29 Cdo 1057/2011
Datum rozhodnutí: 28.02.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 196a obch. zák.




29 Cdo 1057/2011

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce J. D., zastoupeného JUDr. Emerichem Slavíkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2, PSČ 140 00, proti žalované BPA sport marketing a. s. , se sídlem v Praze 1, Těšnov 1/1059, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25069764, zastoupené Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Těšnov 1/1059 , PSČ 110 00, o zaplacení 1,099.585,56 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 62/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. září 2010, č. j. 2 Cmo 24/2010-173, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejího zástupce.
O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudek ze dne 8. září 2009, č. j. 5 Cm 62/2007-142, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení 1,099.585,56 Kč s příslušenstvím.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), odmítl jako nepřípustné.
Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.
Předně je třeba zdůraznit, že na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat z námitky, podle níž odvolací soud nevzal v úvahu skutečnosti plynoucí z výpisů z obchodního rejstříku (vazby mezi společnostmi Hockey Olomouc, a. s. a Východoevropská obchodní, a. s.), neboť jí dovolatel vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. Ten ovšem nemá u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., k dispozici, a k jejímu přezkoumání tudíž nelze dovolání postupem podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. připustit (§ 237 odst. 3 část věty za středníkem, § 241a odst. 3 o. s. ř.).
Nehledě k tomu a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti uvedené námitky Nejvyšší soud (s ohledem na skutečnosti, v nichž dovolatel spatřuje naplnění předpokladů pro aplikaci § 196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, dále jen obch. zák. ) dodává, že jak plyne z jeho ustálené judikatury ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. nedopadá na převody majetku na jakékoliv osoby, ale toliko na převody majetku na osoby v označeném ustanovení vypočtené (srov. např. rozsudek ze dne 19. května 2010, sp. zn. 29 Cdo 3203/2009, jenž stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. červnu 2000 je veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu, nebo rozsudek ze dne 26. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3619/2009, uveřejněný pod číslem 106/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jelikož smluvní zástupce společnosti (s výjimkou prokuristy) není osobou, na níž by se vztahovalo ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 1571/2007), a takovou osobou tudíž není ani osoba jemu blízká, nevztahuje se ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. (jež dopadá i na převody mezi akciovou společností a osobami uvedenými v § 196a odst. 1 obch. zák.) na převody majetku mezi společností a osobou, jež by mohla být považována za osobu blízkou smluvnímu zástupci společnosti.
V situaci, kdy dovolání nelze připustit k přezkoumání závěru odvolacího soudu, podle něhož se dovolateli nepodařilo prokázat obcházení ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. (rozuměj skutečnosti svědčící o takovém obcházení), pak napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní ani další dovoláním zpochybněné závěry, podle nichž se ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. ani před novelou provedenou zákonem č. 370/2000 Sb. nevztahovalo na převody majetku učiněné v rámci běžného obchodního styku a smlouvu o postoupení pohledávky, uzavřenou mezi společnostmi Hockey Olomouc, a. s. a Východoevropská obchodní, a. s., lze považovat za převod aktiv učiněný při běžném obchodním styku . Je tomu tak proto, že přezkoumání uvedených závěrů nemůže ovlivnit výsledek sporu a nemůže se tak projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2001 a 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Bez ohledu na uvedené pak Nejvyšší soud podotýká, že závěr, podle něhož se ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. ani před novelou provedenou zákonem č. 370/2000 Sb. nevztahovalo na převody majetku učiněné v rámci běžného obchodního styku, formuloval a odůvodnil již v rozsudku ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 4315/2008, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2009, pod číslem 170.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. února 2012 (dále jen vyhláška ), a z náhrady hotových výdajů. Podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 5, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 a § 15 vyhlášky činí sazba odměny 20.000,- Kč. Jelikož zástupce žalované učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání), snižuje se takto stanovená odměna o 50 %, tj. na částku 10.000,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 2.163,- Kč tak dovolací soud přiznal žalované k tíži dovolatele celkem 12.463,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 28. února 2013 JUDr. Petr Š u k
předseda senátu