29 Cdo 1343/2008
Datum rozhodnutí: 31.03.2010
Dotčené předpisy: § 19 odst. 2 ZKV ve znění do 31.12.2007, § 154 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2007







29 Cdo 1343/2008


U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobců
a/ A. M
., a
b/ V. M.,
obou zastoupených Mgr. Vladimírem Buršíkem, advokátem, se sídlem v Rumburku, Palackého 205/4, PSČ 408 01, proti žalovanému
JUDr. J. K
. bytem ve Varnsdorfu, Dvořákova 1684/14, PSČ 407 47, jako správci konkursní podstaty úpadce Ing. L. M., o vyloučení spoluvlastnického podílu k nemovitostem ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 44 Cm 62/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2006, č. j. 15 Cmo 169/2006-146, takto:


I. Dovolání
se odmítá.

II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í:


Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 21. prosince 2005, č. j. 44 Cm 62/2003-88, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu, kterou se žalobci (a/ A. M. a b/ V. M. domáhali vůči žalovanému (správci konkursní podstaty úpadce Ing. L. M.) vyloučení ve výroku označených spoluvlastnických podílů k nemovitostem ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce.

Dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen o. s. ř. ), jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou

v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolatelé pak (oproti svému mínění) nepředkládají Nejvyššímu soudu k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je pak možné
-
z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v § 241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle § 237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o. s. ř.).

Tvrzením, že jí žalovaný řádně nedoručil výzvu ze dne 24. července 2002, k plnění dle § 27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen ZKV ), a že výzva jí byla doručena až po soupisu nemovitostí do konkursní podstaty, dovolatelka a/ oponuje opačnému skutkovému závěru odvolacího soudu, podle něhož z důkazů provedených před soudem prvního stupně jednoznačně vyplývá, že tato výzva žalobcům řádně doručena byla; uplatňuje tak dovolací důvod dle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím však (jak vyloženo výše) přípustnost dovolání v projednávané věci rovněž založit nelze (srov. výslovné znění uvedeného ustanovení).

Ostatně, Nejvyšší soud již v rozsudku uveřejněném pod číslem 24/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uzavřel, že pro závěr o opodstatněnosti soupisu příslušného majetku do konkursní podstaty úpadce je určující, že předpoklady takového soupisu nastaly nejpozději v době, kdy soud rozhodl o vylučovací žalobě (srov. § 154 odst. 1 o. s. ř.). Skutečnost, že zákonné podmínky takového soupisu nastaly později než v době soupisu, může mít význam (jen) z hlediska možné odpovědnosti za škodu způsobenou předčasným soupisem osobě, o jejíž majetek šlo, a z hlediska možného sporu o případné užitky vzešlé z tohoto majetku v době, kdy sepsán býti neměl.

Nejvyšší soud neměl důvod připustit dovolání ani pro zodpovězení otázky, zda žalovaný mohl zpeněžit majetek zapsaný do konkursní podstaty v situaci, kdy o žalobě o vyloučení tohoto majetku z konkursní podstaty nebylo ještě rozhodnuto. Její řešení není pro rozhodnutí projednávané věci významné, neboť v poměrech dovolatelů se nemůže projevit změnou výroku napadeného rozhodnutí; důvod vyloučit tento majetek z konkursní podstaty nezakládá ani odpověď, že takové zpeněžení nebylo možné (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

K námitce, že se soudy měly z moci úřední zabývat (ne)přípustností zastoupení dovolatele b/ úpadcem jako obecným zmocněncem (jež dovolatelé mají za rozporné s ustanovením § 14 odst. 1 písm. a/ ZKV), jejímž prostřednictvím dovolatelé uplatňují dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. , Nejvyšší soud uvádí, že ani takto tvrzená vada nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu. Již po bodem XXIII. stanoviska svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (str. 364-366 /188-190/), Nejvyšší soud vysvětlil, že úpadce prohlášením konkursu neztrácí způsobilost být účastníkem v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty, ani způsobilost procesní. Kromě toho, že tato argumentace není objektivně způsobilá založit přípustnost dovolání ve vztahu k dovolatelce a/, nelze přehlédnout, že dovolatel b/ se jejím prostřednictvím pokouší (v rozporu s ustanovením § 2 o. s. ř.) těžit na úkor druhé strany sporu z procesní situace, kterou svým jednáním (tím, že si úpadce zvolil jako svého zástupce) sám vyvolal.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., když dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně 31. března 2010

JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu