29 Cdo 1220/2016
Datum rozhodnutí: 29.03.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 138 o. s. ř.



29 Cdo 1220/2016 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně L. H. , zastoupené JUDr. Janem Hrbáčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Kachlíkova 891/15, PSČ 635 00, proti žalovanému F. G. , o zaplacení 1.750.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 42 C 129/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. prosince 2015, č. j. 18 Co 109/2015-87, takto:

Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Brně zamítl usnesením ze dne 17. února 2014, č. j. 42 C 129/2013-80, žádost žalobkyně o osvobození od soudního poplatku.
Krajský soud v Brně k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 18. prosince 2015, č. j. 18 Co 109/2015-87, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Dovolatelka namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013 (které je veřejnosti dostupné stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu 2001 na webových stránkách tohoto soudu), v němž Nejvyšší soud vyložil, k jakým kritériím se při rozhodnutí o návrhu na osvobození od soudních poplatků přihlíží, a zdůraznil, že objektivní nedostatek finančních prostředků fyzické nebo právnické osoby se nesmí stát překážkou přístupu této osoby k soudu. Dovolatelka však přehlíží, že důvodem, pro který jí odvolací soud osvobození od soudních poplatků nepřiznal, bylo výhradně to, že měl její tvrzení za účelová a velmi nevěrohodná , což jej vedlo k závěru, že dovolatelka předpoklady pro osvobození od soudních poplatků neprokázala. Na vyřešení dovolatekou předkládané otázky tak napadené rozhodnutí nezávisí.
Kritéria stanovená v usnesení sp. zn. 30 Cdo 2643/2013 přitom odvolací soud plně respektoval (a dostál i požadavkům nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2014, sp. zn. IV. ÚS 659/12, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. 26 Cdo 3287/2014, na něž dovolatelka odkázala). Závěr odvolacího soudu je v souladu s výše odkazovanou judikaturou a odpovídá též důvodům usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sp. zn. 33 Cdo 3318/2014, od nichž se dovolací soud nemá navzdory návrhu dovolatelky důvod odchýlit ani v poměrech projednávané věci.
Napadené rozhodnutí obstojí i z pohledu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněného pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 99/2013 ). Na rozdíl od soudu prvního stupně totiž odvolací soud nevycházel z toho, že by dovolatelka musela nést následky svých dřívějších (nepřiměřených a nedůvodných) vydání. Naopak výslovně uvedl, že pokud by dovolatelce její nepříznivé majetkové poměry znemožňovaly přístup k soudu, byly by předpoklady pro osvobození od soudních poplatků dány bez zřetele k tomu, zda k přezkoumávané majetkové situaci došlo v důsledku jejích dřívějších nepřiměřených výdajů bez důležitého důvodu. Při posuzování předpokladů pro osvobození dovolatelky tedy odvolací soud respektoval důvody R 99/2013 (ale i závěry dovolatelkou uváděných nálezů Ústavního soudu ze dne 5. března 2009, sp. zn. II. ÚS 2432/08, ze dne 9. února 2009, sp. zn. IV. ÚS 2856/08, jakož i rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. září 2010, sp. zn. 1 As 23/2009), z čehož se podává, že ani tato námitka není způsobilá založit přípustnost dovolání.
Uvádí-li dovolatelka (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2010, sp. zn. 26 Cdo 4220/2009, resp. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2011, sp. zn. 26 Cdo 2341/2009), že v poměrech projednávané věci došlo ke zjevnému rozporu mezi zjištěným skutkovým stavem ( ) a jeho právním posouzením , a vytýká-li odvolacímu soudu, že je jeho rozhodnutí nedostatečně odůvodněno, neboť se omezil výhradně na subjektivní konstatování , namítá (podle obsahu) nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu; vytýkaná vada řízení však nezahrnuje žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení by spočívalo napadené rozhodnutí, a není tak způsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
Nehledě k tomu rozhodnutí odvolacího soudu ani nepřezkoumatelností netrpí. Napadené rozhodnutí vyhovuje požadavkům § 157 o. s. ř. na odůvodnění rozhodnutí. Navíc z obsahu dovolání je zjevné, že dovolatelkou (obecně) tvrzené nedostatky odůvodnění usnesení odvolacího soudu nebyly na újmu uplatnění jejích práv; již z tohoto důvodu tak nelze napadené rozhodnutí považovat za nepřezkoumatelné (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poukazuje-li dovolatelka na údajnou nemožnost prokazování negativních skutečností, přehlíží, že břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení toho, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, zatěžují účastníka, který o osvobození od soudních poplatků žádá; rovněž v tomto směru je tedy právní posouzení věci ze strany odvolacího soudu správné (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. března 2004, sp. zn. 1 Afs 5/2003, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. září 2012, sp. zn. 7 Ans 15/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2015, sp. zn. 32 Cdo 3047/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. dubna 2016, sp. zn. 29 Cdo 5069/2015, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2016, pod číslem 123).
K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. března 2017 JUDr. Filip C i l e č e k předseda senátu