29 Cdo 1319/2008
Datum rozhodnutí: 30.04.2008
Dotčené předpisy: § 14 předpisu č. 328/1991Sb., § 19 předpisu č. 328/1991Sb.




29 Cdo 1319/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně A. P. spol. s r. o., zastoupené JUDr. M. R., advokátem, proti žalovanému JUDr. Z. B., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně N. s. r. o., o vyloučení částky 437.321,- Kč ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně a zaplacení téže částky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55 Cm 83/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. listopadu 2007, č.j. 9 Cmo 274/2007-53, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 12. června 2007, č.j. 55 Cm 83/2005-35, jímž Krajský soud v Brně zamítl žalobu o vyloučení částky 437.321,- Kč ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně a zaplacení téže částky.

Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně mohla uplatnit peněžitou pohledávku vůči N. s. r. o. (dále jen úpadkyně ), vzniklou před prohlášením konkursu, formou žaloby na plnění pouze do okamžiku prohlášení konkursu na její majetek, s tím, že po prohlášení konkursu je pohledávka uspokojitelná jen v rámci konkursu [§ 14 odst. 1 písm. d/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV )].

K otázce prosaditelnosti nároku prostřednictvím vylučovací žaloby podle ustanovení § 19 odst. 2 ZKV zdůraznil, že předmětem takové žaloby sice může být i peněžité plnění, a to: a/ jde-li o náhradní peněžité plnění získané správcem konkursní podstaty za zpeněžený majetek, který by jinak sám byl (mohl být) předmětem vylučovací žaloby nebo b/ jde-li o vyloučení jednotlivě určených (individualizovaných) peněz (konkrétních mincí či bankovek) . O žádný z těchto případů však v projednávané věci nejde.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř ) a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., namítajíc, že: 1/ řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a 2/ rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka je přesvědčena, že platba poukázaná bezhotovostně na účet úpadkyně je individuálně určitelná , přičemž není pochyb o tom, že šlo o plnění třetí osoby, které po právu náleželo žalobkyni a nikoli úpadkyni. Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný považuje dovolání za nepřípustné.

Dovolání žalobkyně, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal - vzhledem k závěrům formulovaným v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 85/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. dubna 2008

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu