29 Cdo 129/2013
Datum rozhodnutí: 28.02.2013
Dotčené předpisy: § 14 odst. 1 písm. c) ZKV ve znění do 31.12.2007




29 Cdo 129/2013-776

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a/ imAGe Alpha, a. s. , se sídlem v Brně, Hlinky 110, PSČ 603 00, identifikační číslo osoby 25754556, zastoupeného JUDr. Františkem Honsou, advokátem, se sídlem v Praze - Novém Městě, Klimentská 1207/10, PSČ 110 00, b/ IPB Group Holding, a. s. v likvidaci , se sídlem v Praze 2, Bělehradská 478, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 26121166 a c/ Československé obchodní banky, a. s. , se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00001350, proti žalovanému H. G. , zastoupenému JUDr. Eugenem Zálišem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Rudolfovská 64/34, PSČ 370 01, o zaplacení částky 21.131.685,- Kč s příslušenstvím, eventuálně o zaplacení částky 6.723.410,- Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalovaného vůči žalobkyni c/ o zaplacení částky 62.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 Cm 77/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. dubna 2002, č. j. 5 Cmo 12/2001-601, o návrhu žalovaného na pokračování v řízení, takto:


Návrh žalovaného na pokračování v dovolacím řízení se zamítá .

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 6. září 2000, č. j. 12 Cm 77/97-542, Krajský soud v Českých Budějovicích:
1/ uložil žalovanému (H. G.) zaplatit žalobci a/ (imAGe Alpha, a. s.) částku 18.595.199,- Kč s příslušenstvím tvořeným 3,5% ročním úrokem z částky 14.815.000,- Kč za dobu od 10. září 1996 do zaplacení (bod I. výroku),
2/ zamítl žalobu v části, ve které se žalobce a/ domáhal po žalovaném zaplacení dalšího úroku z částky 14.815.000,- Kč (bod II. výroku),
3/ uložil žalovanému zaplatit žalobci a/ částku 21.131.085,- Kč s příslušenstvím tvořeným 16% ročním úrokem z částky 17.000.000,- Kč za dobu od 10. září 1996 do zaplacení (bod III. výroku),
4/ zamítl žalobu v části, ve které se žalobce a/ domáhal po žalovaném zaplacení dalšího úroku z částky 17.000.000,- Kč (bod IV. výroku),
5/ uložil žalovanému zaplatit žalobci b/ (IPB Group Holding, a. s.) částku 5.880.000,- Kč s příslušenstvím tvořeným 21% ročním úrokem za dobu od 17. března 1997 do zaplacení (bod V. výroku),
6/ zamítl návrh, aby žalovaný podle primárního petitu zaplatil žalobci b/ částku 6.723.410,- Kč s příslušenstvím tvořeným 33 % ročním úrokem za dobu od 10. září 1996 do zaplacení (bod VI. výroku),
7/ zamítl vzájemný návrh žalovaného, aby mu žalobce c/ (Československá obchodní banka, a. s.) zaplatil na náhradě škody částku 62.000.000,- Kč (bod VII. výroku), a
8/ rozhodl o nákladech řízení (body VIII. až X. výroku).
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. dubna 2002, č. j. 5 Cmo 12/2001-601, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve vyhovujících výrocích ve věci samé, v zamítavém výroku ve věci samé ohledně vzájemného návrhu žalovaného a ve výrocích o nákladech řízení (první výrok). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, a to v celém jeho rozsahu .
V průběhu dovolacího řízení prohlásil Krajský soud v Českých Budějovicích konkurs na majetek dovolatele (usnesením ze dne 29. června 2004, sp. zn. 12 K 37/2002), čímž se dovolací řízení ze zákona přerušilo podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v tehdy platném znění (dále též jen ZKV ).
Rovněž v průběhu dovolacího řízení prohlásil Městský soud v Praze konkurs na majetek žalobce b/ (usnesením ze dne 1. září 2006, sp. zn. 79 K 10/2006), přičemž účinky tohoto konkursu pominuly poté, co Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. prosince 2006, č. j. 1 Ko 400/2006-664, změnil usnesení Městského soudu v Praze tak, že návrh na prohlášení konkursu na majetek žalobce b/ zamítl.
V usnesení ze dne 28. února 2008, č. j. 29 Odo 1408/2006-728, vyhodnotil Nejvyšší soud podmínky, za nichž lze v dovolacím řízení pokračovat, tak, že v té části řízení o dovolání, ve které se dovolatel (žalovaný) bránil proti požadavku na zaplacení částek, k jejichž úhradě byl zavázán, není možné pokračovat, když účinky prohlášení konkursu na majetek žalovaného trvají a ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 písm. c/ ZKV jde o pohledávky, které je třeba přihlásit v konkursu. V rozsahu týkajícím se vzájemného návrhu žalovaného Nejvyšší soud dovodil, že v řízení lze pokračovat se žalovaným (úpadcem), jelikož správce konkursní podstaty žalovaného vyloučil tuto pohledávku ze soupisu majetku konkursní podstaty postupem podle § 27 odst. 6 ZKV v rozhodném znění. Na tomto základě pak dovolání žalovaného proti té části potvrzujícího výroku rozsudku, kterou odvolací soud rozhodl o vzájemném návrhu žalovaného vůči žalobci c/, odmítl.
Podáním datovaným 23. srpna 2012, došlým Nejvyššímu soudu 27. srpna 2012 (č. l. 753-754) a znovu pak podáním datovaným 9. prosince 2012, došlým Nejvyššímu soudu 11. prosince 2012 (č. l. 768-769), podal žalovaný návrh na pokračování v dovolacím řízení.
Jelikož předpoklady, za nichž Nejvyšší soud v době vydání výše označeného usnesení posuzoval účinky prohlášení konkursu na majetek žalovaného, nedoznaly změn (účinky prohlášení konkursu na majetek žalovaného nadále trvají), Nejvyšší soud návrh žalovaného na pokračování v dovolacím řízení zamítl.
Nejvyšší soud doplňuje, že je též pojmově vyloučeno uvažovat o pokračování té části dovolacího řízení, jež se týkala vzájemného návrhu žalovaného, neboť v tomto rozsahu bylo dovolací řízení definitivně ukončeno již shora označeným usnesením Nejvyššího soudu z 28. února 2008. Přesvědčení dovolatele, že tomu tak není, je ve zjevném rozporu se skutečným obsahem spisu.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2000) se podává z bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. února 2013
JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu