29 Cdo 1263/99
Datum rozhodnutí: 26.09.2000
Dotčené předpisy:




29 Cdo 1263/99

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce P. S., proti žalovanému S. - C., s. r.o., o zaplacení 216.284,40 Kč, k dovolání žalobce proti rozsudku bývalého Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 11. 1992, čj. 5 Cmo 50/92 - 75, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší soud České republiky (dle stavu do 31. 12. 1992) rozsudkem ze dne 24. 11. 1992, čj. 5 Cmo 50/92 - 75 potvrdil rozhodnutí Krajské státní arbitráže v Brně ze dne 5. 11. 1991, čj. 8998/91/707 a usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 5. 2. 1992, čj. 8998/91/707.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že žalobce, jenž se domáhal náhrady škody ve výši 216.284,40 Kč, vzniklé porušením závazku, neprokázal existenci platné smlouvy na dodání 30 ks televizorů, neboť nedošlo ani k ústní dohodě o předmětu plnění a tím neprokázal porušení tohoto závazku, což je jedním z předpokladů pro přiznání práva na náhradu škody podle § 145 hospodářského zákoníku. Vzhledem k tomu odvolací soud potvrdil rozhodnutí Krajské státní arbitráže v Brně ze dne 5. 11. 1991, čj. 8998/91/707, jímž byla zamítnuta arbitrážní žádost o náhradu výše uvedené škody.

Dále odvolací soud potvrdil jako věcně správné usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 5. 2. 1992, čj. 8998/91/707, jímž byl vyměřen soudní poplatek za odvolání, neboť jeho výše odpovídala zák. č. 549/1991 Sb.

Dovoláním bez data, podaným na poště 11. 1. 1995, napadl žalobce výše uvedený rozsudek odvolacího soudu. V rozsáhlém odůvodnění žalobce rekapituloval obchodní případ týkající se koupě 30 barevných televizorů, včetně obsahu předchozího řízení a výpovědí svědků. Závěrem žalobce vyslovuje názor, že došlo k ústní dohodě o předmětu plnění a je dána možnost aplikace § 24a odst. 2 hospodářského zákoníku.

Usnesením Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 3. 12. 1998, čj. arb. 8998/91/707 - 103 byl žalobce (dovolatel) vyzván, aby si ve lhůtě 20 dnů zvolil právního zástupce a tuto skutečnost doložil soudu předložením plné moci s tím, že ve stejné lhůtě musí být předloženo advokátem sepsané dovolání. Zároveň byl žalobce poučen o důsledcích nevyhovění výzvě, tj. o zastavení dovolacího řízení. Uvedené usnesení bylo žalobci doručeno dne 7. 12. 1998.

Dovolací soud ze spisového materiálu shledal, že dovolatel ve stanovené lhůtě, popř. ani do doby rozhodnutí dovolacího soudu nedoložil, že je zastoupen advokátem a že jím bylo dovolání sepsáno, resp. akceptováno.

Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, pokud nemá sám právnické vzdělání, popř. pokud toto vzdělání nemá jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Dovolání musí být dále sepsáno uvedenými osobami. Povinné zastoupení, včetně sepsání dovolání je zvláštní podmínkou dovolacího řízení, jehož nedostatek je odstranitelný.

Pokud se tento nedostatek podmínky dovolacího řízení nepodaří po příslušných opatřeních soudu odstranit, dovolací řízení se podle ust. § 243c o. s. ř. ve vazbě na ust. § 104 odst. 2 o. s. ř. zastaví.

V posuzovaném případě je zřejmé, že podmínka povinného zastoupení žalobce v dovolacím řízení nebyla splněna, a to ani po výzvě soudu a proto nezbývá, než dovolací řízení zastavit; o tomto důsledku byl dovolatel ve výzvě k odstranění tohoto nedostatku poučen.

Nejvyšší soud proto podle § 104 odst. 2, § 241 odst. 1 a 2 a § 243c o. s. ř. řízení zastavil.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 26. září 2000

JUDr. Ing. Jan H u š e k , v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová