29 Cdo 1393/2015
Datum rozhodnutí: 30.09.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



29 Cdo 1393/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně SaKOTA CZ s. r. o. , se sídlem v Praze 6, České družiny 1939/35, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 60732229, proti D. S. , zastoupenému JUDr. Martinem Týle, advokátem, se sídlem v Pardubicích, Škroupova 561, PSČ 530 03, zaplacení částky 220.861 Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 127 C 124/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 29. září 2014, č. j. 18 Co 356/2014-182, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.519 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 12. května 2014, č. j. 127 C 124/2011-145, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 220.861 Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), odmítl. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř., neboť dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož lze určit výši škody způsobené porušením povinnosti podat insolvenční návrh ve smyslu § 98 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), i dříve s ohledem na individuální posouzení průběhu insolvenčního řízení než v souvislosti s rozvrhovým usnesením, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. obdobně v poměrech zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 4968/2009, uveřejněný pod číslem 93/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2015, sp. zn. 29 Cdo 924/2013, které jsou veřejnosti přístupné stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu 2001 na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Dovozuje-li dovolatel, že je stále ještě reálná možnost poměrného uspokojení žalobkyně (jakožto věřitelky) v probíhajícím insolvenčním řízení, brojí proti opačným skutkovým závěrům soudů nižších stupňů, které však v dovolacím řízení nemohou být přezkoumány (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. září 2015

JUDr. Petr Š u k
předseda senátu