29 Cdo 1263/2016
Datum rozhodnutí: 30.03.2017
Dotčené předpisy: § 138 o. s. ř.



29 Cdo 1263/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci společnosti Ursula Röder Zoll und Logistik, s. r. o. , se sídlem v Liberci, Hodkovická 52, PSČ 460 06, identifikační číslo osoby 25474596, zastoupené JUDr. Kamilou Vítkovou, advokátkou, se sídlem v České Lípě, Pátova 394/4, PSČ 470 01, za účasti 1) Bc. D. J. , 2) B. R. , a 3) JUDr. M. L., LL.M., Ph.D. , zastoupeného Mgr. Ing. Vladimírem Mrázem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Konviktská 297/12, PSČ 110 00, o zrušení společnosti, nařízení její likvidace a o jmenování likvidátora, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 24/2015, o dovolání JUDr. M. L., LL.M., Ph.D., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. ledna 2016, č. j. 7 Cmo 505/2015-72, takto:

Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci usnesením ze dne 3. prosince 2015, č. j. 38 Cm 24/2015-65, nepřiznal JUDr. M. L., LL.M., Ph.D., osvobození od soudních poplatků.
K odvolání likvidátora Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal likvidátor dovolání.
K námitce dovolatele, podle níž mu napadené rozhodnutí nebylo řádně doručeno, resp. mu bylo doručeno do nesprávné datové schránky, a doručení je tak bez právních účinků , srovnej důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2016, sp. zn. 23 Cdo 1850/2015, a stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2017, sp. zn. Plsn 1/2015 (jež jsou veřejnosti dostupná - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na jeho webových stránkách), z nichž se (mimo jiné) podává, že má-li fyzická osoba zřízeno více datových schránek (např. advokát datovou schránku podnikající fyzické osoby advokáta, ale též insolvenčního správce nebo daňového poradce), je třeba jí doručovat písemné vyhotovení rozhodnutí, jiných úkonů a další písemnosti do té datové schránky, která odpovídá povaze doručované písemnosti; účinky doručení písemnosti však nastanou i jejím doručením do datové schránky téže fyzické osoby, která jí byla zřízena pro jinou činnost, než v rámci jaké vystupuje v daném řízení před soudem, za podmínek stanovených § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, tj. v okamžiku, kdy se do datové schránky přihlásí oprávněná osoba.
Z obsahu spisu (dokladu o doručení na č. l. 76) nadto neplyne, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo doručeno do datové schránky dovolatele coby insolvenčního správce.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Nejvyšší soud předně zdůrazňuje, že napadené usnesení odvolacího soudu závisí ve smyslu § 237 o. s. ř. na vyřešení otázky, zda dovolatel splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. Dovolací námitky, které nenapadají (záporný) závěr odvolacího soudu ohledně uvedené otázky, proto přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit nemohou.
Pro posouzení a rozhodnutí věci tudíž nejsou právně významné výhrady dovolatele vůči jeho jmenování do funkce likvidátora usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. června 2015, č. j. 38 Cm 24/2015-19, ani otázky týkající se zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku a způsobu, jakým má dovolatel hradit náklady likvidace. Odvolací soud své rozhodnutí na posouzení těchto otázek (správně) nezaložil.
Otázka, zda je likvidátor jmenovaný soudem z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců dle § 191 odst. 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, osvobozen od placení soudních poplatků ze zákona, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. rovněž nezakládá.
Institut zákonného osvobození od soudních poplatků (upravený v § 11 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) totiž nelze zaměňovat s institutem upraveným v § 138 o. s. ř. (viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2015, sen. zn. 29 ICdo 88/2015, a judikaturu v něm citovanou). Jinými slovy, skutečnost, zda je účastník osvobozen od placení soudních poplatků ze zákona, nemá pro posouzení jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. žádný význam.
Má-li být účastník osvobozen od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř., je povinen prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení jeho žádosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněné pod číslem 96/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2014, sp. zn. 23 Cdo 4417/2013).
Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolateli nemohlo být přiznáno osvobození od soudních poplatků, neboť ten věrohodně nedoložil své osobní, majetkové a výdělkové poměry (dovolatel k výzvě soudu prvního stupně nedoložil ničeho), je plně v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu.
Dovoláním je tvrzena též zmatečnostní vada řízení ve smyslu § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř., jež má spočívat v tom, že soud prvního stupně byl v projednávané věci nesprávně obsazen, když rozhodl vyšší soudní úřednicí M. P. Zmatečnostní vady řízení však nejsou (od 1. ledna 2001) způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu § 241a o. s. ř.; k jejich prověření slouží žaloba pro zmatečnost (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro založení přípustnosti dovolání prostřednictvím § 237 o. s. ř. je tudíž tato dovolací argumentace právně bezcenná.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (viz § 151 o. s. ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. března 2017

JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu