29 Cdo 101/2016
Datum rozhodnutí: 27.04.2017
Dotčené předpisy: § 242 IZ.




NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY KSOS 38 INS 4999/2009 originál 38 ICm 123/2011
29 ICdo 101/2016-263


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Mgr. Martina Fuchsiga , se sídlem v Oticích, Hlavní 25, PSČ 747 81, insolvenčního správce dlužníka Miroslava Pospěcha, proti žalované Jolaně Pospěchové , narozené 24. ledna 1973, bytem v Opavě, Stará Silnice 655/31, PSČ 747 04, zastoupené Mgr. Karlem Matúšem, obecným zmocněncem, narozeným 25. září 1958, bytem ve Zlíně, Vrchy 547, PSČ 760 01, o neúčinnost právního úkonu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 ICm 123/2011 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Miroslava Pospěcha , narozeného 18. dubna 1953, bytem v Opavě, Olomoucká 2372/83, PSČ 746 01, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 38 INS 4999/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. července 2016, č. j. 38 ICm 123/2011, 13 VSOL 229/2015-241 (KSOS 38 INS 4999/2009), takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) rozsudkem ze dne 8. září 2015, č. j. 38 ICm 123/2011-178, zamítl žalobu o určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka vůči věřitelům (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ve věci samé (první výrok), změnil jej co do výše náhrady nákladů řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř., neboť dovoláním zpochybněný výklad § 242 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), přijatý odvolacím soudem, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. zejména dovolatelem citovaný rozsudek ze dne 30. června 2016, sen. zn. 29 ICdo 44/2014, dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Odvolací soud nepotvrdil výrok rozsudku insolvenčního soudu o zamítnutí žaloby proto, že by zde nebyla pluralita věřitelů (jak naznačuje dovolatel), ale proto, že dovolatel ani přes poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. netvrdil konkrétní okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat na úmysl dlužníka zkrátit uspokojení věřitele. Přitom závěr, podle něhož je prokázání takového úmyslu nezbytným předpokladem pro vyhovění žalobě podle § 242 insolvenčního zákona, se podává jak z výslovného znění označeného ustanovení, tak i výše uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 44/2014 (jenž byl na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, které se konalo dne 8. března 2017, schválen k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. dubna 2017 JUDr. Petr Š u k
předseda senátu