29 Cdo 1053/2013
Datum rozhodnutí: 30.05.2013
Dotčené předpisy: § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., § 107a o. s. ř.




29 Cdo 1053/2013


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně Mgr. T. V., proti žalované Finex Real a. s., se sídlem v Pardubicích, Jiřího z Poděbrad 2593, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 60 75 35 44, zastoupené JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem, se sídlem ve Svitavách, Soudní 154/1, PSČ 568 02, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 36 Cm 271/2008, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. září 2012, č. j. 5 Cmo 374/2010-135, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 19. května 2010, č. j. 36 Cm 271/2008-69, ve znění opravného usnesení ze dne 16. března 2011, č. j. 36 Cm 271/2008-94, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 21. listopadu 2008, č. j. 52 Sm 262/2008-10, kterým žalované uložil zaplatit (původní) žalobkyni (Ing. Z. Z.) částku 2,500.000,- Kč s 6% úrokem od 2. října 2005 do zaplacení, směnečnou odměnu 8.333,- Kč a náklady řízení.
Vrchní soud v Praze v průběhu řízení o odvolání žalované proti shora uvedenému rozsudku ve věci samé usnesením ze dne 14. září 2012, č. j. 5 Cmo 374/2010-135 odkazuje na ustanovení § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) nevyhověl návrhu Ing. Z. Z., aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně vstoupila L. Č.
Podle odvolacího soudu aktuální procesní situace je taková, že žalobkyní v dané věci je Mgr. T. V., insolvenční správkyně, když Ing. Z. je v konkursu. Vzhledem k tomu, že insolvenční správkyně podala ve lhůtě určené soudem návrh na pokračování v řízení, nezůstala dlužnice Ing. Z. účastníkem předmětného řízení (žalobkyní) a tedy nemá aktivní legitimaci k podání návrhu na vstup nového žalobce namísto dosavadního. Takový návrh by (prakticky obecně vzato) mohla (při splnění zákonných podmínek) podat v daném případě jenom insolvenční správkyně .
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., považujíc za otázku zásadního právního významu, zda soud byl oprávněn o návrhu Ing. Z. Z. dle ustanovení § 107a o. s. ř. rozhodnout bez dalšího nebo zda byl povinen před vydáním napadeného rozhodnutí s odkazem na ustanovení § 118a odst. 4 o. s. ř. poučit Mgr. T. V. o možnosti podat návrh na vstup nabyvatele práva do řízení na místo dosavadního účastníka ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. Přiklánějíc se ke druhému z uvedených názorů, požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud především předesílá, že jak je zřejmé z obsahu spisu Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 27. ledna 2012, č. j. KSPA 48 INS 16868/2001-A-28/celk. 6, mimo jiné zjistil úpadek dlužnice Ing. Z. Z., na její majetek prohlásil konkurs a insolvenční správkyní ustanovil Mgr. T. V. Ve smyslu ustanovení § 263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), se odvolací řízení v projednávané věci přerušilo. Následně insolvenční správkyně k výzvě Vrchního soudu v Praze ze dne 26. března 2012, č. j. 5 Cmo 374/2010-112, podáním daným k přepravě na poštu dne 30. dubna 2012 a doručeným odvolacímu soudu dne 3. května 2012, podala návrh na pokračování v řízení; dnem, kdy soudu došel návrh insolvenční správkyně na pokračování v řízení, se insolvenční správkyně stala účastníkem řízení místo dlužnice (původní žalobkyně) [§ 264 odst. 1 insolvenčního zákona]. Přitom návrh na vstup L. Č. do řízení (§ 107a o. s. ř.) podala dlužnice podáním doručeným odvolacímu soudu dne 24. července 2012 (předaným na poštu k přepravě 21. července 2012).
Dovolání žalované, které je bez dalšího přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. [podmínka formulovaná návěštím označeného ustanovení (aby napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam), je obsolentní z příčin popsaných v díle Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1903-1904 (k tomu srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněného pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)], Nejvyšší soud jako zjevně bezdůvodné odmítl podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř.
Učinil tak zejména proto, že na řešení dovolatelkou vymezené otázky rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá a naopak právní posouzení věci, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí a podle něhož původní žalobkyně není aktivně legitimována k podání návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř., dovolatelka nijak nezpochybnila. O tom, že na závěr o (ne)důvodnosti návrhu původní žalobkyně na vstup tvrzené nabyvatelky práva do řízení podle ustanovení § 107a o. s. ř. nemůže mít postup odvolacího soudu ve vztahu k insolvenční správkyni původní žalobkyně žádný vliv, pak nemohou být žádné pochybnosti.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. května 2013
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu