29 Cdo 1294/2015
Datum rozhodnutí: 10.02.2016
Dotčené předpisy: § 40 odst. a obč. zák., § 40a obč. zák., § 227 odst. 2 písm. c) obch. zák., § 227 odst. 5 obch. zák., § 230 obch. zák.



29 Cdo 1294/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky Euroclaim Praha s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Korunní 810/104A, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby 27380050, zastoupené Mgr. Ivanen Courtonem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Moskevská 450/38, PSČ 101 00, za účasti 1) Stavebního bytového družstva Mír Teplice , se sídlem v Teplicích, Gagarinova 1558, PSČ 415 01, identifikační číslo osoby 00035351, zastoupeného Mgr. Martinem Sobkem, advokátem, se sídlem v Teplicích, U Císařských lázní 368/7, PSČ 415 01, a 2) M. B. , o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Ladem sp. zn. 61 Cm 90/2010, o dovolání Stavebního bytového družstva Mír Teplice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. října 2014, č. j. 14 Cmo 302/2012-109, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. října 2014, č. j. 14 Cmo 302/2012-109, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. února 2012, č. j. 61 Cm 90/2010-48, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Navrhovatelka se domáhá určení, že je členkou Stavebního bytového družstva Mír Teplice (dále jen družstvo ), jakož i toho, že je s jejím členstvím spojeno právo, aby s ní družstvo uzavřelo nájemní smlouvu k bytu č. 617/0332 v obytném domě v ulici Š., v katastrálním území T. T. (dále jen družstevní byt ).
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 8. února 2012, č. j. 61 Cm 90/2010-48, určil, že navrhovatelka je členkou družstva s právem na uzavření nájemní smlouvy k družstevnímu bytu (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II. a III.).
Soud vyšel z toho, že:
1) Podle stanov musí být dohoda o převodu členských práv a povinností v družstvu uzavřena písemně a všechny podpisy na dohodě musí být ověřeny příslušným zaměstnancem družstva nebo úředně ověřeny .
2) Podle stanov má nabyvatel členských práv a povinností právo, aby s ním družstvo uzavřelo smlouvu o nájmu družstevního bytu.
3) M. B. uzavřel s navrhovatelkou dne 7. srpna 2006 v písemné formě dohodu o převodu členských práv a povinností, s nimiž bylo spojeno právo užívat družstevní byt (dále jen dohoda o převodu členského podílu ).
4) Podpisy M. B. a I. K. (který při uzavírání dohody o převodu členského podílu jednal jménem navrhovatelky) nebyly ověřeny příslušným zaměstnancem družstva , ani úředně ověřeny.
5) Dohoda o převodu členského podílu byla družstvu předložena 7. srpna 2006.
6) Družstvo, majíc za to, že dohoda o převodu členského podílu je neplatná, s navrhovatelkou odmítlo uzavřít smlouvu o nájmu družstevního bytu.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že dohoda o převodu členského podílu obsahuje všechny (podstatné) náležitosti vyžadované zákonem a není v rozporu se stanovami družstva (není neplatná). Proto dovodil, že dnem předložení dohody o převodu členského podílu družstvu na navrhovatelku přešel členský podíl, čímž navrhovatelce vzniklo právo žádat, aby s ní družstvo uzavřelo nájemní smlouvu k družstevnímu bytu.
K odvolání družstva Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. října 2014, č. j. 14 Cmo 302/2012-109, usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I., změnil ve výrocích II. a III. co do výše náhrady nákladů řízení, jinak je potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
Odvolací soud přitakal závěrům soudu prvního stupně, přičemž k tomu, zda absence ověřených podpisů na dohodě o převodu členského podílu zakládá její neplatnost, doplnil, že analogie s převodem nemovitostí (na niž družstvo poukazovalo) není případná, neboť při převodu nemovitosti je úřední ověření podpisů vyžadováno zákonem. Požadavek, aby byly podpisy na dohodě o převodu členského podílu ověřeny, však v zákoně oporu nemá, a proto nelze dovozovat, že nejsou li podpisy jejích účastníků ověřeny, je dohoda absolutně neplatným právním úkonem .
Proti ve výroku označenému usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), majíc za to, že:
1) rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a sice zda je dohoda o převodu členského podílu absolutně neplatná, nejsou-li podpisy převodce a nabyvatele ověřeny způsobem, který vyžadují stanovy družstva,
2) odvolací soud se při řešení otázky procesního práva, na níž napadené rozhodnutí závisí, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když oddělil rozhodnutí o určení platnosti nájemní smlouvy uzavřené mezi navrhovatelem a družstvem od rozhodnutí o existenci členství navrhovatele v družstvu.
Družstvo namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
První námitkou družstvo oponuje závěru odvolacího soudu o platnosti dohody o převodu členského podílu. K tomu družstvo pouze ve stručnosti uvádí, že část stanov, z níž požadavek (úředního) ověření podpisů na dohodě o převodu členského podílu vyplývá, není v rozporu s žádným zákonným ustanovením . Pro podrobné zdůvodnění této námitky družstvo odkazuje na svá podání a vyjádření učiněná v průběhu řízení před soudy nižších stupňů.
Druhou námitkou družstvo odvolacímu soudu vytýká, že oddělil rozhodnutí o určení platnosti nájemní smlouvy uzavřené mezi navrhovatelem a družstvem od rozhodnutí ve věci určení existence členství navrhovatele v bytovém družstvu , čímž se odchýlil od usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2014, sp. zn. 31 Cdo 1147/2012, uveřejněného pod číslem 7/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 7/2015 ), které je veřejnosti dostupné stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu 2001 na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Navrhovatelka ve vyjádření k dovolání odkazujíc na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. srpna 2002, sp. zn. 26 Cdo 1933/2000, ze dne 22. července 2004, sp. zn. 26 Cdo 1243/2003, a ze dne 30. listopadu 2006, sp. zn. 26 Cdo 2220/2006 k první námitce družstva uvádí, že zákon nevyžaduje, aby podpisy na dohodě o převodu členského podílu byly (úředně) ověřeny; nedostatek ověření podpisů proto dle názoru navrhovatelky nemůže založit neplatnost dohody o převodu členského podílu.
K druhé námitce družstva zdůrazňuje, že závěry formulované a odůvodněné v R 7/2015 byly přijaty zhruba měsíc před vydáním napadeného rozhodnutí a je tedy otázkou, nakolik jde o ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu ; tj. zda je tato námitka způsobilá založit přípustnost dovolání.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť otázka, zda absence ověření podpisů účastníků písemné dohody o převodu členského podílu v bytovém družstvu vyžadovaného stanovami družstva má za následek neplatnost této dohody, nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena.
Dovolání je i důvodné.
Nejvyšší soud úvodem podotýká, že v mezích dovolacího přezkumu nepřihlížel k té části dovolání, kterou družstvo toliko odkazuje na svou argumentaci použitou v řízení před soudy nižších stupňů. Pouhý odkaz družstva na obsah podání učiněných v předchozím průběhu řízení (před soudy nižších stupňů) totiž nelze považovat za vymezení důvodů dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. (k tomu srovnej důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, uveřejněného pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se obdobně prosadí též po 31. prosinci 2012).
Vzhledem k datu uzavření dohody o převodu členského podílu (resp. okamžiku předložení dohody družstvu) je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodné znění zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ), účinné k 7. srpnu 2006, tedy naposledy ve znění zákona č. 115/2006 Sb., a znění zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ), účinné k témuž datu, tedy naposledy ve znění zákona č. 57/2006 Sb.
Podle § 40 odst. 1 obč. zák., nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný.
Podle § 40a věta první, druhá a třetí obč. zák. jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 55, § 140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2 a 3 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Totéž platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků (§ 40).
Podle § 227 odst. 2 písm. c) obch. zák. po splnění podmínek vyplývajících ze zákona a stanov vzniká členství (v družstvu) převodem členství.
Podle § 227 odst. 5 obch. zák. podrobnější úpravu členství, jeho vzniku a zániku upravují stanovy.
Již v rozsudku ze dne 3. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 225/2001, Nejvyšší soud dovodil, že dohodu o převodu členských práv a povinností v družstvu lze platně uzavřít i ústně (k tomuto závěru se přihlásil též v usnesení ze dne 18. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 328/2007, uveřejněném pod číslem 16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v usnesení ze dne 24. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo 2097/2008, či v usnesení ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 2288/2010). Z uvedeného se podává i závěr, podle něhož ověření podpisů nepatří mezi zákonné požadavky na formu, v níž musí být dohoda o převodu členského podílu uzavřena.
Ustanovení § 227 odst. 5 obch. zák. ovšem zakládá možnost, aby členové družstva ve stanovách podrobněji upravili vznik členství, tj. též jeho převod [§ 227 odst. 2 písm. c) obch. zák.]. Ujednání stanov, jejichž prostřednictvím členové družstva zpřísní obecné (zákonné) požadavky kladené na formu dohody o převodu členského podílu, proto zákonné úpravě zásadně neodporují.
Při posuzování následků porušení takových ujednání stanov je nezbytné vyjít z toho, že stanovy družstva jsou smlouvou sui generis (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Odo 146/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2003, pod číslem 179, či též například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. září 2004, sp. zn. 29 Odo 1145/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2004, pod číslem 198, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 29 Odo 701/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 268/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2012, sp. zn. 29 Cdo 2911/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2015, sp. zn. 29 Cdo 2027/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 319/2015).
Na ujednání stanov předepisující písemnou formu dohody o převodu členského podílu, resp. vyžadující (úředně) ověřené podpisy, je proto nezbytné nahlížet jako na dohodu o formě právního úkonu (dohody o převodu členského podílu).
Z toho plyne, že převádí-li členové družstva členský podíl mezi sebou, aniž by dohoda o převodu naplňovala požadavky, které jsou na její formu kladeny (nad rámec zákona) stanovami, je dohoda o převodu členského podílu relativně neplatná podle § 40, resp. § 40a obč. zák., neboť nebyla uzavřena ve formě, jíž vyžaduje (předchozí) dohoda účastníků (stanovy).
Obdobně je přitom na místě nahlížet též na převody členských podílů na osoby, které se členy družstva teprve mají stát. Přestože tyto osoby před nabytím členského podílu nejsou členy družstva, a proto dosud nejsou vázány stanovami, byl by závěr o tom, že na ně nedopadají ujednání stanov, jež pro dohodu o převodu členského podílu vyžaduje písemnou formu či (úřední) ověření podpisů, nad míru formalistický. Pomíjel by totiž, že projevem vůle směřujícím k nabytí členského podílu od dosavadního člena (nabídkou, či přijetím nabídky k uzavření dohody) dává nabyvatel najevo, že je se závazky, které vyplývají ze stanov, srozuměn, jakož i to, že je ochoten k nim přistoupit (podřídit se jim). Rovněž pro převody členského podílu na osoby, které dosud nejsou členy družstva, proto platí, že nenaplňuje-li dohoda o převodu členského podílu požadavky, které jsou na její formu (nad rámec zákona) kladeny stanovami, bude dohoda o převodu členského podílu relativně neplatná.
K tomu pak zbývá dodat, že objektivní nejistota ohledně toho, kdo je členem družstva, bezprostředně zasahuje do jeho vnitřních poměrů (družstvo je případnou neplatností dohody o převodu členského podílu dotčeno), a proto i družstvu přísluší oprávnění se relativní neplatnosti dohody dovolat.
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že uzavřela-li navrhovatelka s M. B. dohodu o převodu členského podílu v písemné formě, aniž by podpisy na dohodě byly ověřeny příslušným zaměstnancem družstva či úředně ověřeny, přestože ověření podpisů vyžadovaly stanovy družstva, a namítlo-li družstvo neplatnost dohody, je dohoda o převodu členského podílu neplatná.
Jelikož právní posouzení věci není správné, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.), aniž se (pro nadbytečnost) zabýval druhou z námitek družstva.
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný.
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. února 2016


JUDr. Filip Cileček předseda senátu