29 Cdo 1042/2011
Datum rozhodnutí: 28.03.2013
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




29 Cdo 1042/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce J. S. , proti žalované SPV Pelhřimov, a. s., se sídlem v Pelhřimově, Plevnice 42, PSČ 393 01, identifikační číslo osoby 25157507, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 4 C 66/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře ze dne 14. září 2010, č. j. 15 Co 575/2010-105, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:
Rozsudkem ze dne 25. května 2010, č. j. 4 C 66/2009-77, Okresní soud v Pelhřimově zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem stavby specifikované ve výroku rozsudku (dále jen pozemní komunikace ) evidované v soupisu majetku konkursní podstaty úpadce Zemědělské družstvo Křemešnicko, identifikační číslo osoby 112011, pod názvem vozovka Zachotín (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II. a III.).
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích pobočka v Táboře potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Soudy obou stupňů s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
29. července 2004, sp. zn. 29 Odo 394/2002 (uveřejněný pod číslem 81/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále jen R 81/2005 a Sbírka ) uzavřely, že ačkoliv byla pozemní komunikace dříve sepsána do konkursní podstaty úpadce Zemědělského družstva Křemešnicko a až poté byla sepsána do konkursní podstaty Agrodružstva Vyskytná, stala se jejím vlastníkem právní předchůdkyně žalované SPV, spol. s r. o. Pelhřimov, která ji nabyla na základě kupní smlouvy uzavřené dne 22. prosince 2001 se správcem konkursní podstaty Agrodružstva Vyskytná JUDr. P. T., nikoliv žalobce, který ji měl nabýt na základě kupní smlouvy uzavřené se správcem konkursní podstaty úpadce Zemědělského družstva Křemešnicko teprve 10. května 2002, neboť předchůdkyně žalované uzavřela kupní smlouvu dříve, přičemž dle nevyvratitelné domněnky podle § 19 odst. 2 ZKV byla pozemní komunikace sepsána do konkursní podstaty Agrodružstva Vyskytná oprávněně, když žaloba o její vyloučení z konkursní podstaty nebyla podána.
Žalobce napadl první výrok rozsudku odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), ohlašuje dovolací důvody dle § 241a odst. 2 o. s. ř. a navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání žalobce Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s ř. odmítl jako nepřípustné.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byly potvrzeny výroky II. a III. rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodnutím potvrzujícím, neboť odvolací soud posoudil práva a povinnosti účastníků řízení shodně jako soud prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 1998,
sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněné pod číslem 52/99 Sbírky); rozhodnutí odvolacího soudu tak, oproti mínění dovolatele, diformní není, přestože je jeho odůvodnění podpořeno zčásti jinou judikaturou Nejvyššího soudu, než rozhodnutí soudu prvního stupně.
Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006,
pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněného
pod číslem 48/2006 Sbírky).
Námitkou, podle níž správce konkursní podstaty úpadce Agrodružstva Vyskytná nesepsal do soupisu majetku konkursní podstaty předmětnou pozemní komunikaci, ale jinou komunikaci blíže specifikovanou v dovolání, kterou následně prodal předchůdkyni žalované, dovolatel zpochybňuje závěr odvolacího soudu, podle něhož pozemní komunikace,
kterou nabyla předchůdkyně žalované, byla totožná s komunikací, kterou měl nabýt na základě kupní smlouvy ze dne 10. května 2002 žalobce. Uplatňuje tak dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jenž však u dovolání přípustného pouze podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nemá k dispozici (srov. výslovné znění tohoto ustanovení), a přípustnost dovolání jejím prostřednictvím proto založit nelze.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. pak je i to, že právní otázka, jejíhož přezkumu se dovolatel domáhá, měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nebylo z hlediska právního posouzení založeno.
Z tohoto důvodu nezakládá přípustnost dovolání námitka, podle níž pozemní komunikace nebyla (nemohla být) sepsána v konkursní podstatě úpadce Agrodružstvo Vyskytná, neboť byla již dříve sepsána do konkursní podstaty úpadce Zemědělského družstva Křemešnicko, a proto soupisu bránilo ustanovení § 18 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen ZKV ). Odvolací soud totiž uzavřel, že pro rozhodnutí v projednávané věci není určující kolize dvou konkursních podstat , do nichž byla pozemní komunikace sepsána, ale vzhledem k tomu, že v projednávané věci jde o posouzení skutkového stavu již po zpeněžení předmětného majetku skutečnost, že pozemní komunikace byla řádně sepsána do konkursní podstaty úpadce Agrodružstva Vyskytná, jehož správce JUDr. P. T. postupoval při jejím zpeněžení v souladu se zákonem o konkursu a vyrovnání, včetně dodržení jeho ustanovení § 27 odst. 2.
V tomto ohledu odvolací soud přiléhavě odkázal na závěr, formulovaný Nejvyšším soudem v R 81/2005, podle nějž ten, na koho správce konkursní podstaty v rámci zpeněžování převedl majetek sepsaný do konkursní podstaty úpadce, se stává vlastníkem takového majetku bez zřetele k tomu, zda později vyšlo najevo, že majetek v době zpeněžení vlastnicky náležel někomu jinému. S poukazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003 (posléze uveřejněný pod číslem 19/2006 Sbírky), a ze dne 10. prosince 2008, sp. zn. 29 Cdo 5193/2007 (který je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu), zároveň odvolací soud uzavřel, že žádný důvod, jenž by prolamoval ochranu třetí osoby při nabytí zpeněženého majetku, v projednávané věci zjištěn nebyl.
Uvedené judikaturní závěry, na kterých odvolací soud postavil své rozhodnutí, se uplatní i v projednávané věci.
Lze dodat, že v R 81/2005 Nejvyšší soud dále uzavřel, že neuplynula-li tomu, kdo tvrdí, že jeho vlastnické právo k majetku zpeněženému správcem konkursní podstaty jako součást majetku konkursní podstaty vylučovalo příslušnost tohoto majetku ke konkursní podstatě, dosud lhůta k podání vylučovací žaloby podle ustanovení § 19 odst. 2 ZKV, může se žalobou podanou podle tohoto ustanovení proti správci konkursní podstaty domáhat vyloučení náhradního peněžitého plnění získaného správcem konkursní podstaty za zpeněžený majetek z konkursní podstaty. Se žalobou na určení vlastnického práva (§ 80 písm. c/ o. s. ř.) podanou vůči tomu, kdo majetek zpeněžením nabyl, však taková osoba uspět nemůže.
Bez významu pro rozhodnutí v projednávané věci je rovněž námitka,
podle níž konkursní soud pochybil v rámci své dohlédací činnosti v konkursním řízení na majetek Agrodružstva Vyskytná, změnil-li svévolně své usnesení, kterým původně schválil prodej pozemní komunikace žalobci mimo dražbu, tak, že umožnil správci konkursní podstaty prodat pozemní komunikaci jakékoliv třetí osobě za minimální cenu 50.000,- Kč, stejně jako námitka poukazující na případnou odpovědnost správce konkursní podstaty za neuposlechnutí pokynu konkursního soudu vydaného v rámci dohlédací činnosti. Ani tyto otázky neměly pro rozhodnutí věci určující význam a rozhodnutí odvolacího soudu na jejich posouzení proto (správně) založeno není.
Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné není.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto, žalované však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II., bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Přípustnost dovolání Nejvyšší soud posuzoval s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušil ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. března 2013

JUDr. Filip Cileček
předseda senátu