29 Cdo 1033/2011
Datum rozhodnutí: 18.09.2012
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Cdo 1033/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce Ing. M. B., zastoupeného JUDr. Miroslavou Otčenáškovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Velehradská 26, PSČ 130 00, proti žalované CIB Flats P10, a. s., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 823/33, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27210324, zastoupené JUDr. Alešem Zemanem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Svobodova 7, PSČ 128 00, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 23 C 141/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. prosince 2010, č. j. 20 Co 442/2010-116, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.760,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
O d ů v o d n ě n í:
V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudek ze dne 4. května 2010, č. j. 23 C 141/2007-87, jímž Obvodní soud pro Prahu 10 zamítl žalobu o nahrazení projevu vůle žalované nabídnout žalobci k prodeji ve výroku specifikovanou bytovou jednotku.
Jde již o v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když rozsudek ze dne 13. prosince 2007, č. j. 20 Co 407/2007-44, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 22. května 2007, č. j. 23 C 141/2007-22, zrušil (spolu s rozhodnutím soudu prvního stupně) k dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 20. listopadu 2009, č. j. 22 Cdo 1820/2008-63.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázky předložené dovolatelem Nejvyššímu soudu k řešení však napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.
Závěr, podle něhož z § 22 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, nelze dovozovat časově neomezenou povinnost vlastníka bytu nepřevést bytovou jednotku na třetí osobu za cenu nižší než uvedenou v nabídce učiněné nájemci v souladu s označeným ustanovením, resp., v případě vůle takový převod realizovat, opakovaně nabídnout nájemci převod jednotky postupem podle § 22 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, plyne zcela zjevně z označeného ustanovení (a navazujícího § 22 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů) i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2010, sp. zn. 22 Cdo 456/2009, které je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu); Nejvyšší soud proto nevidí důvodu připouštět dovolání k jeho (opětovnému) formulování.
Nepřijme-li nájemce nabídku učiněnou v souladu s § 22 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, je nadále chráněn již jen předkupním právem podle ustanovení § 22 odst. 2 téhož zákona, a to po dobu jednoho roku od marného uplynutí lhůty k přijetí nabídky podle § 22 odst. 1. Po splnění povinnosti podle § 22 odst. 1 a zániku předkupního práva nájemce podle § 22 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů může vlastník jednotku prodat komukoliv, aniž by byl povinen nájemci převod bytové jednotky přednostně nabízet.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen vyhláška ), a z náhrady hotových výdajů. Podle ustanovení § 7 písm. e/, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 a § 15 vyhlášky činí sazba odměny 4.000,- Kč. Jelikož zástupce žalované učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání), snižuje se takto stanovená odměna o 50 %, tj. na částku 2.000,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,-Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 460,- Kč tak dovolací soud přiznal žalované k tíži dovolatele celkem 2.760,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 18. září 2012

JUDr. Petr Š u k
předseda senátu