29 Cdo 1108/2015
Datum rozhodnutí: 08.12.2015
Dotčené předpisy: § 134 odst. 1 obč. zák., § 134 odst. 3 obč. zák., § 122 odst. 2 obč. zák.



29 Cdo 1108/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele K. H. , zastoupeného Mgr. Šárkou Niemczykovou, advokátkou, se sídlem v Karviné, Svatováclavská 31/1, PSČ 733 01, za účasti 1) M. H. , 2) J. H. , 3) Bytového družstva 639-642, Haškova , se sídlem v Karviné, Haškova 642/10, PSČ 734 01, identifikační číslo osoby 28612531, 4) J. L. , 5) G. L. a 6) Ing. J. L. , čtvrtý, pátý a šestý účastníci zastoupeni Mgr. René Gemmelem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, PSČ 702 00, o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 42 Cm 143/2012, o dovolání Ing. J. L. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. října 2014, č. j. 8 Cmo 324/2014-213, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Ing. J. L., je povinen zaplatit navrhovateli na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.400,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. června 2014, č. j. 42 Cm 143/2012-178, určil, že F. H. byl ke dni své smrti (k 11. květnu 2012) členem Bytového družstva 639-642, Haškova (dále jen bytové družstvo ) s právem nájmu ve výroku specifikovaného bytu (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. až V.).
K odvolání G. L., J. L. a Ing. J. L. Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil výroky I., III. a V. usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Ing. J. L. napadl v záhlaví označené usnesení odvolacího soudu dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v § 237 o. s. ř.
Dovolatelem zpochybňovaný závěr soudů nižšího stupně, podle něhož k vydržení práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu (dále jen členský podíl ) nedošlo, neboť oprávnění držitelé neměli členský podíl nepřetržitě v držbě po dobu tří let, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí. Již v usnesení ze dne 10. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 1989/2011, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2013, pod číslem 95, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého lze členský podíl vydržet jako věc movitou (srov. též například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 2398/2010, jež je veřejnosti dostupné stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu 2001 na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Závěry, podle kterých se oprávněný držitel stává vlastníkem movité věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, do kteréžto doby se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce, přípustnost dovolání v projednávané věci nezakládají, neboť se podávají z výslovného znění § 134 odst. 1 a 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák ).
Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatele, podle níž domáhá-li se navrhovatel určení, že ke dni své smrti byl jeho otec F. H. členem bytového družstva, nemá na takovém určení naléhavý právní zájem (navrhovatel z něj nemůže mít žádný prospěch ), neboť k vydržení podílu došlo až poté, co F. H. zemřel.
To, že lze žalovat o určení, že zůstavitel byl v den svého úmrtí členem bytového družstva a nájemcem družstevního bytu, dovodil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 1. března 2007, sp. zn. 29 Odo 208/2005, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2007, pod číslem 103. Již v rozsudku ze dne 31. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 223/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 98, pod číslem 47, pak Nejvyšší soud vysvětlil, že v řízení o určovací žalobě nejde o to, zda žalobce mohl mít podle hmotného práva vliv na vznik napadeného právního úkonu, případně o to, zda se jej právní úkon dotkl při svém vzniku, ale o to, jak se následné určení promítne do jeho právních poměrů; přičemž mohlo-li by takové určení založit právně významný následek v řízení o dědictví zůstavitele (subjektu neplatného úkonu), pak dopad do právní sféry třetí osoby (dědice) vyloučit nelze.
Dovolání konečně nečiní přípustným ani poslední z dovolatelem vznesených námitek, jejímž prostřednictvím brojí proti závěru soudů nižších stupňů, že členský podíl nelze nabýt od nevlastníka (toliko na základě dobré víry ). Tento závěr je totiž v souladu s ustálenou judikaturou (obecně k otázce nabytí od nevlastníka odvozeného toliko od dobré víry srov. např. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 31 Cdo 1168/2013, uveřejněný pod číslem 16/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; přímo k otázce nabytí členského podílu v družstvu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 2080/2012, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2015, pod číslem 42, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2015, sp. zn. 29 Cdo 4863/2014).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 8. prosince 2015
JUDr. Filip Cileček předseda senátu