29 Cdo 1279/2011
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY 29 Cdo 1279/2011-212

ýESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Petra Gemmela a soudc JUDr. Zde ka Krmá e a Mgr. Milana Poláška v právní vČci žalobce a) Mgr. Martina Kolá e, advokáta, se sídlem v DČínČ, Masarykovo nám. 3/3, PSý 405 02, jako insolvenního správce dlužníka Pavla Chadimy, narozeného 17. zá í 1943, bytem v DČínČ, Kamenická 537/55 a b) Narcise Tomáška, advokáta, se sídlem v DČínČ, U Starého mostu 111/4, PSý 405 02, jako insolvenního správce dlužnice Evy Chadimové, narozené 20. listopadu 1949, bytem v DČínČ, Kamenická 537/55, obou zastoupených Mgr. Alešem Podrábským, advokátem, se sídlem v DČínČ, U Starého Mostu 111/4, PSý 405 02, proti žalované Kate inČ Vorákové, narozené 26. zá í 1974, bytem v Markvarticích 110, zastoupené JUDr. Františkem Gahlerem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníkova 1112/27, PSý 400 01, o urení neúinnosti právního úkonu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 Cm 3/2009, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužníka Pavla Chadimy, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 45 INS 629/2008 a v insolvenní vČci dlužnice Evy Chadimové, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 45 INS 680/2008, o dovolání žalobc proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. íjna 2010, . j. 10 Cmo 103/2010-166, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. íjna 2010, . j. 10 Cmo 103/2010-166, se v mČnícím výroku ve vČci samé a ve výroku o náhradČ náklad ízení zrušuje a vČc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu ízení.

Od vodnČní:

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 15. dubna 2010, . j. 45 Cm 3/2009-147, uril, že právní úkon dlužníka Pavla Chadimy a dlužnice Evy Chadimové, jímž poskytli dne 2. listopadu 2006 Kate inČ Vorákové (žalované) ástku 1,444.725,-K, je v i insolvenním vČ itel m, kte í v rámci insolvenních ízení vedených p ed Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 45 INS 629/2008 a sp. zn. KSUL 45 INS 680/2008, uplat ují svá práva v i dlužník m, neúinný (výroky I. a II.), žalované uložil zaplatit žalobc m ástku 1,444.775,-K s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku rozhodnutí (výrok III.) a rozhodl o náhradČ náklad ízení (výrok IV.). Soud prvního stupnČ-odkazuje na ustanovení § 240 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenního zákona) a na ustanovení § 628, § 657 a § 658 zákona . 40/1964 Sb., obanského zákoníku (dále jen ob. zák. )-dospČl na základČ hodnocení provedených d kaz (listin a výpovČdí svČdk Pavla Chadimy, Milana Plaveckého a Romana Güttnera) k závČru, že žaloba je d vodná. P itom zd raznil, že ástka poskytnutá Pavlem a Evou Chadimovými ze spoleného jmČní manžel ve výši 1,444.775,-K dne 2. listopadu 2006 žalované nebyla p jkou, kterou by žalovaná jmenovaným vrátila, nýbrž šlo o dar, k jehož vrácení nikdy nedošlo. Jelikož v dobČ poskytnutí penČz byli dlužníci v úpadku a uinili právní úkon v podobČ poskytnutí finanních prost edk osobČ sobČ blízké bez p imČ eného protiplnČní , šlo o právní úkon neúinný. Vrchní soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 21. íjna 2010, . j. 10 Cmo 103/2010-166, rozsudek soudu prvního stupnČ ve vyhovujících výrocích I. a II. zmČnil tak, že žalobu o urení, že právní úkon dlužník Pavla Chadimy a Evy Chadimové, jímž žalované p jili ástku 1,444.725,-K, je neúinný, zamítl (první výrok), ve výrocích III. a IV. tento rozsudek zrušil a vČc postoupil Okresnímu soudu v DČínČ (druhý výrok) a rozhodl o náhradČ náklad ízení p ed soudy obou stup (t etí výrok). Odvolací soud-na rozdíl o soudu prvního stupnČ-uzav el, že poskytnutí p jky podle smlouvy o p jce ze dne 2. listopadu 2006 není neúinným právním úkonem podle ustanovení § 240 insolvenního zákona , když z provedených d kaz nelze dovodit, že by manželé Chadimovi mČli v úmyslu uvedenou ástku žalované darovat. Naopak je nepochybné, že se žalovaná ve smlouvČ zavázala poskytnuté prost edky v plné výši vrátit. Nejde o právní úkon bez p imČ eného protiplnČní, protože manžel m Chadimovým v d sledku poskytnutí p jky žalované vznikla pohledávka za žalovanou ve výši poskytnuté p jky, a nebyla-li dosud žalovanou p jka vrácena, mají nadále právo na její vrácení. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které mají za p ípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále jen o. s. . ), namítajíce existenci dovolacích d vod podle ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ., tj. že ízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve vČci, že rozhodnutí odvolacího soudu spoívá na nesprávném právním posouzení vČci a vychází ze skutkového zjištČní, které nemá podle obsahu spisu v podstatné ásti oporu v provedeném dokazování. Dovolatelé zd raz ují, že odvolací soud dospČl k odlišnému skutkovému závČru o tom, že plnČní, jehož se dne 2. listopadu 2006 dostalo žalované od dlužník (manžel Chadimových), bylo p jkou, kterou byla žalovaná jmenovaným povinna vrátit, aniž by zopakoval dokazování, ímž porušil ustanovení § 213 odst. 2 o. s. .

Dále poukazují na to, že dlužník Pavel Chadima p ed soudem výslovnČ uvedl, že inil kroky k tomu, aby ástku 1,444.775,-K vyvedl z dosahu svých vČ itel , proež považují tvrzení žalované, podle nČhož šlo o p jku, za istČ úelové a naopak mají za to, že jí byl poskytnut dar, který p ijala. Skutenou v lí dlužník a žalované nebylo p edmČtnou ástku žalované p jit, ale darovat, a to tak, aby tyto peníze z staly zcela mimo dosah vČ itel . KonenČ pro p ípad, že se žalované dostalo plnČní ástky ve výši 1,444.775,-K z titulu p jky, akcentují, že p esto šlo o právní úkon bez p imČ eného protiplnČní ve smyslu ustanovení § 240 insolvenního zákona. Mezi dlužníky a žalovanou totiž nebylo sjednáno poskytnutí penČz za úplatu (úroky) a dle názoru dovolatel nelze souhlasit se závČrem odvolacího soudu, podle nČhož protiplnČním, jehož se manžel m Chadimovým mČlo z poskytnuté p jky dostat, je pohledávka za žalovanou ve výši poskytnuté p jky. P itom s ohledem na to, že žalovaná je dcerou dlužník , platí, že tito žalované poskytli p jku v dobČ, kdy byli v úpadku a p jka nebyla ke dni zahájení insolvenního ízení (respektive podání dovolání) vrácena; žalovaná tak mČla po dobu p ibližnČ ty let a t í mČsíc majetkový prospČch z p jky , aniž by za tuto musela plnit smluvní úplatu v podobČ úrok . Jinými slovy, ani akceptace právního názoru odvolacího soudu o tom, že ástka 1,444.775,-K byla p jkou, kterou dlužníci poskytli žalované, nic nemČní na faktu, že šlo o neúinný právní úkon podle ustanovení § 240 insolvenního zákona. Žalobci požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu dovoláním doteném, vetnČ akcesorického výroku o náhradČ náklad ízení zrušil a vČc vrátil tomuto soudu k dalšímu ízení. Žalovaná považuje dovolání za ned vodné, zd raz ujíc, že p jené peníze ádnČ a vas vrátila a poukazujíc na skutenost, že k p jení ástky 1,444.775,-K došlo více než dva roky p ed zahájením insolvenních ízení a v té dobČ nemohla tušit, jaká byla finanní situace dlužník . Dovolání žalobc je p ípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. . a je i d vodné. Jak je z ejmé z ustanovení § 213 odst. 1 o. s. ., odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupnČ a m že dokazování opakovat nebo je i doplnit za podmínek uvedených v ustanovení § 213 odst. 2, 3 a 4 o. s. . Výklad podávaný soudní praxí je jednotný v tom, že jinou vadou ízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve vČci, je i to, že odvolací soud vyšel z jiného skutkového základu než soud prvního stupnČ, aniž postupoval podle ustanovení § 213 odst. 2 o. s. . a zopakoval d kazy, na nichž založil svá zjištČní soud prvního stupnČ, pop . aniž dokazování doplnil. Zásada vyjád ená v ustanovení § 213 odst. 1 o. s. . totiž neznamená-zejména s p ihlédnutím k zásadám p ímosti a ústnosti-že by se odvolací soud mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištČní, jež soud prvního stupnČ erpal z výpovČdí úastník ízení nebo svČdk , a to p edevším proto, že p i hodnocení tČchto d kaz spolup sobí vedle vČcného obsahu výpovČdí i další skutenosti, které-a nejsou bez vlivu na posouzení vČrohodností vypovČdí-nemohou být vyjád eny v protokolu o jednání (nap íklad p esvČdivost vystoupení vypovídající osoby, plynulost a jistota výpovČdi, ochota odpovídat p esnČ na dané otázky apod.). Ustanovení § 213 o. s. . je procesním projevem stČžejního principu obanského soudního ízení, podle nČhož soudem prvního stupnČ zjištČný skutkový stav sice m že doznat zmČn v d sledku odchylného hodnocení d kaz , které byly provedeny již soudem prvního stupnČ, je však nep ípustné, aby odvolací soud jinak hodnotil d kazy, které sám nezopakoval (srov. nap . rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu uve ejnČné pod íslem 92/1968 Sbírky rozhodnutí a sdČlení soud ýSSR). Jinak eeno, chce-li se odvolací soud odchýlit od skutkového zjištČní, které uinil soud prvního stupnČ na základČ bezprost ednČ p ed ním provedeného d kazu, je nutno, aby takové d kazy sám opakoval, p ípadnČ provedením dalších d kaz si zjednal rovnocenný podklad pro p ípadné odlišné hodnocení takového d kazu (k tomu srov. nap . rozsudek bývalého Nejvyššího soudu uve ejnČný pod íslem 64/1966 Sbírky rozhodnutí a sdČlení soud ýSSR, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2000, sp. zn. 20 Cdo 1546/99, uve ejnČný v asopise Soudní judikatura . 1, roník 2001, pod íslem 11 nebo nález Ústavního soudu ze dne 29. kvČtna 2000, sp. zn. IV. ÚS 275/98, uve ejnČný pod íslem 79 Sbírky nález a usnesení Ústavního soudu ýeské republiky, svazek 18). Jak je z ejmé z obsahu spisu, soud prvního stupnČ založil sv j závČr o tom, že ástka 1,444.775,-K nebyla p jkou, nýbrž darem, mimo jiné i na svČdeckých výpovČdích Pavla Chadimy, Milana Plaveckého a Romana Güttnera; naproti tomu odvolací soud dovodil, že šlo o p jku. DospČl tak p i hodnocení d kaz k závČru od soudu prvního stupnČ odlišnému, aniž ovšem d kazy provedené soudem prvního stupnČ (zejména d kaz výslechem oznaených svČdk ), na nichž soud prvního stupnČ svá skutková zjištČní založil, zopakoval (a takto provedené d kazy pak zhodnotil zp sobem odpovídajícím požadavk m ustanovení § 132 o. s. .). Tím ovšem odvolací soud zatížil odvolací ízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve vČci. Nejvyšší soud proto, aniž se zabýval dalšími dovolateli výslovnČ uplatnČnými dovolacími d vody, rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu dovoláním doteném zrušil, a vČc tomuto soudu vrátil k dalšímu ízení (§ 243b odst. 2 ást vČty za st edníkem a odst. 3 vČta první o. s. .). Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243b odst. 1 vČta první za st edníkem o. s. .). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradČ náklad ízení, vetnČ náklad ízení dovolacího (§ 243b odst. 1 vČta druhá o. s. .). Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ dne 30. kvČtna 2013

JUDr. Petr G e m m e l, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Zouharová V zastoupení: Lucie Žouželová