29 Cdo 1266/2009
Datum rozhodnutí: 25.02.2010
Dotčené předpisy: § 23 odst. 2 ZKV, § 241a odst. 3 o. s. ř., § 20 odst. 2 ZKV




29 Cdo 1266/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně JUDr. M. M., jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně PETRA a. s., identifikační číslo 60 19 29 76, zastoupené JUDr. Michalem Marešem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 32, PSČ 110 00, proti žalované JUDr. Z. R., jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně FALCON GROUP s. r. o. v likvidaci, identifikační číslo 46 97 25 44, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4/46 Cm 7/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. září 2008, č. j. 3 Cmo 14/2008-80, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :


V záhlaví označeným rozhodnutím Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně - mimo jiné - změnil rozsudek ze dne 23. března 2006, č. j. 4/46 Cm 7/2001-42 v části výroku I. (jíž Krajský soud v Brně zamítl žalobu o určení pravosti pohledávky společnosti PETRA a. s. za úpadkyní FALCON GROUP s. r. o. v likvidaci ve výši 7,500.000,- Kč) tak, že určil, že pohledávka ve výši 7,500.000,- Kč přihlášená žalobkyní do konkursního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 K 9/2000 je po právu a patří do druhé třídy .
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), majíc za to, že jsou naplněny dovolací důvody vymezené v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o. s. ř.
Dovolatelka považuje za nesprávný závěr odvolacího soudu, podle něhož z výpisu z účtu společnosti PETRA a. s. (jímž byl proveden důkaz) vyplývá, že částka 7,500.000,- Kč byla vyplacena úpadkyni (majíc za to, že z uvedeného důkazu takový závěr neplyne). V rovině dovolacího důvodu vymezeného v ustanovení § 241 odst. 2 písm. b/ o. s. ř. namítá - odkazujíc na ustanovení § 23 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV ) - že byl-li právní důvod přihlášené pohledávky žalobcem specifikován jako smlouva o půjčce, nemůže být tento důvod dodatečně měněn na pohledávku ze smlouvy o úvěru .
Dovolání, jež je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Námitky dovolatelky, směřující proti skutkovému závěru, podle něhož byla částka 7,500.000,- Kč vyplacena úpadkyni (jenž odvolací soud učinil nikoli izolovaně z výpisu z bankovního účtu, ale i z dalších ve vzájemné souvislosti hodnocených důkazů), jsou pouhou polemikou s hodnocením důkazů učiněným odvolacím soudem. To však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem, a tedy ani důvodem vymezeným v § 241a odst. 3 o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Zjevně nesprávná je i námitka dovolatelky směřující proti odvolacím soudem přijaté odlišné právní kvalifikaci sporné pohledávky oproti právnímu posouzení provedenému žalobkyní v přihlášce pohledávky. Závěr, podle něhož právním důvodem vzniku přihlašované pohledávky ve smyslu § 20 odst. 2 a § 23 odst. 2 ZKV je nutno rozumět skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, a nikoli právní kvalifikaci, přičemž jiná právní kvalifikace téhož skutku změnou právního důvodu přihlášené pohledávky není, Nejvyšší soud učinil již v rozsudku uveřejněném pod číslem 74/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a rozsudku ze dne 18. prosince 2008, sp. zn. 29 Odo 729/2006, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2009, pod číslem 90.
Zabývat se dovoláním v této věci meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že procesně neúspěšné dovolatelce právo na jejich náhradu nevzniklo a žalobkyni vzhledem k ustanovení § 25a odst. 2 ZKV také ne.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. února 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu