29 Cdo 1270/2010
Datum rozhodnutí: 29.06.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.



29 Cdo 1270/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce F. Š. , proti žalovaným 1) H. S. a 2) MUDr. L. K. , oběma zastoupeným JUDr. Danou Ondrejovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Břeclavi, Fintajslova 27, PSČ 690 02, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 20 Cm 112/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. července 2009, č. j. 4 Cmo 150/2009-143, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudky ze dne 10. září 2008, č. j. 20 Cm 112/2006-55, a ze dne 3. prosince 2008, č. j. 20 Cm 112/2006-91, jimiž Krajský soud v Brně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 27. listopadu 2006, č. j. 20 Sm 39/2006-19, kterým uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 235.640,85 Kč s 6% úrokem od 2. listopadu 2005 do zaplacení a náklady řízení.
Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého se žalované námitkou promlčení směnkou zajištěné pohledávky povinnosti uložené jim směnečným platebním rozkazem neubránily. Přitom zdůraznil, že předmětem daného sporu není požadavek žalobce na zaplacení pohledávky ze smlouvy o spotřebním úvěru, ale na zaplacení směnky, která je jako závazek abstraktní a nesporný sama o sobě jediným a dostatečným důvodem pro placení .
Za opodstatněné neměl ani výhrady druhé žalované, podle kterých byla věc soudem prvního stupně přes omluvu druhé žalované a žádost o odročení nařízeného jednání projednána v její nepřítomnosti. Uvedená skutečnost by totiž mohla být důvodem pro kasaci napadeného rozhodnutí pouze v případě, že by v průběhu odvolacího řízení nebyla zjednána náprava, což odvolací soud (tím, že nařídil k projednání odvolání druhé žalované jednání, při kterém mohla realizovat veškerá svá procesní práva) učinil.
Dovolání žalovaných proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolatelky mu nepředkládají k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Závěr soudů nižších stupňů, podle kterého promlčení směnkou zajištěné pohledávky nemá samo o sobě vliv na existenci povinnosti zaplatit zajišťovací směnku, odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 31. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 1181/2009, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2010, pod číslem 169. V něm Nejvyšší soud vycházeje z povahy zajišťovací směnky, jak ji vyložil např. v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vysvětlil, že nemá-li promlčení směnkou zajištěné pohledávky vliv na její existenci, nelze (při absenci jiného ujednání) považovat námitku promlčení směnkou zajištěné pohledávky za účinnou obranu proti povinnosti směnku zaplatit (srov. shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo 985/2009, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Výhradou, podle níž měl soud prvního stupně porušit právo druhé žalované na spravedlivý proces tím, že projednal námitky, které proti směnečnému platebnímu rozkazu podala, v její nepřítomnosti, pak druhá žalovaná z obsahového hlediska uplatňuje tzv. zmatečnostní vadu řízení dle § 229 odst. 3 o. s. ř., která však není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro jejíž posouzení přípustnost dovolání založit nelze (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatelka ostatně v dovolání ani nespecifikuje, jaká konkrétní procesní práva nemohla v situaci, kdy k projednání jejího odvolání nařídil odvolací soud jednání, jehož se zúčastnila také zástupkyně druhé žalované v důsledku (dle jejího názoru) nesprávného postupu soudu prvního stupně vykonat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. června 2011

JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu