29 Cdo 1156/2014
Datum rozhodnutí: 27.10.2015
Dotčené předpisy: § 160 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 237 předpisu č. 99/1963Sb.



29 Cdo 1156/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce JUDr. Miroslava Bukovjana , advokáta, se sídlem v Chebu, Jánské náměstí 266/6, PSČ 350 02, jako správce konkursní podstaty úpadkyně E. M., proti žalovaným 1) J. M. a 2) E. M. , oběma zastoupeným JUDr. Veronikou Pupalovou, advokátkou, se sídlem v Chebu, Mánesova 265/13, PSČ 350 02, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 10 C 18/2011, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. června 2012, č. j. 14 Co 196/2012-60, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 14. června 2012, č. j. 14 Co 196/2012-60, potvrdil rozsudek ze dne 22. listopadu 2011, č. j. 10 C 18/2011-48, jímž Okresní soud v Chebu uložil žalovaným, aby do 60 dnů od právní moci rozsudku společně a nerozdílně vyklidili ve výroku rozhodnutí specifikované nemovitosti, v katastrálním území H., obci Ch., vedené u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Cheb (dále jen sporné nemovitosti ).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání (č. l. 87 až 91), které mají za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), a to k řešení otázky, zda je možné přistoupit k vyklizení nemovitosti až po proběhnutí dražby (rozuměj po zpeněžení sporných nemovitostí žalobcem v konkursu vedeném na majetek první žalované); potud jde podle jejich názoru o otázku dosud dovolacím soudem nezodpovězenou.
Dovolatelé nic nenamítají proti provedení dražby a předání sporných nemovitostí novému majiteli (vydražiteli), nicméně mají za to, že dojde-li k delší časové prodlevě mezi vyklizením nemovitostí a termínem dražby, o nemovitosti nebude po delší dobu nikdo řádně pečovat, dojde tak k jejich znehodnocení a v důsledku toho též k zmaření účelu dražby, neboť obvyklá cena nemovitostí, o něž není pečováno, je nepochybně nižší než obvyklá cena nemovitostí, které je udržovány v dobrém stavu .
Poukazují rovněž na to, že insolvenční zákon [rozuměj zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)] výslovně stanoví, že byla-li zpeněžena nemovitost, kterou dlužník používá k bydlení své rodiny, anebo byt ve vlastnictví dlužníka, je dlužník povinen jej vyklidit, přičemž mu přísluší stejná bytová náhrada jako v případě přivolení k výpovědi z nájmu bytu podle ustanovení 711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku . Oproti tomu zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, problematiku možné žaloby na vyklizení ještě před zpeněžením nemovitosti ani otázku bytové náhrady v případě zpeněžení nemovitosti, neřeší. Současně dovolatelé doložili čestné prohlášení, podle něhož sporné nemovitosti vyklidí do 30 dnů poté, co bude dražba úspěšně provedena a bude znám nový vlastník (vydražitel) nemovitostí.
K výzvě soudu prvního stupně ze dne 20. listopadu 2013, č. j. 10 C 18/2011-98, nechť žalovaní upřesní, zda se domáhají nevyklizení nemovitostí či odkladu lhůty k vyklizení a v jakém termínu , dovolatelé podáním datovaným 16. prosince 2013, doručeným soudu prvního stupně téhož dne (č. l. 99), dovolání doplnili tak, že se domáhají odkladu lhůty pro vyklizení nemovitostí, a to v termínu 30 dnů od úspěšného provedení dražby nemovitostí .
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (odstavec 1). Dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení, c) ve věcech mezinárodních únosů dětí podle mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu, nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství (odstavec 2). Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (odstavec 3).
Podle ustanovení § 238 o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) o žalobě na obnovu řízení, b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. 1 věta druhá) [odstavec 1]. Ustanovení § 237 platí obdobně (odstavec 2).
Podle ustanovení § 238a o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) v insolvenčním řízení, b) o žalobě pro zmatečnost, c) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, nejde-li o řízení o výkon rozhodnutí k navrácení dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí podle mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu, nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství, d) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, e) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, f) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2 (odstavec 1). Ustanovení § 237 odst. 1 a 3 platí obdobně (odstavec 2).
Podle ustanovení § 239 o. s. ř. jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3), je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2) [odstavec 1]. Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1, b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2) [odstavec 2]. Dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a a 75b) nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví (§ 78d). Ustanovení § 237 odst. 1 a 3 platí obdobně (odstavec 3).
Jelikož rozhodnutí soudu o lhůtě k plnění uložené povinnosti (o lhůtě k vyklizení sporných nemovitostí) [§ 160 odst. 1 o. s. ř.] není rozhodnutím ve věci samé (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod číslem 7), přičemž nejde ani o žádné z rozhodnutí, jak jsou vyjmenovaná v ustanoveních § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání žalovaných jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaných Nejvyšší soud odmítl a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud doplňuje, že dovolatelé zaplatili na soudním poplatku za dovolání částku 10.000,- Kč (srov. č. l. 103), přičemž poplatková povinnost činila (jen) 2.000,- Kč (položka 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), jelikož dovolání žalovaní podali proti rozhodnutí (jen) procesní povahy.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. října 2015

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu