29 Cdo 112/2016
Datum rozhodnutí: 10.02.2016
Dotčené předpisy: § 22 odst. 1 předpisu č. 72/1994Sb.



29 Cdo 112/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a) V. H., a b) V. H. , obou zastoupených JUDr. Jaromírem Štůskem, LL.M., advokátem, se sídlem v Neratovicích, Na Výsluní 1234, PSČ 277 11, za účasti Bytového družstva Ve Lhotce, Růženínská , se sídlem v Praze 4, Růženínská 910/1, PSČ 142 00, identifikační číslo osoby 27883353, zastoupeného JUDr. Ivanou Valtovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 287/18, PSČ 120 00, o nahrazení projevu vůle družstva k uzavření smlouvy o převodu bytové jednotky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 103/2012, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. října 2015, č. j. 11 Cmo 72/2013-171, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. května 2013, č. j. 81 Cm 103/2012-103, zamítl návrh na uložení povinnosti Bytovému družstvu Ve Lhotce, Růženínská (dále jen družstvo ), uzavřít s navrhovateli smlouvu o převodu bytové jednotky (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání navrhovatelů Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, ve výroku o nákladech řízení je změnil co do výše družstvu přiznané náhrady, jinak je potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2014, č. j. 11 Cmo 72/2013-133, Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. května 2015, č. j. 29 Cdo 2027/2014-157 (jež je veřejnosti dostupné stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 na webových stránkách Nejvyššího soudu), k dovolání družstva zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatelé ohlašují, že rozhodnutí odvolacího soudu napadají v celém rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňují pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; tou částí prvního výroku usnesení odvolacího soudu, kterou byl zčásti potvrzen a zčásti změněn výrok II. usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení, a druhým výrokem usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, se dovolací soud proto nezabýval.
Dovoláním otevřenou otázku výkladu § 22 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákona o vlastnictví bytů), vyřešil Nejvyšší soud v předchozím (kasačním) rozhodnutí (sp. zn. 29 Cdo 2027/2014), v němž uzavřel, že § 22 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů zakládá toliko právo nájemce na přednostní předložení nabídky na převod vlastnictví bytu, nikoliv povinnost dosavadního vlastníka uzavřít s nájemcem kupní smlouvu o prodeji bytové jednotky; opačný závěr neplyne a dovolatelé se mýlí, usuzují-li opačně ani z dovolateli citovaných rozhodnutí.
S tímto závěrem (který je Nejvyšším soudem ustáleně zastáván srov. důvody rozsudku ze dne 30. března 2010, sp. zn. 22 Cdo 1411/2008, usnesení ze dne 8. prosince 2011, sp. zn. 29 Cdo 1805/2010, či ze dne 24. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 275/2011), jenž byl pro odvolací soud závazný (dle § 243g odst. 1 ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.), a na němž Nejvyšší soud nevidí důvodu ničeho měnit, je napadené rozhodnutí odvolacího soudu zcela v souladu.
Skutečnost, že dovolatelům nikdy nebyla učiněna nabídka dle § 22 odst. 1 a 2 zákona o vlastnictví bytů a že jsou tito nadále členy družstva, není pro projednávanou věc rozhodná a nemůže na výše uvedených závěrech ničeho změnit.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. února 2016

JUDr. Filip Cileček předseda senátu