29 Cdo 1303/2010
Datum rozhodnutí: 17.08.2011
Dotčené předpisy: § 243b odst. 2,3 o. s. ř.




29 Cdo 1303/2010

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce M. R. , zastoupeného JUDr. Vladimírem Škrétou, advokátem se sídlem v Liberci II, U soudu 363/10, PSČ 460 01, proti žalované společnosti RM-SYSTÉM, česká burza cenných papírů a. s., se sídlem v Praze 1 - Nové Město, V Celnici 1028/10, PSČ 117 21, identifikační číslo osoby 47 11 64 04, zastoupené JUDr. Lubomírem Procházkou, advokátem se sídlem v Jevanech, Lesní 015, PSČ 281 66, o 971.325,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Cm 39/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 2009, č. j. 5 Cmo 340/2009-218, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 2009, č. j. 5 Cmo 340/2009-218 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. června 2009, č. j. 55 Cm 39/2008-167 tak, že zamítl žalobu o zaplacení 971.325,- Kč s příslušenstvím (první výrok) a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
Žalobce se domáhá po žalované náhrady škody, kterou mu měla způsobit tím, že se neřídila vlastními obchodními podmínkami, když při registraci ani při podání a přijetí příkazu k prodeji cenných papírů ve vlastnictví žalobce nezjistila řádně totožnost osoby, jež se za žalobce vydávala, a spokojila se s padělaným občanským průkazem.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně. S jeho posouzením nároku podle ustanovení § 373 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen obch. zák. ) se však neztotožnil. Podle odvolacího soudu se ustanovení § 373 obch. zák. výslovně vztahuje na škody z porušení obchodních závazkových vztahů. Mezi účastníky však vůbec žádný závazkový vztah nebyl a nemohlo tedy jít ani o obchodní závazkový vztah. Uvedené předpisy lze podle § 757 obch. zák. vztáhnout také na porušení povinností založených obchodním zákoníkem. Ovšem ani z tohoto pohledu nelze předpisy obchodního zákoníku o náhradě škody vztáhnout na tento případ, když porušení žádné povinnosti, jež by se zakládala na předpisech obchodního zákoníku, nevyšlo v řízení najevo. Odvolací soud uzavřel, že jelikož ani jiný předpis nepodřazuje obchodnímu zákoníku vztah mezi organizátory veřejného trhu s cennými papíry a jejich zákazníky je nutné posoudit nárok podle předpisů práva občanského. Protože občanský zákoník nemá pro takový případ stanovenou žádnou speciální skutkovou podstatu, je podle odvolacího soudu třeba na tento případ aplikovat obecnou odpovědnost za škodu ve smyslu § 420 občanského zákoníku (dále též jen obč. zák. ). Možným porušením práva na straně žalované může být předně porušení obecné prevenční povinnosti ve smyslu § 415 obč. zák. a dále speciální ustanovení tehdy platného § 74 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu Z tohoto pohledu je nutno považovat i provozní předpisy žalované, jež podléhaly schvalování orgány dozoru nad kapitálovým trhem, za minimální standard při plnění povinností podle výše uvedených předpisů. Současně však je podle odvolacího soudu třeba vzít v úvahu, že nejde o přímý závazek mezi žalobcem a žalovanou, ale o povinnost žalované přiměřeným a dostatečným způsobem chránit zájmy třetích osob.
Odvolací soud tedy posuzoval, zda žalovaná porušila svou prevenční povinnost ve vztahu ke škodě, která vznikla žalobci, a dovodil, že žalovaná svou prevenční povinnost neporušila, když nerozpoznala velmi zdařilý padělek občanského průkazu domnělého zákazníka a když v jeho jednání neshledala nic mimořádného.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatel namítá, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, když v daném případě vyšel z obecné úpravy náhrady škody obsažené v občanském zákoníku a má za to, že vzhledem ke speciální problematice akciového trhu je možné použít ustanovení zákoníku obchodního tak, jak jej aplikoval soud prvního stupně. Pakliže by dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud aplikoval správný právní předpis, jeví se podle dovolatele naprosto nejpodstatnější argumentace, zda žalovaná řádným způsobem zjistila totožnost osoby, která dávala pokyn k prodeji příslušných cenných papírů.
Odvolací soud aplikuje na uvedený případ § 420 obč. zák. a vychází z toho, že žalobce měl prokazovat zavinění žalované, nicméně u tohoto druhu odpovědnosti má dovolatel za to, že naopak se zavinění žalované presumuje a je na ní, aby se vyvinila jednotlivými důkazy a prokázala, že za škodu neodpovídá. Takový důkaz však žalovaná nepředložila.
Dovolatel dále namítá, že žalovaná porušila povinnost odhalit, že předložený občanský průkaz je padělkem. To podle dovolatele vyplynulo nejen ze vzhledu samotného občanského průkazu, který odvolací soud nesprávně vyhodnotil, ale podezřelé byly i okolnosti, za kterých byl obchod uzavírán; i v tom směru je hodnocení odvolacího soudu nesprávné. Poukazuje na to, že žalovaná jednala dokonce i v rozporu se svými organizačními pravidly, když totožnost osoby, která podávala pokyn, zjišťovala pouze formálně a zjevně nezajistila osobu, která by byla vyškolena k prověřování občanských průkazů.
Samotné řízení před odvolacím soudem je podle odvolatele zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když odvolací soud vychází z jiného skutkového stavu než soud prvního stupně, aniž by postupoval v souladu s ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř. a zopakoval důkazy, na nichž založil svá zjištění soud prvního stupně.
Proto dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěry odvolacího soudu a snáší argumenty na jejich podporu.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Dovolatel především namítá nesprávné posouzení aplikace právního předpisu odvolacím soudem. Má za to, že je na projednávanou věc nutno použít právní úpravu obchodního zákoníku. S tímto názorem se odvolací soud neztotožňuje. Za situace, kdy odvolací soud správně uzavřel (dovolatel ostatně tento závěr nenapadá), že mezi účastníky v projednávané věci neexistoval jiný právní vztah, než (případný) vztah z náhrady škody, bylo by možné, jak rovněž správně dovodil odvolací soud, aplikovat na vztah mezi účastníky obchodní zákoník jen za podmínek v něm nebo v jiném právním předpisu stanovených. Ani obchodní zákoník a ani jiný právní předpis však pro posuzovanou situaci použití obchodního zákoníku nezakládají a založit ji nemůže ani dovolatelem předestíraná speciální problematika akciového trhu . I když kapitálový trh nepochybně oproti jiným trhům určitá specifika má, nelze ze žádného právního předpisu dovodit to, že by se na všechny situace, které se ho jakkoli týkají, měl aplikovat (třeba i analogicky) obchodní zákoník, tím spíše, existuje-li pro řešení konkrétní situace pravidlo upravené občanským zákoníkem či jiným právním předpisem.
Neobstojí ani námitka dovolatele (kterou ostatně nijak neodůvodňuje), že u tohoto druhu odpovědnosti . se zavinění žalované presumuje . Odvolací soud založil napadené usnesení na tom, že žalovaná své výše uvedené povinnosti neporušila , nikoli na nedostatku (průkazu) zavinění na její straně.
Dále se Nejvyšší soud zabýval námitkou zpochybňující závěr odvolacího soudu, že žalovaná neporušila svou povinnost při ověřování totožnosti osoby, která na základě padělaného občanského průkazu podala příkaz k prodeji jeho cenných papírů, a námitkou, že soud nesprávně posoudil okolnosti, za kterých prodej proběhl.
Těmito námitkami dovolatel napadá hodnocení důkazů, konkrétně znaleckého posudku pořízeného v souvisejícím trestním spisu , odvolacím soudem a úředním záznamem o podané výpovědi pracovnice žalovaného . Tvrdí, že občanský průkaz byl natolik vadný, že vyškolený pracovník žalované měl zjistit jeho nekvalitu a příkaz k prodeji cenných papírů neměl být přijat. Dále pak tvrdí, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že občanský průkaz byl zfalšován laicky a uvádí konkrétní nedostatky padělku. A konečně namítá, že odvolací soud chybně vyhodnotil zjištěné okolnosti prodeje cenných papírů.
Odvolací soud odůvodnil závěr, že žalovaná neporušila svou povinnost, když nepoznala, že občanský průkaz je padělaný tím, že tento závěr plyne ze znaleckého posudku pořízeného v souvisejícím trestním řízení. Uzavřel, že z tohoto posudku plyne, že šlo o velmi kvalitní falzum, vyhotovené dokonce na podkladu pravého tiskopisu užívaného k vydávání občanských průkazů, když problematická místa, jak jsou v posudku uvedena, jsou takové povahy, že si je nemohou bez rozsáhlých a časově náročných ověřování, v praxi nemyslitelných, uvědomit nejen běžné osoby, ale ani ti, kdo běžně prověřují totožnost různých osob anebo jsou k tomu dokonce povinni ze zákona nebo ze závazku. Dále pak konstatoval, že jednotlivé prvky v jednání P. L. (tj. osoby, která zfalšovaný občanský průkaz předložila), nebyly by ničím mimořádným . A konečně rozebírá jednotlivé prvky jednání každý samostatně.
K tomu dovolací soud uzavírá, že samotné hodnocení důkazů nelze napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění apod.; znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Napadené rozhodnutí však přesto neobstojí.
Je-li dovolání přípustné, přihlíží dovolací soud i k vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly dovoláním uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Odvolací soud založil své rozhodnutí na skutkovém zjištění, učiněném ze znaleckého posudku pořízeného v souvisejícím trestním řízení , podle něhož byl falzifikát občanského průkazu velmi kvalitním padělkem, jenž nebylo možno bez rozsáhlých a časově náročných ověřování odhalit. Přitom, jak plyne z protokolu o jednání před odvolacím soudem (č. l. 215 a 216 spisu), důkaz tímto znaleckým posudkem neprovedl, a to přesto, že soud prvního stupně žádnou listinou označenou jako znalecký posudek důkaz neprováděl. Neučinil-li tak, zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Odvolacímu soudu lze konečně vytknout, že při posuzování učiněných skutkových zjištění se nezabýval tvrzením samotné žalované, podle něhož se P. L. v srpnu a prosinci 2005 při získání výpisu z účtu majitele cenných papírů a při jejich odblokování prokazoval jiným padělkem občanského průkazu.
Protože odvolací soud zatížil řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud jeho rozsudek podle ustanovení § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. srpna 2011

doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu