29 Cdo 1227/2008
Datum rozhodnutí: 29.09.2009
Dotčené předpisy:





29 Cdo 1227/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Č. F., a. s., zastoupené Mgr. N. P., advokátkou, proti žalované Ing. J. R., zastoupené JUDr. L. K., advokátem, o žalobě žalované na obnovu řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 40/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. října 2007, č. j. 5 Cmo 346/2007-34, takto:


I. Dovolání žalobkyně proti výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. října 2007, č.j. 5 Cmo 346/2007-34, o nákladech řízení, se odmítá.


II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. října 2007, č. j. 5 Cmo 346/2007-34, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. března 2007, č. j. 30 Cm 40/2006-14a, zamítl návrh na obnovu řízení sp. zn. 30 Sm 217/2005 ze dne 31 března 2006 .


Soud prvního stupně vyšel z toho, že v řízení vedeném pod shora uvedenou spisovou značkou vydal Městský soud v Praze na základě kopie směnky vlastní vystavené 12. února 2002 dne 9. září 2005 směnečný platební rozkaz č. j. 30 Sm 217/2005-13, kterým žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 767.649,18 Kč s 6% úrokem od 12. prosince 2002 do zaplacení, směnečnou odměnu 2.559,- Kč a náklady řízení. Směnečný platební rozkaz byl žalované doručen náhradním způsobem dne 26. září 2005 a dne 12. října 2005 nabyl právní moci.


Odkazuje na ustanovení § 175 a § 228 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), uzavřel, že žalovaná proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky nepodala, pročež se s obsahem směnečného závazku, s vědomím povinnosti žalobkyni směnečný dluh zaplatit, ztotožnila. Podle soudu prvního stupně žalované nic nebránilo, aby se v rámci lhůty pro podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu se směnečnou listinou za účelem posouzení její platnosti seznámila. Jelikož po doručení platebního rozkazu a po uplynutí zákonné lhůty pro podání námitek nenastaly žádné nové skutečnosti a ani nebyly doloženy žádné nové důkazy, o jejichž existenci nemohla žalovaná vědět po doručení platebního rozkazu , žalobu na obnovu řízení podle § 235e odst. 1 o. s. ř. zamítl.


Vrchní soud v Praze k odvolání žalované usnesením ze dne 2. října 2007, č. j. 5 Cmo 346/2007-34, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že obnovu řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Sm 217/2005 povolil.


Jelikož směnečný platební rozkaz byl vydán, aniž by soud měl v rukou originál směnečné listiny , nebyly podle odvolacího soudu splněny podmínky pro vydání směnečného platebního rozkazu, pročež tento předpoklad obnovy řízení je nepochybně dán .


Dále se zabýval otázkou, zda bylo vinou žalované, že tuto skutečnost neuplatnila, když námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu vůbec nepodala a tedy nenamítala ani tuto skutečnost .


V této souvislosti zdůraznil, že účastník má plné právo se spoléhat na to, že soudy ve své činnosti postupují řádně, to znamená také v souladu s příslušným procesním předpisem a tedy zde v souladu s občanským soudním řádem . Potom pokud účastníku je doručen, na způsobu doručení nezáleží, směnečný platební rozkaz, pak má plné právo se domnívat, že soud před tím měl v rukou listinu, která vykazuje všechny znaky originální směnky a která nebudí pochybnosti o své platnosti a pravosti, že měl v rukou listinu odpovídající tvrzením, jež o této listině uvádí žaloba. Tedy je zcela nepřijatelný závěr, že by účastník byl povinen se jít honem v námitkové lhůtě k soudu přesvědčit, zda soud postupoval tak, jak postupovat měl. Proto i když skutečnost, že bylo rozhodováno na základě pouhé kopie směnky, nebyla včas namítnuta, nelze bez dalšího říci, že bylo vinou účastníka, že tuto skutečnost neuplatnil. Nemusel o ní vědět a nebyl povinen postup soudu přezkušovat .


Jde tedy o případ, kdy bez své viny nemohla žalovaná tuto skutečnost uplatnit již v námitkách. Náhradní doručení přitom nehraje žádnou roli, protože by to nemusela zjistit ani v případě, kdyby směnečný platební rozkaz obratem převzala již v srpnu 2005 .


Jestliže v tomto řízení nebyla zatím směnka vůbec předložena, na to, že si soudce nechal v podstatě vedle řízení, jaksi mimoběžně směnku žalující stranou ukázat a že o tom pořídil zápis, není významné. Zjistit takto mimo jednání s účastníky nelze ničeho a k pouhému osvědčování již po vydání směnečného platebního rozkazu chybí prostor. Tedy není zatím ani zjištěno ani jen osvědčeno, že žalovaná směnka vůbec existuje. Pak nelze vůbec s jistotou říci, že nebylo-li by tohoto nedostatku, byla by žalovaná zavázána a je tedy možné, že tato skutečnost může mít pro ni význam příznivějšího rozhodnutí ve věci. Směnečná listina je v každé směnečné věci skutečností nepominutelnou .


Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc (ve vztahu k měnícímu výroku o povolení obnovy řízení), že spočívá na nesprávném právním posouzení věci a (ve vztahu k výroku o náhradě nákladů řízení) že vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, tj. uplatňujíc dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) a § 241a odst. 3 o. s. ř.


Dovolatelka nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, podle něhož žalovaná nemohla namítat tvrzené skutečnosti již v námitkovém řízení po vydání směnečného platebního rozkazu , akcentujíc, že toto platí i pro námitku ohledně nepředložení prvopisu směnky . Podle dovolatelky soudu nepřísluší, aby přejímal, zda účastník má či nemá faktickou možnost nahlédnout do spisu . Za nepodstatné pro rozhodnutí považovala i to, zda účastník jedná v důvěře v soudní rozhodnutí .


Jelikož důvod pro nemožnost použití určité skutečnosti musí spočívat v nějaké objektivní příčině, která nezávisí na vůli účastníka , přičemž prvotní příčinou, která žalované odebrala možnost uplatnit námitky v řízení, byla skutečnost, že si nepřevzala zásilku na poště , nebyla splněna základní podmínka pro rozhodnutí o povolení obnovy řízení.


Dále dovolatelka snáší argumenty proti výroku o nákladech řízení, považujíc i v tomto směru rozhodnutí odvolacího soudu za nesprávné.


Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.


Žalovaná považuje dovolání za nedůvodné.


Dovolání žalobkyně proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, které není přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu upravujících příslušnost dovolání, Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl (srov. např. rozhodnutí uveřejněného pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).


Dovolání žalobkyně proti měnícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byla povolena obnova řízení, je přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) a § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.


Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.


Podle ustanovení § 228 o. s. ř. žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé: a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v § 205a a § 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a § 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci (odstavec 1). Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout také pravomocné usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy podle odstavce 1 vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován; to platí obdobně i pro pravomocný platební rozkaz, pravomocný rozsudek pro uznání a pravomocný rozsudek pro zmeškání (odstavec 2).


Z výše citovaného ustanovení je nepochybné, že směnečný platební rozkaz lze napadnout žalobou na obnovu řízení, lze-li důvody obnovy vztahovat na předpoklady, za nichž byl vydán. Protože se ve zkráceném řízení (§ 175 o. s. ř.) neprovádí dokazování, nepřichází v úvahu užití důvodu uvedeného v § 228 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a poukaz na nové důkazy ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobou na obnovu řízení může její navrhovatel uplatňovat jen takové skutečnosti nebo rozhodnutí, které nemohl použít bez své viny v původním řízení, je možné povolit obnovu řízení z důvodu uvedeného v § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jen tehdy, jestliže tu jsou nové skutečnosti, které navrhovatel obnovy řízení nemohl použít do uplynutí lhůty k podání námitek (např. proto, že o nich nevěděl), nebo jestliže pozdější rozhodnutí příslušného orgánu, o němž se navrhovatel dozvěděl po uplynutí lhůty k podání námitek, řeší jinak předběžnou otázkou věci, v níž byl soud vázán rozhodnutím jiného orgánu (§ 135 odst. 1 o. s. ř.) nebo v níž byl povinen vycházet z rozhodnutí jiného orgánu (§ 135 odst. 2 o. s. ř.) [srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 1193].


Současně není pochyb o tom, že jedním z předpokladů pro vydání směnečného platebního rozkazu (§ 175 odst. 1 o. s. ř.) je předložení prvopisu směnky a případně dalších listin nutných k uplatnění práva. Není-li výše zmíněný předpoklad naplněn a je-li současně nárok ze směnky uplatněn žalobou, která splňuje požadavky určené § 79 odst. 1 o. s. ř., soud nevydá směnečný platební rozkaz, ale nařídí ve věci jednání.


Vycházeje z výše uvedeného Nejvyšší soud shledává správným závěr odvolacího soudu, podle něhož v řízení, jehož obnovy se žalovaná domáhá, nebyly splněny předpoklady pro vydání směnečného platebního rozkazu; k odlišnému závěru ovšem dospívá ohledně řešení otázky, zda skutečnost, že směnečný platební rozkaz byl vydán, aniž žalobkyně předložila prvopis směnky, nemohla žalovaná bez své viny v původním řízení použít.


Z ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. jednoznačně vyplývá, že obranou žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu jsou námitky. Pouze včasné (podané do tří dnů od doručení směnečného platebního rozkazu) a odůvodněné námitky mají za následek, že v jimi vymezeném rozsahu se odkládá právní moc a vykonatelnost směnečného platebního rozkazu; přitom v námitkách musí žalovaný uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá.


Jelikož občanský soudní řád ani jiný právní předpis neurčuje, že by soud rozhodující o návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu žalovanému před vydáním směnečného platebního rozkazu, popř. společně s vydaným směnečným platebním rozkazem doručil i kopii směnky, na základě které je vydání směnečného platebního rozkazu požadováno, je plně v souladu se zásadou vigilantibus iura (podle níž jen bdělým svědčí jejich práva ), aby žalovaný učinil vše, co po něm lze spravedlivě požadovat, pro zjištění okolností nezbytných k podání relevantních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu. Skutečnost, zda žalobce soudu s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu předložil i prvopis směnky, je přitom zjistitelná pouhým nahlédnutím do spisu (k tomu srov. ustanovení § 173 odst. 1 Instrukce č. 505/2001-Org., Ministerstva spravedlnosti, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, podle něhož při předložení originálu směnky se pro spis pořídí /a do spisu založí/ ověřená fotokopie, na níž se vyznačí spisová značka a položka evidence směnek lomená letopočtem).


Naopak akceptace právního názoru vysloveného odvolacím soudem by ve svých důsledcích znamenala, že okolnosti, které zde byly v okamžiku vydání směnečného platebního rozkazu a které jeho vydání bránily, by byly vždy pro žalovaného neznámé a to jen proto, že žalovaný nedbal svých práv a o obsahu listin, na jejichž základě byl směnečný platební rozkaz vydán, se nezajímal.


Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).


Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 19. září 2009


JUDr. Petr G e m m e l


předseda senátu