcionářů právní předchůdkyně společnosti LYCKEBY AMYLEX, a. s. (dále jen společnost ) [výrok I. ] a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., změnil jej co do výše náhrady nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen z o. s. ř. ).
Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř., neboť dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož zanikne-li akcionáři účast v akciové společnosti, zaniká mu i právo na vydání opisu seznamu akcionářů podle § 156 odst. 2 věty třetí zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ), plyne z označeného ustanovení (podle nějž je společnost povinna vydat opis toliko svému akcionáři), jakož i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. obdobné závěry formulované Nejvyšším soudem v poměrech společnosti s ručením omezeným v usnesení ze dne 20. května 2014, sp. zn. 29 Cdo 2189/2012, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2015, pod číslem 84 nebo v usnesení ze dne 18. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 3677/2012, která jsou veřejnosti dostupná stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. ledna 2001 na webových stránkách dovolacího soudu).
Obdobně, jako je tomu v případě práva společníka společnosti s ručením omezeným na poskytnutí informací a nahlížení do dokladů společnosti podle § 122 odst. 2 obch. zák., či práva zastupovat společnost podle § 131a obch. zák. (srov. výše označená rozhodnutí Nejvyššího soudu), náleží právo na vydání opisu seznamu akcionářů podle § 156 odst. 2 věty třetí obch. zák. toliko akcionáři. Jde o právo, které plyne z účasti na akciové společnosti a je součástí podílu na této společnosti ve smyslu § 61 odst. 1 obch. zák., který je v souladu s označeným ustanovením a § 155 obch. zák. představován akcií. Ztratí-li určitá osoba postavení akcionáře (přestane-li být vlastníkem akcií), ztrácí zásadně i práva do akcie vtělená, včetně práva na vydání opisu seznamu akcionářů. Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelce nesvědčí aktivní věcná legitimace, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. dále např. pro poměry družstev usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2014, sp. zn. 29 Cdo 1741/2013).
S ohledem na uvedené pak dovolání nečiní přípustným ani otázka případného právního zájmu bývalého akcionáře na vydání opisu seznamu akcionářů; jestliže bývalému akcionáři právo podle § 156 odst. 2 věty třetí obch. zák. nesvědčí, nemá žádný význam posuzovat okolnosti, které mohou dokládat jeho trvající zájem na vydání opisu seznamu akcionářů.
Namítá-li dovolatelka, že společnost nemůže těžit z porušení povinnosti vydat opis seznamu akcionářů, přehlíží, že jak se podává z napadeného rozhodnutí v poměrech projednávané věci právní předchůdkyně společnosti povinnost podle § 156 odst. 2 věty třetí obch. zák. neporušila. Dovolatelka ztratila postavení akcionářky ke dni 27. září 2008 (dva dny po podání žádosti o vydání opisu), tedy dříve, než uplynula lhůta k vydání opisu seznamu akcionářů podle označeného ustanovení. Jinými slovy právní předchůdkyně společnosti nebyla ke dni 27. září 2008 v prodlení se splněním povinnosti vydat opis seznamu akcionářů, a po uvedeném datu jej již dovolatelce vydat podle § 156 odst. 2 věty třetí obch. zák. nemohla. V obecné poloze pak Nejvyšší soud poznamenává, že případné prodlení akciové společnosti se splněním povinnosti vydat opis seznamu akcionářů by nevedlo k zachování tohoto práva osobě, která ztratila postavení akcionáře, nicméně mohlo by založit vznik práva takové osoby na náhradu tím způsobené újmy.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2015
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu