28 Nd 408/2012
Datum rozhodnutí: 14.02.2013
Dotčené předpisy: § 14 odst. 1 o. s. ř., § 16 odst. 1 o. s. ř.




28 Nd 408/2012


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Města Lomnice nad Popelkou, IČ 00275905, se sídlem v Lomnici nad Popelkou, Husovo nám. 6, proti žalovaným 1) Ing. J. H., a 2) J. H., o žalobě pro zmatečnost, nyní vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 116/2011, o návrhu žalovaných na vyloučení soudkyň Vrchního soudu v Praze, takto:

Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Vlasta Wohlmuthová, JUDr. Lyana Rozlivková a JUDr. Gabriela Barančíková nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 116/2011.
O d ů v o d n ě n í:

Ve shora označené právní věci žalovaní podáním ze dne 23. 8. 2011, došlému Krajskému soudu v Hradci Králové dne 24. 8. 2011, vznesli námitku podjatosti proti soudkyním Vrchního soudu v Praze JUDr. Vlastě Wohlmuthové, JUDr. Lyaně Rozlivkové a JUDr. Gabriele Barančíkové s návrhem na jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí dané věci jiným senátem.

Návrh odůvodnili tím, že soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Vlasta Wohlmuthová, JUDr. Lyana Rozlivková a JUDr. Gabriela Barančíková, které bez nařízení jednání a při prokazatelném upření práva se k osobám vyjádřit předmětnou prokazatelně řádně, důvodně a včas vznesenou námitku podjatosti soudců Krajského soudu v Hradci Králové, a to Mgr. Martiny Kroftové, JUDr. Romany Novákové, Mgr. Tomáše Liskovského a JUDr. Milana Kubáska, projednaly a o ní rozhodly, aniž by bylo provedeno řádné dokazování a byla dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí - zejména se subjektivním písemným vyjádřením výše uvedených soudců.

Současně žalovaní ve svém podání ze dne 23. 8. 2011 uvedli, že námitka podjatosti proti soudcům Krajského soudu v Hradci Králové i nadále trvá. S námitkou podjatosti žalovaní podali též žalobu pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 7. 2011, č. j. Nco 116/2011-56.

Nejvyšší soud podotýká, že rozhodnout o námitce podjatosti proti soudcům Krajského soudu v Hradci Králové, a to Mgr. Martině Kroftové, JUDr. Romaně Novákové, Mgr. Tomášovi Liskovskému a JUDr. Milanovi Kubáskovi, přísluší Vrchnímu soudu v Praze, který již v dané věci rozhodl usnesením ze dne 1. 7. 2011, č. j. Nco 116/2011-56.

Z obsahu spisu se dále podává, a to ve vztahu k uplatněné námitce podjatosti proti soudkyním Vrchního soudu v Praze, a to JUDr. Vlastě Wohlmuthové, JUDr. Lyaně Rozlivkové a JUDr. Gabriele Barančíkové, že dotčené soudkyně se shodně vyjádřily tak, že účastníky řízení neznají a k věci nemají žádný vztah.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nadřízený (§ 16 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. O tom, zda je soudce (přísedící) vyloučen, rozhodne nadřízený soud (§ 16 odst. 1, věta první, o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. § 116 o. z.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.

V námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl a jakými důkazy může být prokázán (§ 15a odst. 3 o. s. ř.). K tomu se sluší připomenout závěry plynoucí z nálezu Ústavního soudu České republiky publikované pod 65, ve svazku 8, str. 141 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, vydávané C. H. Beck, Praha. Podle nich pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele. Stejně tak se připomínají závěry plynoucí z nálezu publikované ve zmíněné sbírce ve svazku 23., pod č. 98, str. 11. Podle nich subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců samotných, je podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.

Podle § 25b odst. 1, věty první o. s. ř. k rozhodnutí o námitce podjatosti soudu věc předloží s vyjádřením dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§ 16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Pojem nadřízený soud ( nejblíže společně nadřízený soud ), je-li použit trestním řádem a občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních (srov. k tomu závěry rozhodnutí zveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/1996). Tomu odpovídá, že k rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené proti soudcům Vrchního soudu v Praze je povolán Nejvyšší soud České republiky.

Z toho, co bylo shora uvedeno, tak plyne, že ohledně žádné ze soudkyň, vůči kterým žalovaní vznesli námitku podjatosti, se nenabízí závěr o existenci předpokladů uvedených v ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. V souladu s výkladem plynoucím zejména shora ze shora uvedených nálezů Ústavního soudu České republiky, jakož i judikatury obecných soudů, dospěl proto Nejvyšší soud České republiky k závěru vyjádřenému ve výroku tohoto usnesení.

Nejvyšší soud proto rozhodl, že uvedené soudkyně Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. Nco 116/2011. Protože nebylo prováděno dokazování, bylo o námitce podjatosti uplatněné žalovanými rozhodnuto bez nařízení jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Toto usnesení jako usnesení nadřízeného soudu (§ 16 odst. 1 o. s. ř.) je závazné pro soud a pro účastníky řízení (§ 16b věta první o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. února 2013

JUDr. Josef R a k o v s k ý, v. r.
předseda senátu